22.03.2020 18:43


Chtěl bych být jednou nohou v hudebním průmyslu a druhou v učitelství, říká písničkář a student Michal Horák

Autor: Lenka Kročilová | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

Jednadvacetiletý Michal Horák je jedním ze zástupců současné generace českých písničkářů, do které patří mimo jiné Voxel, Jakub Ondra nebo Pokáč. Písničkářství má u nás již dlouholetou tradici, v čemž utvrzují díla Jaromíra Nohavici, bratrů Nedvědových nebo Karla Kryla. Jejich písně jsou hlavně o každodenních zážitcích nebo poukazují na celospolečenské problematiky.

Michal Horák u klavíru. Foto: Anna Bartolotti

BRNO/VYSOKÁ NAD LABEM - Horák začal svoje první písničky psát už v jedenácti letech, v patnácti měl svůj první velký koncert. Loni na podzim vydal své první CD s jednoduchým názvem Michalovo cédéčko. „Dá-li pánbůh, dočkáme se i druhého,“ říká. V posledních letech spolupracoval s kolegy s branže, s Pokáčem vydali společnou píseň „Netuším“ a s Voxelem chystá na podzim letošního roku turné.

V kolika letech jste se začal věnovat hudbě?

K hudbě mě to táhlo už odmalička. Vždycky jsem byl to hlasité dítě, co mlátilo do klavíru a pouštělo dokola kazetu Super šmoulí disko šou nebo Dádu Patrasovou. Od první třídy jsem pak chodil na lekce klavíru a o dva roky později jsem si k tomu přidal ještě kytaru a foukací harmoniku. Pak jsem začal dělat i divadlo, u toho jsem vlastně taky zůstal. No zkrátka jsem byl odjakživa rád středem pozornosti.

Jak jste se ve svých začátcích snažil prosadit?

Začal jsem hodně jezdit po menších talentových soutěžích a při vší skromnosti musím říct, že jsem valnou většinu z nich vyhrál. To mi tenkrát hodně pomohlo nashromáždit kontakty mezi aktivními muzikanty či pořadateli festivalů, na kterých jsem si pak díky tomu mohl zahrát. Dost mi taky tenkrát pomohl fakt, že si mě ve čtrnácti Tomáš Klus vybral jako předskokana na několik zastávek svého turné, to byla tenkrát velká pecka.

Kde berete nápady na texty písní?

Vždycky se mi nejlíp píše o vlastních zážitcích či zkušenostech. Tam mám spoustu věcí, o které se opřít. Pak je tu ještě další proud, ze kterého rád čerpám, a to jsou zajímavé či vtipné příběhy. Pokud mi ten příběh přijde nosný, taky to napíšu jedním dechem. Pak je tu třetí kategorie témat, o kterých z nějakého důvodu chci napsat, ač třeba v první chvíli nevím, jak to uchopit. U těch se to k mojí spokojenosti málokdy povede napoprvé.

Máte nějaký vzor v hudbě, který vás směroval hlavně k folku?

Prvním velkým impulsem k psaní písniček byli u mě jednoznačně Beatles. V jedenácti letech jsem se pokoušel o anglické texty, ale dopadlo dost šíleně, tak jsem začal psát v češtině. Poslouchal jsem dost Karla Kryla, Karla Plíhala či Nohavicu. Pochopitelně v období Klusománie i Tomáše, ten byl tehdy mým velkým vzorem. No a pak už jsem se snažil psát víc jak Michal Horák, to je totiž nejjednodušší.

Kdy jste měl svůj opravdový první koncert?

První opravdový oficiální a samostatný koncert se odehrál 14. června 2013 v Hradci Králové v AC klubu společně s kapelou Seiftiú, což bylo uskupení talentovaných kamarádů z našeho gymplu. Do té doby jsem se vždycky mihnul někde na pódiu jen na pár písniček. Tohle bylo už něco.

Uvažoval jste někdy o založení kapely, nebo raději hrajete sám?

Ačkoliv mám rád při natáčení nahrávek spolupráci s kapelou, na pódiu jsem si vždycky nejjistější sám, maximálně s houslistou a bubeníkem v jednom Adamem Černíkem. Asi bych nepřál kapele hrát se mnou, často mám sklony během živého hraní píseň odehrát pokaždé úplně jinak.

Když složíte novou písničku, komu ji zahrajete jako prvnímu?

Pokud jsem doma, tak je to v první palbě většinou rodina, rodiče a ségry. V druhé vlně píseň pracovně nahraju a pošlu okruhu deseti až patnácti kamarádů na nekompromisní zhodnocení.  

Studujete učitelství pro první stupeň základní školy, dá se škola skloubit s koncerty a zkoušením na ně?

Skloubit se to dá, ač občas je to záhul. Na koncerty zkoušky většinou nedělám, to je jedna z výhod hraní sám. Když ale dojde na zkoušky ve škole, to je pak jinačí kafe. Zatím to ale nějak jde. Mně tohle tempo paradoxně docela vyhovuje.

Plánujete se učitelství věnovat až dostudujete, nebo se spíš vidíte jako muzikant na plný úvazek?

V ideálním případě bych byl jednou nohou v hudebním průmyslu a tou druhou v učitelství. Ono to kolikrát jde i hezky dohromady. Tak se nechám překvapit, jak to všechno bude.

Máte pocit, že vám pozice písničkáře přinese nějaký nový pohled na vzdělávání dětí? Budete se snažit svoje hudebnické zkušenosti využít?

Co se hudební výuky na škole týče, je podle mě velikou výhodou, když děti ví, že se jim snaží do hlav nasypat znalosti o hudbě někdo, kdo se v ní vážně pohybuje. A psaní písniček do výuky už jsem taky párkrát absolvoval, naposledy minulý rok jsem pro žáky páté třídy napsal písničky na vyjmenovaná slova tak, aby si je líp zapamatovali.

Na podzim loňského roku jste vydal svoje první cédéčko, na které jste nahrál svoje nejznámější písničky, ale na všechny se nedostalo. Plánujete i další?

Určitě plánuju i další. Dá-li pánbůh, tak se ho příští rok dočkáme.

Na letošní rok jste měl naplánované turné po celé České republice, ale kvůli koronaviru se muselo přerušit. Snažíte se to svým fanouškům nějak vynahradit?

Je to pakárna, co si budeme. Ale snažím se dělat pravidelně livestream koncerty na Youtube a musím zaklepat, že se to lidem zamlouvá. Pak se snažím využít volna a víc s nimi komunikovat. Ono všechno špatné bude snad ve výsledku k něčemu dobré. A na plánovaném podzimním turné s Voxelem se snad už uvidíme.

Klíčová slova: Rozhovor, Michal Horák, písničkář, hudba

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.