04.11.2019 22:26


Cestování přináší nové přátele a zážitky a nemusí být ani drahé, říká cestovatel Jan Balák

Autor: Pavel Hanosek | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

Brněnský cestovatel Jan Balák vyrazil poprvé do světa, když mu bylo osmnáct let. Od té doby stihl navštívit Indii, Írán nebo Istanbul, uchvátila ho ale především Albánie. Právě v té se rozhodl v minulosti  zorganizovat tři ročníky projektu Albánská výzva, která mladým lidem umožnila zažít autentické a finančně dostupné dobrodružství v severoalbánských horách. Dnes již podobné projekty podniká v Indii a nebo v Izraeli.

Brněnský cestovatel Jan Balák. Zdroj: Archiv Albánské výzvy

Máte za sebou mnoho cest a projektů po celém světě. Jak jste se k cestování dostal? 

Do osmnácti let jsem nikde nebyl, pokud nepočítám dvakrát cestu do Vídně a jednou cestu na nádraží v Žilině. Ale často jsem si říkal, že bych se chtěl někam podívat. Je to trochu paradoxní, protože rodiče jsou hodně usedlí a tak k cestování neměli absolutně žádný vztah a nebyl jsem k tomu tedy nijak vedený.

Poprvé jste zamířil do Istanbulu, potom do Íránu, to nejsou běžné první cestovní destinace...

U mě to bylo hlavně o využití příležitostí, což platí i pro některé další cesty. Jinak se považuji za docela dobrodružného člověka, ale vlastně v tom nevidím nic tak výjimečného. Cestování samotné je jen přesun z bodu A do bodu B. Když člověk projede Pákistán, nedělá mu problém jet kamkoli. Samozřejmě se musí umět nějak na místě domluvit a musí být schopný to zaplatit. To ale na východ od republiky není velký problém. 

Každopádně jste cestovat začal. Jaký to byl pocit, po výpravách do Žiliny a Vídně?

Zjistil jsem, že je to fajn a hlavně to ani není drahé, když člověk ví, jak na to, a nejezdí s cestovkama. Na cestách získáte spoustu přátel, zážitků a když by vás to snad přestávalo bavit, vezmete si své kamarády s sebou a hned jsou z toho lepší a větší akce – jako třeba Albánská výzva.

Albánská výzva přitáhla převážně mladé lidi. Proč tomu tak je?

Celá akce byla určena právě pro mladší lidi, kteří ještě nemají pevnou práci a mají dost času a odhodlání k takovému dobrodružství. Na místě konání akce nebyla teplá voda, telefonní signál a už vůbec ne přístup k internetu. Mladí lidé se bohužel často bojí právě finanční stránky a výzva jim mohla pomoct se zbavit zbytečného strachu.

Co podle vás účast na takové akci může účastníkům přinést?

Hlavně se nebát někam takhle vyjet. Taky je určitě fajn, že si rozšíří obzory a poznají jinou kulturu. Účastníci si často uvědomili, že jsme opravdu bohatý stát a přestanou opovrhovat cestováním právě na východ, do “chudších” zemí. Krom toho všeho mohou získat kontakty, ty jsou při cestování tím nejcennějším. 

Setkal jste se během cest s nějakými stereotypy a předsudky?

Rozhodně. Nerad jezdím na západ od České republiky, protože mám vždycky pocit, že se tam na lidi ze střední nebo východní Evropy koukají skrz prsty. Například Albánie či Írán jsou v médiích démonizované, ale realita je úplně jiná. Paradoxně jsem se v Albánii i Íránu potkal s nesmírně pohostinnými a přátelskými lidmi. 

Proč panuje takové přesvědčení?

Myslím, že hlavně kvůli médiím. Realita v televizi tady u nás je často dost odlišná od situace v řadě zemí. Jako příklad opět zmíním Albánii, kde před pár lety zavraždili dva české turisty. Kvůli této smutné události má Albánie špatnou pověst a přitom jsou turisté v Albánii jako v bavlnce.

Jaké dovednosti a schopnosti jste si osvojil během svých cest?

Naučil jsem se řešit různé problémy, od těch nejběžnějších, jako je poškozená pneumatika, až po komplikovanější, dorozumívání se s místními, jejichž jazyk neovládám. Důležitý předpoklad k cestování je zájem o jazyky, které si člověk může značně vylepšit. Často také stačí umět pár slov a všechno je hned jednodušší. Naučil jsem se tedy lépe komunikovat s lidmi a také být drzejším.

Stýkáte se stále s lidmi, které jste na cestách poznal?

S Čechy nebo Slováky ano, také s několika dobrými přáteli, které mám mezi Poláky a Albánci. Většinou se ale ke svým známým příliš nevracím, je to často dost obtížné. Rád jim ale popřeji k narozeninám na facebooku nebo něco podobného. A kontakty si pečlivě schovávám.

Co vám pomáhá se posouvat kupředu?

Je to docela zvláštní, ale obvykle je to jen řešení nějakého mého problému. Například jsem potřeboval levné bydlení – proto vznikl projekt Solodomu, kdy jsme s partou kamarádů postavili extrémně dostupný dům. Nebo jsem se chtěl podívat do Izraele, ale bylo to příliš nákladné – tak jsem začal řešit, jak to zařídit co nejlevněji. Zmíněná Albánská výzva vznikla z mojí touhy najít nedotčené a neobjevené místo. Dnešní muži i ženy chtějí dobývat a objevovat stejně jako lidé v minulém století, ale svázaní regulacemi a pravidly tu příležitost mají velmi omezenou. A myslím, že právě Výzva nabízí takovou možnost.

Co do budoucna plánujete?

Chtěl bych, aby do pěti let byl projekt na bázi Albánské výzvy na všech kontinentech kromě Austrálie. Nedávno úspěšně proběhla výprava se skupinou lidí do Indie, tam plánuju začít projekt podobný Albánské výzvě v provincii Goa. Další plány směřují do jižní Ameriky, přesnější místo je zatím nejisté, ale nejspíš to bude Ekvádor. Taková místa jsou ale přece jenom finančně náročnější, než třeba Albánie, především kvůli ceně letenek.

 

Klíčová slova: Jan Balák, Albánská výzva, AC, Albánie, dobrodružství, cestování

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Nový komentář