12.03.2019 14:25


Čeština je roztomilá, výslovnost mi problém nedělá, říká polská studentka bohemistiky

Autor: Jakub Smyčka | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

Málokdy se stává, aby si cizinec místo studia angličtiny či němčiny vybral češtinu. Jednou z výjimek je dvacetiletá Kinga Barziej z Polska, která se do českého jazyka zamilovala už před čtyřmi lety. V současné době studuje bohemistiku ve Vratislavi.

 

Vratislav – Kinga Barziej pochází z města Nysa nedaleko českých hranic, přesto si však svůj vztah k češtině začala budovat až po návštěvě Prahy. Její koníček se postupně stal vášní, momentálně totiž studuje bohemistiku na Vratislavské univerzitě. Jednou by se do Česka chtěla i přestěhovat. 

 

Máte ráda českou kuchyni, třeba svíčkovou nebo smažený sýr?

Jasně, česká kuchyně je jedna z mých nejoblíbenějších! Vždycky, když jsem v Česku, tak musím vyzkoušet nějaké nové jídlo.

 

Takže díky jídlu jste se dostala ke studiu jazyka?

Ne, to spíš naopak. Nejdřív přišla láska k české kultuře a jazyku, a až později k jídlu. Vždycky jsem snila o tom, že bych se mohla stát filmovou režisérkou, ale netušila jsem, kde bych se mohla usadit a studovat. Když mi bylo 15, udělala jsem si s kamarádkou takový malý výlet do Prahy. Praha je asi to nejhezčí město, které jsem kdy viděla.

Když jsem zjistila, že je v Praze FAMU, napadl mě takový bláznivý sen, že bych mohla jednou žít a studovat v Praze. Česky jsem se chtěla naučit především kvůli Praze, ale postupem času jsem začala cítit, že nestačí jen umět se jazyk. Člověk musí pochopit i českou kulturu, historii a Čechy celkově. No a tak jsem začala studovat bohemistiku na Katedře slovanské filologie univerzity ve Vratislavi.

 

Takže jste se česky začala učit nejdřív sama?

Přesně tak. V šestnácti jsem se jen tak z nudy začala učit zároveň češtinu a španělštinu, oba pro mě do té doby úplně neznámé jazyky. Zkoušela jsem takový multitasking, napíšu si slovo španělsky a hned vedle i česky. Třeba „madre=máma", ale moc to nefungovalo. Španělštinu jsem si nepamatovala. Raději jsem si začala plánovat další návštěvu Prahy. Když jsem se tam konečně zase dostala, hned jsem si šla vyzkoušet svou slabou češtinu do jednoho knihkupectví. Prodavač mi docela rozuměl. To byla moje první česká konverzace a silný impulz k tomu, abych v učení pokračovala.

 

A co si o tom myslela vaše rodina, očekávali, že to brzy vzdáte?

Překvapivě se jim docela ulevilo. Můj nápad stát se filmovou režisérkou je docela vyděsil. Báli se o mou budoucnost, takže studium filologie jim přišlo jako mnohem lepší alternativa. Měla jsem dva roky do maturity, takže jsem si to mezitím všechno srovnala v hlavě a rozhodla se, že vlastně nechci studovat nic jiného než češtinu.

 

Jak vypadá takové studium bohemistiky v Polsku?

Jsem teprve v prvním ročníku, takže probíráme hodně gramatiku a slovanskou kulturu. Příští rok už to prý bude jiné, uvidíme. Teď začal nový semestr a už tam máme podstatně víc češtiny než na podzim, což je super. Ze začátku nás bylo na oboru hodně, ale postupem času nás zůstalo jenom kolem třiceti, to je asi všude stejné.

 

Co vám jakožto Polce dělá u češtiny největší problém?

No, obrovský problém mám s dlouhými samohláskami, prostě neslyším, jestli tam ta čárka je, nebo ne. Musím to trénovat prakticky denně, a i tak se moc nezlepšuji, protože nemám dobrou vizuální paměť. Potřebuji slovo slyšet, abych si ho zapamatovala. Češi nedávají na čárky moc důraz. Oni ví, jestli se to písmeno píše dlouze, ale já prostě nepoznám, jestli je to krátké nebo dlouhé písmeno.

 

Co vlastně přivedlo vaše spolužáky k bohemistice? Předpokládám, že ne každý se zamiloval do Prahy.

To je pravda, dneska mi kamarádka řekla, že jsem na fakultě asi nejzapálenější studentka. Pro ostatní to je spíš takový záchranný obor, chtěli jít jinam, ale nedostali se, tak skončili tady. No a nebo si myslí, že by v Česku mohli mít lepší kariéru než tady, nevím.

 

Proč chtějí mladí Poláci do Česka?

Aby si vzali Čecha! (smích) 

Ne, já vážně netuším. Proč by se třeba Čech chtěl odstěhovat do Polska, do Litvy nebo do Maďarska? Je to ta stejná situace, nejde o peníze, ty už jsou dneska všude dost podobné, spíš se někomu líbí to prostředí, ta atmosféra.

 

Češi se často smějí polským slovům, stejně tak i Poláci českým. Jak to máte vy?

Nikdy mi čeština nepřipadala směšná, dokonce ani ve škole na první hodině se nikdo nesmál. Spíš je taková roztomilá, první slovo, které jsem se naučila, bylo „miláček", potom jsem si ho všude psala. No, to bylo popravdě docela divné období.

 

Náhodou, miláček je hezké slovo, máte i nějaká další oblíbená?

Třeba přídavné jméno „kočičí" je super, zní to, jako by člověk volal kočku. Schválně, zkuste si chvilku říkat „kočičí" pořád dokola a určitě se nějaká kočka objeví.

 

Oblíbená otázka, jak jste na tom s výslovností písmena ,,Ř"?

Cože? Proč se ptáte zrovna na ,,Ř" ?

 

V Česku se často říká, že pro cizince je hodně těžké naučit se říkat správně ,,Ř".

Doopravdy? Já teda s ,,Ř" žádný problém nemám, to jsem se naučila hned na začátku. Zní to trochu jako polské písmeno ,,Ż", když se člověk opije. Prostě opilé ,,Ż".

 

Jak je to na vaší katedře národnostně? Učí vás Češi nebo Poláci?

Ještě tam neznám všechny učitele, ale většina jsou Poláci. Máme dokonce i jednu učitelku ze Slovenska a nová učitelka slovanské literatury je myslím Ruska, takže docela namíchané. Učí nás i jeden Čech, vždycky nám v hodinách pouští animované Dějiny udatného českého národa. Ten bílý lev, co uvádí každý díl, je už v naší skupině docela legenda (smích).

 

V polštině je taky hodně zrádných slov, která se řeknou česky stejně, ale znamenají něco jiného…

No jasně, těch jsou fakt stovka. V Polsku se jim říká „falešní přátelé". Učitelka nás třeba nutila opakovat pořád dokola slovo „vzadu", což nás docela překvapilo, protože polsky „w zadu" znamená, že jste…no však víte kde. Ale všechno se to vždy nakonec vysvětlí. Stejně tak jsme měli text, ve kterém vystupoval někdo jménem Ruda, ale nechápali jsme, proč má na obrázku hnědé vlasy. (Slovo ruda" v polštině označuje člověka se zrzavými vlasy – pozn. autora)

Nebo třeba měsíc květen, protože v polštině kwiecień znamená duben. To bychom tady seděli asi hodně dlouho, kdybych vzpomínala na všechna nedorozumění, ale právě díky nim je to učení zábavnější.

Klíčová slova: polsko, bohemistika, polská, studentka, čeština

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.