11.05.2017 18:46


Cesta peklem až k vykoupení aneb český fanoušek na hokeji ve Francii

Autor: Radek Krajči | Kurz: Stisk | Kategorie: Publicistika

Jedenaosmdesáté mistrovství světa v ledním hokeji se koná od 5. května. Fanoušci mohou z pohodlí domova či hospod sledovat působení nejen českého týmu a podporovat své oblíbence na dálku. Nebo se mohou vypravit do Paříže, kde národní tým hraje své zápasy v základní skupině. Cesta autobusem z Prahy do krásné AccorHotels arény v centru francouzské metropole však rozhodně není procházka po Champs-Élysées.

Restaurace poblíž arény v Paříži, kde se před utkáním posilňují fanoušci Finska i Česka. Foto: Radek Krajči

Na světelné tabuli svítí nepříznivé skóre 0:3. Fanoušci Finska jsou nadšení, což by před utkáním od Seveřanů čekal jen málokdo. I usměvavý Mika v modrobílém dresu, se kterým jsem se setkal u bezpečnostní kontroly, mi povídal, že bude rád, když budou hrát pěkný hokej. Výsledek tipoval 6:1 pro české barvy. Veselý postarší pán měl však odhad jako meteorolog. Pohled na jinak až nad míru živé popeláře z Karviné mluví za vše. Urputně svírají českou vlajku a bezradně sedí na sedačkách. Nyní však fanoušek nesmí zoufat. Těžké ruce po krátkém přesvědčování stejně zvedne a přinutí k potlesku. Stejně tak mírně pokřivené rty a vykřičené hlasivky se zapojí do skandování. Naděje umírá poslední!

Před odjezdem z Prahy vládne u autobusu veselá nálada. Těžko soudit, zda je to díky natěšení na zápas nebo požitému alkoholu. Už podle mírně nepřímého pohledu, který směřuje spíše na strom za mnou, a zvučného hlasu je jasné, kdo bude vedoucím skupiny. ,,Ahoj ahoj, já sem David. My sme tu se třemi dalšími popeláři z Karviné viš? Jak se jmenuješ ty?“ přihrne se ke mně statný potetovaný chlápek, který je silně cítit pivem a odérem z cigaret. Seznámili jsme se a stejně tak se stalo o pár minut později v autobusu. A pak ještě jednou. Osud tomu chtěl, že čtyři mušketýři ze Slezska sedí uprostřed. A já také. Pivo v autobusu zdarma je silným lákadlem pro kdekoho a vlastní alkohol přiživil promile v krvi u mnoha lidí ze zájezdu. Zpěv lidových písní započíná půldenní jízdu. Na(ne)štěstí není repertoár příslušníků technických služeb široký a písně povětšinou končí dříve než po první sloce.

Přísun neomezeného množství zlatavého moku vypadal v popisu zájezdu lépe, než jaká je realita. Česko, jako země pivařů umí určitě nabídnou lepší chmelený nápoj, než je Braník. Přesto je poptávka veliká. Kdo se těšil na klidnou noc, má smůlu. David mohutným hlasem chvíli baví a chvíli znepokojuje osazenstvo. Skvostná přirovnání různých věcí ke známým vulgárním výrazům či k tradičnímu slovu ,,cyp“ však pohoršuje jen hrstku účastníků zájezdu. Mezitím delegát slibuje před večerním soubojem značná bezpečnostní opatření, se kterými se ale dalo předem počítat. Na stadion prý rovněž neproneseme žádné sklo, jen plastové lahve. Ty navíc musí být bez víčka, jak se později ukáže. I vodu zakoupenou přímo v aréně obsluha odvíčkuje. Jen těžko dumat proč. Že by se nahrkáním stal nápoj nebezpečný? Že zavřená půllitrová láhev může zabíjet? Nyní už se ale blížíme k cílové stanici.

Ani tolik opěvovaná Paříž neobměkčí srdce lídra naší skupiny a k výrazné kritice se přidává i jeho kolega Patrik. Ten byl zklamaný, jelikož očekával na velkolepých stavbách francouzského hlavní města více zlata. Autobus už konečně zastavuje. Smrad potu, alkoholu a kdoví čeho ještě vyměňujeme za čerstvý vzduch v okolí Eiffelovy věže. Při rozchodu si nejde nevšimnout, že na mistrovství světa nejsou v centru města žádné plakáty či poutače. Francouzi, i když už je třetí den mistrovství, stále nechápavě koukají na hlouček osob v bílých a červených dresech. Jejich výraz mluví za vše. Hokejový turnaj jde mimo většinu místních lidí. Ale najdou se i výjimky, především v okolí haly. V restauraci poblíž se k nám hned hrne číšník s okouzlujícím úsměvem. ,,Češi! Dneska hrajete s Finskem, že?“ pohotově nás překvapuje svou znalostí. Sám se prý kvůli velkému zájmu kouká na zápasy, aby mohl diskutovat s hosty. Tradiční francouzská restaurace s obrazy ve stylu Provence, s upravenými číšníky a bednami od vína naplněné korky se náhle mění v tradiční českou hospodu doprovozenou moravskými písněmi a skandováním. U jednoho stolu však sedí i skupina finských příznivců. Ti se přidávají do skandování ,,Češi do toho!“ a my na oplátku řveme ,,Suomi!“. Žádná nenávist nebo opovržení. Jen přátelský respekt. A stejná atmosféra je i před stadionem. Přes menší fronty se fanoušci dostávájí k trojitému prošacování a hráči se mezitím už rozbruslují.

V mírně skleslé náladě před třetí třetinou se člověk pomalu ohlíží na celý výlet. I přes případnou prohru by bylo na co vzpomínat a dobrou náladu si nenecháme nějakou porážkou vzít. Navzdory mírné početní převaze Finů v hledišti skandují převážně příznivci týmu Josefa Jandače. Čeští hokejisté vypadají, jako by zažili stejně pekelnou noc v autobuse jako my. Z hokeje bolí oči. Hráči Suomi mohli vést už o čtyři góly, ale zastavila je tyč. U srdce diváky pak zahřeje především skvělý bodyček Gudase, za který si vysloužil aplaus a znovu nahecoval tým. Když Horák konečně prostřeluje skvělého Korpisala, nadšení v našem kotli nemá mezí. Ale čas rychle utíká. U televize by člověk už měl okousané všechny nehty a po nevyužité přesilovce čtyři minuty před koncem třetí třetiny by možná začal pojídat i konečky prstů. V hale na nic takového není čas. Musí se fandit. Rána Gudase pak zasahuje jak síť v brance, tak finské sebevědomí. Na ochozech už se fandí jedinému týmu, který nakonec i vyrovnává. Po samostatných nájezdech český koutek skanduje jméno Petra Mrázka. Poctu si vysloužil chycenými nájezdy a dobrým výkonem. Ten předvedli i fanoušci, kteří už možná ani nevěřili, jaký zážitek si odvezou. Odvést si jej budou muset opět autobusem, a i cesta zpět bude pořádnou zkouškou odolnosti. Na ni ovšem fanoušek brzy zapomene, na atmosféru v Paříži ale asi jen těžko.

Klíčová slova: hokej, Francie, Česko, Finsko, fanoušek, mistrovství světa

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.