27.02.2015 16:09


Český student si zkusil, jak chutná americký sen

Autor: Maca Tomáš | Kurz: Stisk | Kategorie: Publicistika

Spojené státy coby země neomezených možností lákají snad každého mladého studenta. Málokomu se však naskytne příležitost do Ameriky odcestovat a nějakou dobu tam žít. Lukáš Dohodil vděčí rodičům za to, že mu takovou zkušenost umožnili zakusit. Na necelý rok přerušil své studium na gymnáziu, aby mohl nasávat atmosféru nového světa společně s dalšími vrstevníky z výměnných pobytů.

Dvacetiletý Lukáš Dohodil letos maturuje na holešovském gymnáziu. Zároveň se chystá na přijímací zkoušky na univerzitu, kde se hodlá věnovat herectví. Maturitu si o rok odložil. Před dvěma lety totiž na deset měsíců opustil svou střední školu a vycestoval za studiem do Spojených států Amerických. První impuls přišel od Lukášových rodičů, kteří snili o tom, že jejich děti budou studovat v Americe. „Když mi nabídli, že mi pobyt v zahraničí mohou zařídit, ani na chvíli jsem neváhal,“ říká Lukáš. Studijní pobyt mu zprostředkovala nezisková organizace AFS. „Studenti, kteří dosahují ve škole výborného prospěchu, často dostanou stipendium. To však nebyl můj případ, takže mi výdaje museli zaplatit rodiče,“ dodává Lukáš. První podmínkou výjezdu do Ameriky bylo složení zkoušky z angličtiny. Další úkol spočíval v zařizování víza. „V žádosti o vízum chtěli například odpověď na otázku ‚Jste terorista?‘ a nabízeli možnosti ano / ne,“ popisuje Lukáš.

Lukáš Dohodil 

Potom, co si vyřídil veškeré papírování, začala organizace hledat rodinu, která mu poskytne střechu nad hlavou. Každá rodina, která se projektu účastní, dostane seznam zahraničních studentů i s fotografiemi, z něhož si vybere toho nejsympatičtějšího. „Připomíná to trochu pořad ‚Chcete mě?‘,“ směje se Lukáš. Do oka padl rodině z Minnesoty, po Aljašce druhém nejsevernějším státě v USA, kde teplota v zimě klesá i na mínus třicet stupňů. Jeho domovinou se na necelý rok stalo městečko Shoreview ležící nedaleko Minneapolisu, největšího města Minnesoty. „Když jsem se poprvé setkal s rodinou, u které jsem měl bydlet, cítil jsem se dost zvláštně. Ve vzduchu visela vzájemná očekávání,“ vypráví Lukáš. Jeho američtí rodiče měli dvě děti, v té době čtrnáctiletou dceru Kate a osmnáctiletého syna Grega. Greg byl na vozíku, takže celý dům rodiče přizpůsobili tak, aby neměl potíže se kamkoli dostat.

Pro Lukáše představoval dům takový komfort, o jakém se mu v Česku ani nezdálo. Dostal vlastní pokoj i vlastní koupelnu. Sklep domu pak sloužil jako zábavní centrum, kde nechyběl bowling, ping pong, ani biliard. Psychické bariéry brzy opadly a Lukáš se s Gregem i s rodiči spřátelil. Kate Lukášovi občas dávala najevo, že je u nich pátým kolem u vozu, ale postupně ho začala tolerovat. „S rodinou jsme se každý večer sešli u stolu a při jídle jsme si vyprávěli, jaký jsme měli den. To jsem v Česku nikdy nezažil, protože oba mí rodiče jsou podnikatelé a nevídáme se tolik,“ líčí Lukáš. Rozumět angličtině mu nedělalo problémy, horší to zpočátku bylo s mluvením. Trvalo mu týden, než se v cizím jazyce naučil improvizovaně hovořit. Po několika měsících už ale začal anglicky i přemýšlet. „Když na mě někdo mluvil, tak už jsem si přestal v hlavě rychle překládat slova do češtiny, ale vnímal jsem v angličtině,“ popisuje svou zkušenost.

Několik dní po seznámení s rodinou nastoupil Lukáš do školy. Štěstí mu přálo a vyšla na něj Mounds View High School sídlící ve městě Arden Hills. Ta patří do první desítky nejlepších středních škol v Americe. Když se Lukáš typickým žlutým autobusem dopravil do školy, dostal papír se seznamem předmětů. Z devadesátky nabízených si jich musel zvolit šest na každý semestr. Povinná byla angličtina a matematika, zbytek záležel na individuálním zájmu. Nabídka skýtala nepřeberné množství okruhů od vaření až po projev před veřejností. Předměty měly různé stupně obtížnosti a záleželo tak jen na studentech, zda budou ve výběru ambiciózní, nebo půjdou cestou nejmenšího odporu. Lukáš, který se přijel do Ameriky hlavně naučit jazyk a poznat kulturu, upřednostnil druhou možnost. Výuka trvala každý den šest hodin a po ní se většina studentů věnovala dobrovolným aktivitám, které škola rovněž poskytovala. Areál zahrnoval fotbalové hřiště nebo tenisový kurt, ale mohli jste se zapojit i do tvorby studentských novin či hrát ve školním divadelním spolku. „Právě v Americe jsem v sobě našel lásku k herectví, které chci teď studovat na vysoké škole,“ vysvětluje Lukáš.

Zahraniční studenti se do domácího kolektivu rychle začlenili a našli si mezi Američany kamarády. „Jako cizinci jsme přitahovali jejich pozornost. Zajímali se hodně o kulturu a historii našich zemí,“ říká Lukáš. Skupinu zahraničních studentů na Mounds View tvořili Čech, Rus, dva Francouzi a dvě Němky. Lukášovým nejlepším kamarádem se stal Rus, a to i přesto, že se občas pohádali kvůli politice. „V otázkách marxismu jsme se rozcházeli, ale jinak to byl prima kluk,“ vypráví Lukáš. Zahraničním studentům učitelé povolili při výuce používat internet v mobilu pro případ, že něčemu neporozumí a budou si to potřebovat přeložit. Telefon se podle Lukáše dal zneužít, když chtěl student z výměnného pobytu při testu podvádět. Jakékoli taháky však na rozdíl od českých škol nebyly rozšířené. „Když američtí studenti dopsali práci, okamžitě otočili papír. Nefungovala tam žádná forma kolektivní spolupráce. Každý se spoléhal jen sám na sebe,“ podotýká Lukáš.

Také v Česku oblíbené studentské večírky, kde se k nezletilcům bez problému dostane alkohol, znamenaly v Americe tabu. Věkovou hranici jednadvaceti let pro legální konzumaci alkoholických nápojů a tabákových výrobků Američani docela přísně dodržují. Lukáš tak musel na rok zapomenout na divoké sobotní party. Několik akcí, kde se pilo, sice zažil, ale oproti Česku jich bylo minimum. Naopak se musel smířit s pravidelnou mší v kostele, kterou jeho americká rodina navštěvovala. Obřady si ale brzy oblíbil, protože nepodléhaly přísnému katolickému stylu a nesly se v uvolněnějším duchu. „Po mši se rodiny sešly u občerstvení a bavily se o uplynulém týdnu. Náboženství v Americe plní hlavně stmelovací funkci, což se mi líbí,“ svěřuje se Lukáš.

Lidé v Americe jsou podle Lukáše otevřenější než v Česku, mají k sobě blíž a jsou ochotní vzájemně si naslouchat. Jsou tolerantnější a rádi dávají veřejně najevo svůj názor. „V době mého pobytu se v Minnesotě konalo referendum ohledně homosexuálních manželství. Téměř všichni obyvatelé si doma vyvěsili vlaječky se svým názorem na tento problém,“ vypráví Lukáš. Přes všechna pozitiva se po deseti měsících vracel do Evropy rád. Ze začátku si sice Ameriku zamiloval tak, že uvažoval nad tím, že tam zůstane. Později mu však domov začal chybět. Necelý rok za velkou louží považuje za zásadní zkušenost, která ho naučila větší samostatnosti. Poznal jinou kulturu a seznámil se s množstvím nových tváří, z nichž s některými se jednou za čas setkává. "V angličtině jsem už trochu vyšel ze cviku, přece jenom ji teď tolik nepoužívám. Brzy mě ale přijede navštívit moje americká rodina, takže budu mít šanci si slovní zásobu osvěžit," dodává.

Klíčová slova: cestování, studium, zahraničí, Amerika, Spojené státy

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.