31.03.2018 08:30


Českobudějovičtí hrkači zaplnili ulice města hlukem

Autor: Sára Suchá | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Zpravodajství

Davy hrkačů již tradičně vytrhly obyvatele Českých Budějovic z velikonočního klidu a apatie. Vítězslav Marčík se společně s asi stovkou dobrovolníků vydal tento rok do českobudějovických ulic poosmé. Za podpory českobudějovických radních a představitelů římskokatolické církve připravili bohatý program. Účastníci poprvé prošli za rachotu městem na zelený čtvrtek v sedm hodin večer. Celkem během velikonočních svátků vyrazí do ulic sedmkrát.

České Budějovice - Vítězslav Marčík společně s dobrovolníky již osmým rokem oživují českobudějovické velikonoční svátky se svými hrkačkami a bohatým programem. Českobudějovičtí hrkači vyrazili do ulic krajského města poprvé na Zelený čtvrtek v podvečer. Během Velikonoc projdou sedmkrát českobudějovickými ulicemi za rachotu, který vydávají dřevěné trakaře. Hluk se střídá s tichem.

Zvyk, chození s hrkačkou, přinesl do jižních Čech Vítězslav Marčík ze svých rodných Napajedel ve Zlínském kraji. Celé své dětství jezdil s trakařem a hrkal dvakrát denně ráno a večer. Někdy se společně s dalšími dětmi přidal k místnímu faráři, který navíc chodil i v poledne a ve tři hodiny odpoledne s vysvětlením, že ve dvanáct byl ukřižovaný Ježíš Kristus a ve tři hodiny na kříži zemřel.

Českobudějovičtí hrkači jsou oděni celí v černé barvě a obličej mají zakrytý bílou maskou. Tímto zvykem se Vítězslav Marčík inspiroval, když se účastnil španělských Velikonoc, kde místní tvoří průvody a nosí bílé kukly. Pro Španěly je to symbol kajícníků. Českobudějovičtí hrkači je však oblékají jako symbol poutníků.

Člověka tak nějak naučilo to, že služba je cesta k tomu, jak dát znát víc o sobě (o křesťanech, pozn. redakce), takže proto tu všichni makáme. Děláme něco, o čem si myslíme, že má smysl,“ řekl pro Stisk dobrovolník Ondřej Kryštof, který se akce účastní již pátým rokem.

Poprvé vyšli hrkači na Zelený čtvrtek v sedm hodin večer. Posledním dnem, kdy zazní rachot způsobený hrkačkami, je sobotní poledne. Každý den má svou vlastní symboliku a průvod vždy přináší na náměstí Přemysla Otakara II. nějaký předmět, který odkazuje na události, jenž se udály daný den podle křesťanské tradice. „Je to nádherná akce, protože i člověku, který neví, co se stalo kdysi dávno o Velikonocích, to přiblíží ten příběh a třeba ho to nějak osloví,“ řekl pro Stisk účastník Tomáš Reitinger.

Čtvrtek se nesl ve znamení poslední večeře a hrkači proto přinesli na hlavní náměstí stůl s jídlem. V pátek se šly tři průvody symbolizující trám, Golgotu a uložení do hrobu. Na sobotu jsou naplánované dva průvody. První na osmou hodinu ranní, který se ponese ve znamení mlhy, kouře a dýmu a druhý ve dvanáct, kdy dobrovolníci povezou pohřební vůz, rakev a křtitelnici. V sobotu večer už další hrkání není, jelikož se po celé zemi uskuteční slavnostní velikonoční vigilie.

Podle křesťanské tradice od čtvrtečního večera do sobotní mše oslavující zmrtvýchvstání nezvoní zvony, které "odletěly do Říma". Právě zvonění zvonů má hrkání symbolicky nahrazovat.

V neděli je celá akce zakončena svatbou. V pravé poledne se zájemci sejdou a obnoví své manželské sliby na Piaristickém náměstí. Na oslavu této události poté vyjdou jako svatební průvod do ulic Českých Budějovic.

Kromě hrkání Vítězslav Marčík nabízí lidem i další program. Ten je tento rok tvořen společně s představiteli katolické církve. V pátek dobrovolníci za spolupráce s profesionály tesali celé dopoledne dřevěné kříže. Odpoledne se na hlavním náměstí uskutečnila křížová cesta, kterou vedl římskokatolický kněz Tomas van Zavrel.

Snažil jsem se nevybírat tradičně zbožnou křížovou cestu, ale takovou ze života a doufám, že někoho se to dotklo a zbytek už musí udělat Pán,“ okomentoval pro Stisk římskokatolický kněz Tomas van Zavrel. Tématem křížové cesty bylo svědectví staré nemocné paní. Ta vyprávěla o svém utrpení v nemoci.

Je to pro mě neskutečně intenzivní zážitek, že to (hrkání, pozn. redakce) prohloubí Velký pátek. S Víťou jsme si řekli, že tu chybí modlitba. Je krásné, že to lidi přijali, a že se veřejně na náměstí můžeme pomodlit křížovou cestu a říct něco k tomu, co tady tesají za kříže,“ uvedl Zavrel.

Vytesané kříže zůstanou na českobudějovickém náměstí až do další soboty. Po celou dobu, zájemci tyto kříže dokonce i přes noc hlídají. „Kříže se nepálí, snažíme se jich co nejvíce rozdat mezi lidi. My máme třeba jeden doma v ložnici,“ vysvětlil dobrovolník Ondřej Kryštof.

 

 

Zájemci mohou nalézt více informací na oficiálních facebookových stránkách akce: facebook.com/velikonocnihrkani/

  1.  

 

 

  1.  

 

 

 

Vítězslav Marčík společně s dobrovolníky již osmým rokem oživují českobudějovické velikonoční svátky se svými hrkačkami a bohatým programem. Českobudějovičtí hrkači vyrazili do ulic krajského města poprvé na Zelený čtvrtek v podvečer. Během Velikonoc projdou sedmkrát českobudějovickými ulicemi za rachotu, který vydávají dřevěné trakaře. Hluk se střídá s tichem.

Zvyk, chození s hrkačkou, přinesl do jižních Čech Vítězslav Marčík ze svých rodných Napajedel ve Zlínském kraji. Celé své dětství jezdil s trakařem a hrkal dvakrát denně ráno a večer. Někdy se společně s dalšími dětmi přidal k místnímu faráři, který navíc chodil i v poledne a ve tři hodiny odpoledne s vysvětlením, že ve dvanáct byl ukřižovaný Ježíš Kristus a ve tři hodiny na kříži zemřel.

Českobudějovičtí hrkači jsou oděni celí v černé barvě a obličej mají zakrytý bílou maskou. Tímto zvykem se Vítězslav Marčík inspiroval, když se účastnil španělských Velikonoc, kde místní tvoří průvody a nosí bílé kukly. Pro Španěly je to symbol kajícníků. Českobudějovičtí hrkači je však oblékají jako symbol poutníků.

Člověka tak nějak naučilo to, že služba je cesta k tomu, jak dát znát víc o sobě (o křesťanech, pozn. redakce), takže proto tu všichni makáme. Děláme něco, o čem si myslíme, že má smysl,“ řekl pro Stisk dobrovolník Ondřej Kryštof, který se akce účastní již pátým rokem.

Poprvé vyšli hrkači na Zelený čtvrtek v sedm hodin večer. Posledním dnem, kdy zazní rachot způsobený hrkačkami, je nedělní poledne. Každý den má svou vlastní symboliku a průvod vždy přináší na náměstí Přemysla Otakara II. nějaký předmět, který odkazuje na události, jenž se udály daný den podle křesťanské tradice. „Je to nádherná akce, protože i člověku, který neví, co se stalo kdysi dávno o Velikonocích, to přiblíží ten příběh a třeba ho to nějak osloví,“ řekl pro Stisk účastník Tomáš Reitinger.

Čtvrtek se nesl ve znamení poslední večeře a hrkači proto přinesli na hlavní náměstí stůl s jídlem. V pátek se šly tři průvody symbolizující trám, Golgotu a uložení do hrobu. Na sobotu jsou naplánované dva průvody. První na osmou hodinu ranní, který se ponese ve znamení mlhy, kouře a dýmu a druhý ve dvanáct, kdy dobrovolníci povezou pohřební vůz, rakev a křtitelnici. V sobotu večer už další hrkání není, jelikož se po celé zemi uskuteční slavnostní velikonoční vigilie.

Podle křesťanské tradice od čtvrtečního večera do sobotní mše oslavující zmrtvýchvstání nezvoní zvony, které "odletěli do Říma". Právě zvonění zvonů má hrkání symbolicky nahrazovat.

V neděli je celá akce zakončena svatbou. V pravé poledne se zájemci sejdou a obnoví své manželské sliby na Piaristickém náměstí. Na oslavu poté vyjdou jako svatební průvod do ulic společně s hrkači do ulic Českých Budějovic.

Kromě hrkání Vítězslav Marčík nabízí lidem i další program. Ten je tento rok tvořen společně s představiteli katolické církve. V pátek dobrovolníci za spolupráce s profesionály tesali celé dopoledne dřevěné kříže. Odpoledne se na hlavním náměstí uskutečnila křížová cesta, kterou vedl římskokatolický kněz Tomas van Zavrel.

Snažil jsem se nevybírat tradičně zbožnou křížovou cestu, ale takovou ze života a doufám, že někoho se to dotklo a zbytek už musí udělat Pán,“ okomentoval pro Stisk římskokatolický kněz Tomas van Zavrel. Tématem křížové cesty bylo svědectví staré nemocné paní. Ta vyprávěla o svém utrpení v nemoci.

Je to pro mě neskutečně intenzivní zážitek, že to (hrkání, pozn. redakce) prohloubí Velký pátek. S Víťou jsme si řekli, že tu chybí modlitba. Je krásné, že to lidi přijali, a že se veřejně na náměstí můžeme pomodlit křížovou cestu a říct něco k tomu, co tady tesají za kříže,“ uvedl Zavrel.

Vytesané kříže zůstanou na českobudějovickém náměstí až do další soboty. Po celou dobu, zájemci tyto kříže dokonce i přes noc hlídají. „Kříže se nepálí, snažíme se jich co nejvíce rozdat mezi lidi. My máme třeba jeden doma v ložnici,“ vysvětlil dobrovolník Ondřej Kryštof.

Klíčová slova: hrkání, Velikonoce, tradice

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.