05.05.2015 20:54


Češi jsou bohatší, ale smutnější, porovnává student z Botswany

Autor: Kulhánek Tomáš | Kurz: Stisk | Kategorie: Publicistika

Jako malý chtěl být pilotem. Vyrůstal v malé vesnici a jeho nejoblíbenější zábavou byl fotbal s kamarády. Když se později rozhodl pro zubařinu, aby mohl studovat v zahraničí, vláda ho poslala do země, o které nikdy předtím neslyšel. Do České republiky. Emmanuel Samuel pochází z Botswany a v Hradci Králové studuje čtvrtým rokem. 

Manu, jak ho jeho kamarádi oslovují, je na svůj původ velmi hrdý. Jsem mladý Botswaňan plný touhy dokázat velké věci pro svou zemi a svou rodinu," říká o sobě. Prvních dvacet let života strávil ve své rodné zemi a na dětství velmi rád vzpomíná. Nebýt kontextu, nepoznali byste, že nemluví o nějaké malebné vesničce z Českého ráje, ale o třináct tisíc kilometrů vzdálené vesnici kdesi v Africe. Většina obyvatel jsou příbuzní a téměř všichni se navzájem znají, proto je všude přátelská atmosféra. Jako dítě jsem pořád běhal někde venku. Měl jsem hodně kamarádů, se kterými jsme si hráli. Nejradši ze všeho jsem měl fotbal a auta," popisuje Manu svoje vzpomínky na dětství. 

Původně snil o kariéře pilota nebo lékaře. Když později nastoupil na střední školu, otevřely se před ním nové možnosti a poznal další profese. V posledním ročníku se rozhodoval mezi elektroinženýrem a zubařem, nakonec se rozhodl pro druhou variantu. Bylo to především kvůli možnosti studovat v zahraničí. Nikdy předtím jsem se do ciziny nepodíval a nechtěl jsem si nechat ujít takovou příležitost," vysvětluje Manu. Emmanuel Samuel.

Že skončí v České republice, ale rozhodně neplánoval. Ani jsem netušil, že taková země existuje," usmívá se Emmanuel, ale vzápětí dodává, že se jménem Karlovy univerzity je to jiné. A studenti z Botswany tam nejsou žádnou výjimkou. Obě země mají velmi dobré vztahy a oproti většině evropských univerzit je tu velmi přijatelné školné. Manu dělal přijímací zkoušky na dvě fakulty, do Prahy a do Hradce Králové. Uspěl u obou. Většina studentů se ale do Hradce nedostala, a tak jsem byl nakonec donucen jít tam, ačkoliv jsem popravdě vůbec nechtěl," přiznává Manu. 

Zanedlouho bude v Hradci Králové už čtyři roky a říká, že je zde spokojený. Nejvíce ho na východočeské metropoli fascinuje ohromný počet cyklistů. Miluju cyklistiku a Hradec je pro mě v tomto ohledu vysněné město," vysvětluje botswanský student, který je nadšeným sportovcem. Naopak problém pro něj představuje jazyková bariéra. Se svými vrstevníky se domluví anglicky, ale se staršími lidmi je to horší. Češtinu se ale poctivě učí. I kvůli pacientům, se kterými musí komunikovat na praxi v nemocnici. Sám o sobě tvrdí, že je velmi společenský člověk, Češi jsou ale podle něj málo komunikativní. Když jsem doma v Botswaně, povídám si s cizími lidmi v autobuse, restauraci nebo na ulici. Tady to není zvykem," říká Manu. Přesto si získal v Čechách mnoho kamarádů, paradoxně mnoho z nich ale nejsou Češi. Především díky Unii mezinárodních studentů drží zahraniční studenti hodně pohromadě a pomáhají si. Obecně jsou tady lidé smutnější než u nás, což mě dost překvapilo. Myslel jsem si, že když žijete ve vyspělejší zemi, budete šťastnější, ale naučil jsem se, že život není o tom, kolik toho máte," doplňuje Manu. 

Ačkoliv si zatím není jistý, jestli se po skončení studia domů vrátí, některé věci mu opravdu chybí. Je to hlavně moje rodina, žil jsem s nimi dvacet let a najednou jsem tisíce kilometrů daleko. Chybí mi můj domov, můj pes a také ty šťastné obličeje všech lidí okolo," popisuje svoje pocity Manu. Se školou v Hradci Králové příliš spokojen není. Vadí mu, že je u nás zvykem zkoušet převážně ústně, což považuje za nespravedlivé. Kvůli faktorům jako je nálada učitele, náhodně vybraná jediná otázka nebo vztah, který si ke studentovi zkoušející vytvořil. Navíc má většina profesorů problémy s angličtinou," stěžuje si Manu. S rasismem se prý ale za dobu, co žije v České republice, ještě osobně nesetkal. Je křesťan, ale v kruhu zahraničních studentů se setkává i s muslimy nebo hinduisty. Sám tvrdí, že kontakt s jinými kulturami a vírami ho velmi obohatil. 

Názor na Botswanu má prý ale většina Evropanů naprosto zkreslený. Mohou za to hlavně média, která tady ukazují jen ty špatné věci, které se v Africe dějí. Ale Afrika není jedna zaostalá oblast. Češi si myslí, že u nás v Botswaně trpí lidé bídou a hladem, ale to není pravda. Naše ekonomika je velmi dobrá a stále roste. Máme velké zásoby přírodních zdrojů," popisuje Manu svou rodnou zemi. Loni se do ní po třech letech vrátil. Po delším šetření peněz letěl o prázdninách navštívit svou rodinu. Kdy uvidí usměvavé tváře svých přátel znovu, to zatím netuší.

Klíčová slova: Botswana, Česko, studenti

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.