06.04.2019 18:02


Celorepubliková akce Ukliďme Česko má dětské hrdiny

Autor: Jana Kopecká | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

Sobota šestého dubna patřila v celém Česku úklidu veřejných míst. Dobrovolníci různého věku se sešli i v okrajových částech Brna, jako je lokalita Sadová, kde pomáhaly také malé děti. Odvoz odpadu zajistilo SAKO Brno ve spolupráci s městskou částí Brno-Královo Pole.

Dobrovolníci, Foto: Jana Kopecká

 

Ranní setkání

Přicházím na místo srazu a nikdo tu není. Panikařím a zmateně se rozhlížím kolem sebe. Vyrážím na výzvědy ke dvěma opodál stojícím mužům. „Prosím vás, jsem tady správně na ten úklid?" ptám se. Naštěstí se dozvídám, že ano. Prý také čekají na příchod ostatních, tak zůstávám s nimi. Je několik minut po deváté ranní a začínají přicházet další. Z jejich pozdního a pomalého příchodu si utvářím závěr, že se jim do toho moc nechce. Ihned si všímám dvou holčiček, které přicházejí s tatínky. Může jim být asi pět let, a už dělají správnou věc. To je panečku inspirace. Přichází také organizátorka Jana Kapounová, která nás všechny nadšeně vítá a rozdává nám pracovní rukavice a pytle na odpadky. Věci přebírám a zároveň se snažím pořídit pár fotek ze srazu. Zejména pozoruji malou holčičku, snažící se rozbalit odpadkový pytel, který je větší než ona. Po chvíli dostává menší pytlík, velký vrací. Připojují se k nám noví účastníci a účastnice, a to včetně dalších dětí. Už ztrácím přehled, mám problém děti spočítat. Je jich pět? Kdyby aspoň přestaly pobíhat…

 

Malá hrdinka

Organizátorka kroužkuje různá místa na mapě svým oranžovým zvýrazňovačem. Snažíme se mezi sebou domluvit, kdo kam půjde. Domluva je však příliš chaotická, tak se jeden z tatínků ujímá velení: „Prostě jdeme a uvidíme." Už při vstupu do lesa se proklínám za to, že jsem si vzala oblečení do města. Naopak vysoký muž jdoucí přede mnou zvolil outfit ukázkově. Má vysoké holínky a starou zelenou vestu, čímž mi připomíná rybáře. Moje původně bílošedé tenisky po pár krocích nepoznávám. Každý se při sbírání odpadků vydává jiným směrem. Zajímá mě, jestli se mi vůbec ještě podaří vyfotit více lidí zároveň. Lovím rezavé plechovky mezi popadaným listím a všímám si, že mám společnost. Jedna z holčiček mi přichází na pomoc. Roztomile klopýtá přes větve a míří ke mně. „Hlavně opatrně," radím jí. Pohotově vytahuji foťák a pořizuji snímek malé dobrovolnice. Společný úklid nás začíná sbližovat a já se dozvídám její jméno – Adélka. Mám se od ní co učit, do holínek jí hlína nepadá, kdežto moje obuv není výhra ani zdaleka. „Podívej, šnečí ulita!" jásá Adélka. Její nadšení se mi líbí. Vysvětluje mi, že jsou odpadky v lese nebezpečné pro zvířátka. Je úžasná. Zdoláváme lesní pahorky a já ji hlídám, ať neupadne. „Adélo! Adélo!" ozve se hlasitý mužský křik z dálky. Následujeme hlas. Moje nová kamarádka mě opouští a vrací se k tatínkovi.

 

Potřebujeme bagr

Delší dobu jsem nikoho nevyfotila. Začnu si tedy prohlížet nejbližší sběrače a nenápadně postupuji směrem k nim. Chvíli zápasím s pracovními rukavicemi, pytlem s odpadky a fotoaparátem. Kabelku odkládám do listí, tolik toho prostě nepoberu. Pořizuji několik snímků a poté směřuji k nedalekému rybníku. Průběžně odnáším odpadky na určené místo. Po cestě potkávám tři mužské účastníky, kteří vypadají, že řeší nějaký vážný problém. Zvědavě se připojuji do debaty. „Tohle musíme nahlásit, aby sem přijeli s bagrem," říká jeden z mužů. Při pohledu na obrovskou skládku společně kroutíme hlavami nad lhostejností některých lidí. Místo si fotím a znechuceně se přesouvám k rybníku.

„Nepotřebuje někdo letní pneumatiku?" křičí jeden z mužů. Z druhého břehu se pohotově hlásí několik zájemců. Nálada je navzdory pochmurnému počasí velmi dobrá. „A co kondomy, nechcete?" Z několika míst se ozývá hlasitý smích, včetně mého. Obcházím rybník a hned vidím další zaházené místo, které také nejspíše vyžaduje větší posily. „Tohle tady nech, to nemá cenu," potvrzuje moji domněnku účastník-rybář. Pořizuji pár fotografií. Opět odnáším odpadky a přiznávám si, že už mi to stačilo. Směřuji zpět do ulic a vzpomínám, kde mám zaparkované auto. Při pohledu na své boty zjišťuji, že jsem nahraná. Nehodlám později čistit pedály, boty odkládám na rohožku k vedlejšímu sedadlu. Poprvé v životě řídím bosá.

Klíčová slova: Ukliďme Česko, Brno, Sadová, SAKO

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.