07.04.2014 22:23


Čekají, že si poradím se vším, říká puškař Bedřich Kříž

Autor: Bureš Michal | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Ekonomika

I dnes stále ještě existují pro mnohé lidi naprosto neznámá povolání, kterými se živí jen několik málo jednotlivců v zemi. Jedno z nich vykonává Bedřich Kříž, který už přes dvacet let vlastní puškařskou dílnu v Nedvězí nedaleko Olomouce. Jeho život je se zbraněmi spojený již od mládí, a jelikož je zároveň nadšeným střelcem a myslivcem, od pušek si nedopřeje odpočinek ani ve volném čase. 

Jak jste se dostal k profesi puškaře?

Už v mládí mě zajímaly zbraně, které jsem si ještě jako kluk sám zkoušel vyrábět. Od svých šestnácti let jsem začal sportovně střílet ve Svazarmu (Svaz pro spolupráci s armádou, pozn. red.). Po dokončení střední školy jsem pracoval rovněž ve Svazarmu jako zbrojíř. Než mě zaměstnali, musel jsem přímo v tomto podniku absolvovat zbrojířské zkoušky. Různými dílčími školeními jsem poté procházel ještě při práci během výroby, takže nejvíce zkušeností s prací se zbraněmi jsem získával postupně až jako zaměstnanec. Po převratu jsem si v roce 1993 založil vlastní puškařskou firmu, ve které jsem se věnoval opravě a výrobě zbraní a jejich prodeji.

Jaké byly vaše začátky jako živnostníka?

Velmi důležitý byl pro mě v devadesátých letech prodej zboží. Lidé od puškaře očekávali, že jim kromě oprav bude moci poskytnout i nejrůznější výrobky nebo součástky. Otevřel jsem si proto puškařskou dílnu a k tomu jsem vlastnil také tři prodejny. Po dvou letech podnikání se ale změnil zákon a mně přišlo ze živnostenského úřadu oznámení, že pokud budu chtít ve svém podnikání pokračovat, budu muset udělat nové zkoušky pod ministerstvem školství. Navzdory mé desetileté praxi zbrojíře ve Svazarmu a nejrůznějším osvědčením, které jsem získal. Paradoxní bylo, že jsem tehdy měl větší zkušenosti než lidé, kteří mě zkoušeli. Ale bez razítka z ministerstva to prostě nešlo.


Bedřich Kříž při práci na dřevěné pažbě pušky. Foto: Bedřich Kříž

Jaké konkrétní činnosti puškař při práci na zbraních provádí?

Momentálně se zaměřuji na výrobu, renovace a veškeré opravy zbraní. Zákazníci čekají, že si poradím úplně se vším. Mnohdy mi lidé donesou i takové pušky, jaké nejsou ani v muzeu. Vyrobit zbraň není takový problém, jako když někdo donese nějakou historickou starožitnost. Vyznat se v nich je velice těžké, každý kus je originál. Jak mechanicky, tak i celkovým principem funkce té zbraně. Před druhou světovou válkou se totiž většina pušek vyráběla pouze u puškařů a to znamenalo ručně. Zbraně tehdy sice vypadaly naprosto totožně, ale jelikož byly ručně dělané, jejich součástky do sebe navzájem nepasovaly. Ani když byly vyrobeny v jedné puškařské dílně. 

Dostala se vám do rukou nějaká skutečně vzácná zbraň?

Opravoval jsem dvě velmi luxusní a výjimečné pušky, jedna ohodnocená na přibližně 800 tisíc korun, druhá mohla stát kolem milionu. Obě byly lovecké trojhlavňové. Ta první z nich patřila mému známému z Jeseníku, u něhož byla v rodině přes sto let. Jeden z jeho rodinných předků byl vrchním hajným u jistého jesenického šlechtice, od kterého dostal tuto zbraň darem. Byla nádherně zdobená želvovinou a rohovinou a byla vyrobená z výběrového dřeva. Já jsem ji měl zrenovovat, což mi zabralo neuvěřitelného času, a to i přesto, že byla v celkem dobrém stavu.  Ta ještě dražší puška s hodnotou přibližně milion korun pocházela až z roku 1820 a byla tehdy rovněž darovaná lesníkovi od jeho pána a poté se dědila v rodině. Jednalo se také o nádhernou raritní zbraň se třemi hlavněmi, horní kulovou a dolními brokovými.

Jaké typy zbraní opravujete nejčastěji?

Nejčastěji opravuju kulobroky ZH z brněnské zbrojovky. Jsou to jednoduché lidové pušky vyráběné od roku 1955, které má dodnes skoro každý myslivec a jejich kvalita byla a stále je velmi nízká. Tyto zbraně mají zvlášť ve spoušťových mechanismech a údernících obrovské nedokonalosti, takže není den, kdy by mi v dílně nějaká taková puška neležela.

Jaké konkrétní činnosti puškař při práci na zbraních provádí?

Musím umět pracovat s kovy a samozřejmě i se dřevem. Vyřezávám pažby a občas je taky zdobím. Zpracovávání nejrůznějších kovů ale považuji za nejnáročnější. Vyrábím například vlastní pružiny, hlavně nebo spouštěcí mechanismy.  Základem dobrého puškaře je i znalost přesného strojírenství a drobné zámečničiny. Musí si být schopný představit celý mechanismus a vědět, jaký účel a funkci má která součástka.  A při jejich výrobě musí dbát na to, aby měly jednotlivé komponenty správné fyzikální vlastnosti. Některé musí být z pružného kovu, jiné součástky jsou naopak kalené spíše tvrdě.

Proměnila se nějak náplň vaší práce a vaše klientela za těch více než dvacet let, co jste puškařem?

Hlavní rozdíl oproti minulosti je, že je o něco méně práce. To jsem vstával o půl čtvrté ráno a z dílny jsem odcházel až před jedenáctou večer. Změnilo se to především proto, že za posledních přibližně deset let se snížil o polovinu počet aktivních myslivců, kteří byli mými nejčastějšími zákazníky. Velké množství myslivců dnes kvůli změnám v zákonech a ekonomické situaci nemá peníze na to věnovat se honitbě. Pronájem revíru stojí i půl milionu korun na rok, a navíc pokud myslivec nesplní nařízené požadavky na regulaci počtu zvěře, dostane ohromné pokuty. V dnešní době tak pracuji kromě zbylých několika myslivců velmi často pro sportovní střelce. Objevila se ale také úplně nová a velmi početná klientela z řad movitých lidí, kteří se sami považují za lovce. Tyto lidi nezajímá myslivost ani lesní hospodářství. Tihle lidé mají prostě chuť něco zabít a pochlubit se trofejemi. Jednou za čas ale dostanu i zakázku pro armádu nebo policii, což dříve tolik nebývalo. Dělal jsem například montáže na ostřelovací pušky pro naše vojáky do Afghánistánu. Pro olomouckou městskou policii zase provádím pravidelný servis služebních zbraní. Znatelně ale v současnosti přibývá také zakázek na renovaci starých cenných zbraní.

Vlastníte nějaké zbraně vy sám?

Mám několik sportovních pistolí, se kterými jsem v mládí závodně střílel. Kromě toho vlastním také několik mysliveckých pušek, které jsem si vyráběl, a mám i jednu zakoupenou historickou zbraň, kterou jsem pracně předělal do původního stavu.

Medailon

Puškař Bedřich Kříž se narodil v roce 1959 v Olomouci. Od dětství jsou mu blízké zbraně a myslivost, neboť jako dítě trávil hodně času se svým dědečkem, který byl hajným. Bedřich Kříž se vyučil lodním strojníkem na škole v Děčíně a poté v německém Schönebecku. Po škole nastoupil jako zbrojíř do Svazarmu. Od roku 1993 je živnostníkem, provozuje puškařskou dílnu v Nedvězí u Olomouce. 

Klíčová slova: puškař, živnostník, zbraně

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.