16.03.2015 11:49


Často si všimnu spíš špatné obsluhy než hezké servírky, směje se barista Antonín Jarolím

Autor: Horváthová Terezie | Kurz: Stisk | Kategorie: Publicistika

Antonín Jarolím (*1991, Bruntál) působí jako barista v brněnské funkcionalistické kavárně Café Placzek už více než rok. Patří ke kmenovým zaměstnancům, v kavárně působí od jejich začátků. O svém vztahu ke kávě, gastronomii a životu mi vyprávěl jak jinak než při plné práci.

Co se Vám vybaví jako první, když se řekne káva?
Úplně první věc? Vůně čerstvě namleté kávy, to je nádhera.

A máte doma třeba rozpustnou kávu pro případ nejvyšší nouze? Nebo turka pro návštěvy?
Vůbec! Já doma kafe nepiju, vždycky si na něj radši zajdu.

Kam si v Brně rád zajdete, když máte volno?
Rád experimentuji a zkouším nová místa. Když na něco slibného natrefím ve správný okamžik, jdu bez váhání do neznáma. V Brně to samozřejmě funguje tak, že když někam vyrazíte, jistojistě potkáte někoho známého a většinou se někam společně přesunete. Často taky navštěvuji známé, co dělají někde za barem, třeba v Malém velkém nebo Mazaném andělovi.



Co je podle Vás největší kávový nešvar?
Největším z nešvarů je podle mě fakt, že si všude nemůžete dát kávu připravenou jak se sluší a patří. Tohle změnit je však běh na velmi dlouhou trať , nicméně nepřestávám věřit, že se to jednoho dne zlomí. Každý nějak začínal.

Co tedy potřebujete skutečně dobré espresso?
Dobrý kávovar, dobrou kávu, dobrého baristu a člověka, co ji umí ocenit.

Takže počet vypitých káv za den je…?
Nula, jedna, dva…jak kdy, nemám obvyklou denní dávku. Piju kávu, když na ni mám chuť.

A jakou kávu pijete nejčastěji?
Pokud se bavíme o přípravě, nejsem nijak úzce zaměřen, rád zkouším nové věci. Povícero však, přiznávám, piju espresso bez cukru, bez mléka.

Pozorujete na sobě nějakou profesní deformaci?
Maximálně tak únavový syndrom, když mě občas lidi už vyčerpávají. Ale přiznávám, každý máme úchylky, taky si často všimnu spíš špatné obsluhy než hezké servírky. Ale to je vážně individuální.

Jste absolventem nějakého baristického kurzu?
Kdepak, jsou to léta tvrdého tréninku a odříkání, jsem samouk.

Jak vypadá Váš typický pracovní den? Máte představu, kolik káv za den zhruba připravíte?
Snad jediné, co je opravdu typické pro každý pracovní den, je ranní příprava, v ostatních ohledech je každý den originál. Typický den zkrátka neexistuje a počet připravených káv bych si rád ponechal jako obchodní tajemství. A nebo se zastavte do Placzka a zkusíme to společně spočítat.


Co přesně zahrnuje ona ranní příprava?
Nachystání kávovaru, předchystání ovoce, kontrola lednice a dezertů, donáška novin. Kavárenská klasika.

Jak dlouho se pohybujete v gastronomii?
Od nějakých patnácti let, takže prakticky od malička. Začal jsem praxemi na škole, ale z těch jsem asi po čtrnácti dnech utekl a začal brigádničit v malinké malebné dřevěné hospůdce v Bruntále. Bylo tam narváno od pondělí do neděle, od rána do večera, sotva jsme stíhali pauzu na oběd.

A jak dlouho se takové tempo dá vydržet?
Já to zvládl asi tři roky, dokud jsem nedodělal školu. Majitelé měli tři provozovny, mezi nimi i diskotéku, kde jsem posléze pracoval jako barman.

Co vás baví víc, káva nebo bar?
Asi kombinace obojího, všechno má svá pro a proti. Někdy si z nostalgie zaházím i s pákou od kávovaru.

Pocházíte z Bruntálu, jak jste se dostal do Café Placzek?
Asi tomu chtěl osud. O Placzkovi jsem se dozvěděl okolo šesté hodiny ráno v jednom nejmenovaném baru a o týden později zde začal pracovat.

Jak je to doopravdy s picollem? Existuje nebo ne?
Jednou provždy NEEXISTUJE! Nicméně, když si zákazník něco takového objedná, nerozčiluji se. Odpovím jen takže espresso? A jdu dál.

Klíčová slova: káva, barista, Antonín Jarolím, Placzek

Fotogalerie

  • capuccino.mp4
    Popis: Profesionál se pozná snadno aneb kávové dostihy.
    Autor: Terezie Horváthová

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.