28.11.2010 22:41


Časopis Nový Prostor je pro některé lidi nový začátek

Autor: Adam Bárta | Kurz: On-line žurnalistika | Kategorie: Bezdomovci v Brně

Jaké to je setkávat se denně s mnoha sociálně slabými lidmi a pomáhat jim řešit jejich osobní problémy? Existují cesty, jak se vrátit zpět do „normálního“ života a jaké jsou největší překážky? V čem Nový Prostor (NP) tyto překážky zmírňuje? Na tyto, ale i mnohé jiné otázky přináší odpovědi rozhovor se sociálními pracovnicemi denního centra NP Hanou Petruchovou a Ivanou Matouškovou.

Přehrát audio

Audio

Co by si lidé měli představit pod pojmem Nový Prostor?

H. P.: Ze začátku byl NP spojován s bezdomovci, ale máme tady i lidi, kteří chodí do práce na směny, mají malý příjem a potřebují si přivydělat. Máme tady matku s malým dítětem. Dále důchodce, kteří nevystačí s důchodem. Není to tedy pouze o bezdomovcích. Co by si měli představit…? Když pominu, že to je časopis, který se prodává na ulici, tak jako nadnesená myšlenka se dá říct „Nový Prostor rovná se nový začátek“.

Jak velký je zájem o prodávání časopisu?

H. P.: Aktuálně máme zaplněna vesměs všechna prodejní místa. Je tu taková spousta lidí, že už je nemáme kam dávat. Proto přemýšlíme, kde vytvořit nové prodejní místo.

Hana Petruchová

Vnímají čtenáři koupi NP pouze jako pomoc a nejde jim ani tak o obsah?

H. P.: Jsou dva tábory. Někteří NP čtou, protože je svým zaměřením trochu orientovaný doleva. Velký fanklub pak máme mezi studenty. Druhá skupina chce koupí jenom přispět tomu konkrétnímu člověku. Někteří dávají peníze, aniž by si koupili časopis, což my ale nechceme. Pokud však prodejcům nechají tringelt, to už je na nich. Veřejnost totiž neví, že prodejci si zde dělají objednávku časopisů, a pokud je neprodají, tak mají od nás sankce. Musí nám pak uhradit tiskové náklady.

Podle dostupných informací tvoří více než sedmdesát procent čtenářů ženy.

H. P.: Ženy jsou, podle mého názoru, víc vnímavější, zastaví se s tím člověkem. Zajímá je jeho příběh. Muži si více drží odstup.

Nový Prostor

Nový Prostor je čtrnáctideník, jehož prodejci jsou osoby v sociální tísni. Polovina z každého prodaného výtisku zůstává prodejci. Nový Prostor začal vycházet pod názvem Patron v zimě 1999 a byl koncipován jako společenský měsíčník s důrazem na sociální témata a alternativní kulturu. Od roku 2003 se soustředí především na témata jako jsou lidská práva, ekologie, sociálně vyloučené osoby, kultura. Od června roku 2008 je šéfredaktorem Alexandr Budka.

 

 

 

Jakým způsobem funguje „zaměstnávání“ nových prodejců?

H. P.: Sociální formou pomoci, kterou nabízíme je práce, ale není to postaveno na pracovně-právním poměru. Uzavírá se pouze smlouva o poskytování sociální služby. Je to dohoda, že my jim nějakou službu poskytneme a oni se ve smlouvě zaváží, že budou dodržovat určitá pravidla. Lidé sem přichází vesměs bez koruny. My jim pomáháme, aby se dostali někam jinam, aby si vydělali.

Co si myslíte obecně o možnostech bezdomovců vrátit se do běžného života?

H. P.: To je docela ošemetná otázka. Nový Prostor je v České republice svým způsobem ojedinělá organizace. Z pohledu zaměstnávání tito lidé nemají mnoho šancí. Když už se totiž dostanou do pracovního poměru, nedokážou přežít bez peněz první měsíc, protože výplatu dostanete až po odpracovaném měsíci. Co oni ten měsíc mají dělat? Druhým kamenem úrazu je často neschopnost splácet půjčky, od dopravního podniku nezaplacené jízdy a z toho plynoucí exekuce, které se na tyto lidi po nástupu do pracovního poměru hrnou. Exekuce obstaví plat a jim pak opět nic nezbude. Je to začarovaný kruh.

Takže se jim vlastně zároveň pomáháte, dostat se někam výš.

H. P.: Lidem, co sem přijdou, píšeme různé žádosti o splátkové kalendáře, o odložení splátek. Dále také životopisy, žádosti o zaměstnání.

Svěřují se vám prodejci se svými osobními problémy?

H. P.: Někdy je toho až moc. Máme tady 40 lidí a minimálně dvacet jich sem denně přijde. Od všech musíte vyslechnout, co ten den zažili, s kým si popovídali… Občas se jim prodej nedaří, tak je musíte motivovat. To, co my třeba považujeme za malichernost, to je pro ně problém.
 I. M.: Hlavní problémy jsou vždycky ty samé - peníze, ubytování, hygiena, mezilidské vztahy. Často nemají rodiny a z toho to všechno plyne.

Každý z prodejců musí mít průkazku s číslem a prodejním místem. V časopise se uvádí, že by lidé od nikoho jiného NP kupovat neměli.
Ivana Matoušková a Hana Petruchová
H. P.: Už asi rok řešíme problém, kdy nám stále ten stejný člověk dělá neplechu po městě. Je to známá firma. Koupí si časopis, chodí s ním žebrat a pak to utíká prohrát do herny. My jsme na něj ale krátcí, vždycky doporučujeme volat městskou policii.

Jak dlouho u vás jednotliví prodejci zůstávají?

H. P.: Někdo si vezme startovací číslo a už nepřijde. Někdo tady je od samého začátku. Hodně lidí se bohužel nedokáže přizpůsobit jakékoliv novotě. Jakmile se snažíme zavést nějaké nové pravidlo, je to často velká potíž.
 I. M.: V zákoně je strop pro sociální rehabilitaci dva roky. Existuje zde však klauzule, že pro některé vzhledem k jejich schopnostem, dovednostem a návykům tento strop neplatí.

 

Zažili jste případy, kdy díky prodeji NP získala daná osoba nové zaměstnání?

H. P.: Za loňský rok k nám přišlo zaregistrovat 132 nováčků. Z nich odešli do zaměstnání pouze dva. Jeden z nich, Elemir, k nám ale přišel vyloženě s tím, že NP je pro něj přestupní stanice. Prodával na svém prodejním místě, u sebe měl ceduli „hledám práci“ a zaměstnavatel si ho tam našel.

Zůstáváte s těmito lidmi dál v kontaktu?

H. P.: Elemir nám napsal hezký děkovný dopis, což potěší. Ten druhý, Roman, se čas od času ukáže.

V období Vánoc prý někteří lidé pozvali prodejce na večeři …

H. P.: Spíš je to výjimka. Já osobně o tom nevím. Ale přispívají jim na Vánoce, donesou jim cukroví, řízky, bagety. Dávají jim peníze.
I. M.: Častější je, že dostanou obálku a v ní například tisíc korun. Nedávno k nám ale přišel muž a s ním ještě jeden mladší. Potkali se někde před kostelem a právě ten mladší nabídl pomoc do začátku. Zaplatil prodejci asi patnáct časopisů a v případě, že bude chodit každý den odebírat nové časopisy, tak mu vždy na konci měsíce zaplatí dva tisíce. I takoví lidé jsou. Řeknou si, že chtějí pomoci, ale aby ta pomoc byla za něco.

Jak se daří NP financovat?

H. P.: Především jsme financování z projektu Evropské unie, který funguje v rámci Jihomoravského kraje.
Sídlo denního centra v Brně
Co říkáte na obsahovou stránku NP?

H. P.: Řekla bych, že v současnosti má největší kvalitu za posledních deset či jedenáct let, co fungujeme. Články jsou zajímavé, čtivé, ne každému ale sednou. Kdo si kupuje Blesk, tak si asi NP nekoupí. Pouhý obrázek, pentagram, na obálce nám nadělal celkem velkou neplechu. Prodejce prodával u kostela a pan farář se k tomu postavil tak, že se mu obálka nelíbí a tady se prodávat nebude. Co si myslím, že neměl dělat, je, že v kostele nabádal, aby si lidé NP nekupovali.
 I. M.: Když se člověk zamyslí nad tím, že prodej NP je hlavně o jedinci a ne o redakci, tak mi to přijde hodně povrchní.

Kolik nových lidí se k vám chodí denně hlásit?

H. P.: Záleží den ode dne. Někdy tři, někdy méně.
 I. M.: V zimě není sezonní práce, tak je zájemců hodně. Přes léto se nám to tu vyprázdní, protože mnozí dostanou nějaké brigády, pomocné práce ve stavebnictví atd.

Jak moc náročná je práce sociální pracovnice v NP?

I. M.: V sociální sféře je potřeba měnit zaměstnání.
H. P.: Člověk by zakrněl a už by tomu nedával to, co by měl.
I. M.: Když se někomu snažíte pomoct, určitým způsobem ho nasměrovat a on se nedostaví na schůzku s jeho potencionálně nadějným zaměstnavatelem, tak mávnete rukou. Když to ale následně udělá druhý, třetí, čtvrtý… Když vezmete hrách a hodíte ho na stěnu, to je to samé. V tom je práce těžká, může vám dojít dech. Z druhé strany jsou pak ale samozřejmě další dílčí úspěchy, které vás naplní a je fajn, když vám někdo řekne díky.

Hana Petruchová

Vystudovala sociální pedagogiku na Masarykově univerzitě. Původním zaměstnáním učitelka na základní škole. Sociální problematika je jí velmi blízká - doučovala v romských rodinách a působila v nízkoprahovém zařízení v Brně. V NP pracuje druhým rokem.

Ivana Matoušková

V NP pracuje více než rok. Během studia i po studiu pracovala s osobami s mentálním postižením. Chvíli pracovala v azylovém domě v Olomouci.

O životním příběhu Václava, který si přivydělává prodejem Nového Prostoru, čtěte zde.

Anketu na téma Nový Prostor si můžete přčíst zde.

Klíčová slova: Nový prostor, Brno, sociálně slabí lidé

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.

Přehled komentářů

Adam Bárta | 10. 12. 2010, 10:45
Odkaz na audio ... http://dl.dropbox.com/u/15893589/v%C3%BDst%C5%99ih.MP3