26.03.2017 16:34


Bylo opravdu zajímavé fotit právě vznikající umění, říká fotografka Týdne výtvarné kultury

Autor: Eliška Koukalová | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

Shromáždit milovníky umění, projít s nimi Brno a ukázat jim nejvýznamnější momenty tvorby pouličního malíře Tima. Takový program čekal na návštěvníky komentované procházky Týdne výtvarné kultury. Málokdo si dokáže představit, jak náročné bylo celou akci připravit. 

Mladá fotografka se při focení letošního ročníku Týdne výtvarné kultury zaměřuje především na barvy.

Brno – Postarat se o přípravu Týdne výtvarné kultury rozhodně nebylo snadné. Své o tom ví i spoluorganizátorka Lenka Jebáčková, mladá fotografka se slabostí pro umění. Této akce se účastnila hlavně zpoza fotoaparátu. „Lidé na umění a kulturu nemají moc čas, hodně spěchají. Já jsem občas jednou z nich,“ sdělila.

Co pro vás znamená Týden výtvarné kultury?

Hlavně příležitostí fotit. V průběhu akce funguji především na této pozici. Nejsem, naštěstí, sama, spolu se mnou zaznamenávají průběh událostí ještě další dvě fotografky. Domlouváme se, abychom pokryly celý program, kterého se díky focení můžu z části účastnit. Pokaždé si něco nového odnesu.

Máte kromě fotografování na starosti i něco jiného v průběhu akce?

Moje práce začala hlavně v poslední fázi příprav, kdy už ostatní domlouvali galerie a celkový program. Mým úkolem byla hlavně propagace akce. Psala jsem různé pozvánky a PR texty, především na stránky Turistického informačního centra TIC Brno, které je partnerem letošního ročníku Týdne výtvarné kultury. Také jsem spravovala sociální sítě.

Co tohle všechno obnáší?

Musím být neustále na příjmu, komunikuji s hlavní organizátorkou Irenou Rodriguez Točíkovou. Ta nám zadává hlavní pokyny a potom se s ostatními fotografkami domlouváme na podrobnostech. Také nepřetržitě přebíhám z místa na místo po Brně. Naším úkolem je hlavně vyfotit účastníky, prostředí, atmosféru, zachytit náladu… Opravdu nestačí se na akci přijít podívat, musím tam být celou dobu. Navíc všechny fotky okamžitě upravuji a nahrávám, aby je pověření lidé mohli ihned zveřejnit. Jde o to být aktuální. Pokud už je událost úplně pasé, o její záznam nebude takový zájem. 

Jak dlouho trvá příprava takového projektu?

Přípravy Týdne výtvarné kultury trvají celý rok. Hned po ukončení jednoho ročníku se všichni organizátoři sejdou, řeknou si co se povedlo a co naopak méně. Zjistí, čemu se další rok vyvarovat. Potom vymýšlí téma na další rok a od něj se odvíjí celý program a jeho následná organizace.

Jaké je téma letošního ročníku?

Letošní motto zní "S barvou ven". Můžeme jej chápat ve smyslu fyzické barvy nebo jako přenesený fenomén, za kterým se skrývá hlubší význam. Týden výtvarné kultury většinou odráží i předchozí události, jež ovlivnily organizátory, a ti mají potřebu se k nim vyjádřit.

Jaký význam vidíte za letošním mottem vy?

Je velice trefné. Poslední dobou si fotografové zvykli hodně tlumit barvy a stahovat saturaci. Prostě dělat fotky barevně nevýrazné. Je to teď takový trend. A právě barvy jsou pro mne velkou výzvou při focení programu. Kolikrát se na sytost i kontrast schválně zaměřuji a zvedám saturaci právě proto, abych barvy podtrhla. S tím souvisí i logo letošního ročníku. Je na něm černá osmička, která znázorňuje číslo ročníku, na křiklavém fialovo - oranžovém pozadí. Tak výrazném, až vás skoro praští do očí. Což je asi záměr.

Jak dlouho spolupracujete s týdnem výtvarné kultury?

Organizátoři mě oslovili kvůli focení, a to až letos. O týdnu výtvarné kultury jsem v minulých letech nevěděla, což je škoda. Akce je v povědomí hlavně mezi lidmi, kteří jsou do ní nějakým způsobem zapojeni nebo studují umění. Pořadatelé jsou především z řad studentů Masarykovy univerzity a jejich fakulty. Zapojují se lidé z filosofické a pedagogické fakulty.

Je podle vás na vině nedostatečná propagace nebo nezájem ze strany ostatních?

Špatná propagace na vině není. Zastávám názor, že si každý tyhle informace může zjistit sám, stačí chtít. Myslím, že o tuto akci rozhodně zájem je. Ve většině případů ale opravdu pouze ze strany již zmíněných fakult. Uměním se celkově zabývají hlavně lidé, jichž se týká, takzvaně insideři. Ti tvoří hlavní základnu návštěvníků, doplněnou o ostatní lidi všech věkových kategorií. Umění má co říci člověku v každém věku.  

Jak si vysvětlujete, že třeba v médiích je o kulturu nejmenší zájem?

Nevím. Je to docela zajímavé téma, nechápu jak třeba sport může být více čtený. (směje se) Asi proto, že sport čtou vyloženě muži, kdežto kultura není výhradně doménou žen. Je to škoda. Myslím, že třeba pozvánky na různé akce nejsou pro čtenáře úplně atraktivním čtivem. Každý si v dnešní době může zjistit informace o nadcházejících událostech sám. Daleko přitažlivější jsou recenze, na základě kterých se mohou lidé rozhodnout, zda se zúčastní. Napsat zajímavý text o kultuře je těžké.

Mají podle vás lidé o umění zájem?

Lidé hodně spěchají a nemají na kulturu čas. Ani já nemám na umění tolik času, kolik bych si přála. Tvořím hlavně v soukromí v takové svojí bublině. Spousty akcí se účastním hlavně kvůli přátelům, kteří na nich vystupují. Takže okruh známých dělá také hodně. Ráda je přijdu podpořit, oni pak přijdou podpořit mě. Ale jen tak si zajít na někoho cizího? Upřímně se přiznám, že to ani nestíhám sledovat. Přitom se považuji za člověka s vrozeným estetickým cítěním a zájmem pro věc.

Je pro vás kultura a umění důležité?

Ano a moc. K umění mám hluboký vztah, od malička jím žiju. Ať už psaním básní, hudbou, oblékáním, i když to možná zní divně. Nyní tedy i fotím. Týden výtvarné kultury byl pro mne velkou příležitostí. Tady už si nemůžu dovolit nic pokazit. 

Snažíte se být ve svých fotografiích rozpoznatelná?

Určitě fotím tak, jak to cítím. Musím splnit různé podmínky, ale jakou perspektivu či hloubku ostrosti zvolím, je čistě na mě. 

Co jste si na focení užila nejvíce?

Těšila jsem se na Barva výraz význam - série přednášek, kde jsem tedy fotila hlavně návštěvníky. Překvapila mě výtvarná akce Petra Nikla Dvoření se tvoření, které jsem se účastnila i přesto, že jsem neměla za úkol ji fotit. Za pomocí různých technik maloval barvami na bílé plátno přímo před diváky. Bylo velice zajímavé fotit právě vznikající umění, zachytit ten proces a hlavně vidět výsledek. Je to tak hmatatelné. I fotografie spoustu těchto pocitů předají. Budou o to živější a zajímavější.

*Lenka Jebáčková se narodila v Lažákách. Studuje sociologii a žurnalistiku na Fakultě sociálních studií v Brně. Má ráda umění, psaní a hudbu. 

Klíčová slova: Fotografie, fotografka, Týden výtvarné kultury

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.