21.11.2012 13:42


Byl jsem v pravý čas na pravém místě, říká Václav Moravec

Autor: Jan Pluhař | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

Nejen studenti Fakulty sociálních studií měli včera možnost zúčastnit se přednášky oblíbeného českého moderátora Václava Moravce na téma novinářské etiky. Po poutavé přednášce a následné diskuzi v aule fakulty si už unavený, ale přesto stále vstřícný moderátor našel čas na zodpovězení několika otázek ohledně jeho práce.

Byl jste dlouholetým členem Akademického senátu Fakulty sociálnich věd v Praze, kde také v současnosti vyučujete. Co přesně učíte?

Vyučuji tři hlavní předměty, a to novinářskou etiku, problematiku konvergence audiovizuálních médií a rozhlas a televizi ve světě.

Mohl byste jako učitel žurnalistiky objektivně srovnat pražskou Fakultu sociálních věd s Fakultou sociálních studií v Brně?

Musím přiznat, že existuje jedna věc, kterou vám tady v Brně ve skrytu duše závidím. Je to dvouoborovost studia. U nás studenti mediálních studií studují čistě jenom daný obor a nemohou při tom mít například sociologii jako druhý obor. Jako novináři mi ta dvouoborovost chybí v praxi, protože je pak žurnalista lépe orientovaný.Václav Moravec přednášel na Fakultě sociálních studií. Foto: Jan Pluhař Jinak zastávám názor, že jsou obě pracoviště ‒ Karlova i Masarykova univerzita ‒ v mediálních a žurnalistických studiích českou špičkou.

Jako moderátor jste dosáhl velkých úspěchů už v relativně mladém věku. Co bylo podle vás hlavním motorem vašeho úspěchu?

Že nebyli lidi. (směje se) Pokud to hodně zjednoduším, byl jsem pouze v pravý čas na pravém místě. Jestli to byla moje píle nebo houževnatost, to ať hodnotí jiní. Každopádně se snažím posouvat svoji práci pořád dál a posouvat také Otázky jako pořad. Považuji to ostatně za malý zázrak, že v tom českém prostoru vydržely deset let.

Naplňuje vás ještě vaše práce po tolika letech?

Víte, ono se to tak někdy může jevit. Ale vezměte si to množství lidí, se kterými se v rámci žurnalistiky můžete setkat. Nebýt mé práce v rozhlasu a televizi, nikdy bych se nesetkal s tak zajímavým a širokým spektrem osobností. Mou prací je v podstatě jenom klást otázky a poslouchat, což je skvělé. Žurnalistika je trochu jako medicína a práce novináře se podobá práci lékaře. Kdybych nedělal žurnalistiku, asi bych se živil jako psychoterapeut, který rozebírá a snaží se proniknout do problémů druhých. Ten dialog je to, co mě na tom nejvíc baví a s přibývajícím věkem si to čím dál víc užívám.

Za svou kariéru jste moderoval spoustu diskuzních pořadů. Jaký byl váš nejzajímavější host?

Těch bylo několik. Bezesporu mezi ně však patří generální tajemník OSN Kofi Annan. Mnoho vzpomínek ve mně zanechala také vysílání z Iráku nebo Afghánistánu. Když se dostanete do místa konfliktů a vysíláte z těchto míst televizní nebo rozhlasový pořad, tak si uvědomíte jednu věc. U nás jsou lidé věčně frustrovaní a nespokojení. Vy se ale naráz ocitnete v zemi, která nemá ani základní infrastrukturu, kde lidé neumějí číst a psát a umírají průměrně v sedmatřiceti letech, neboť nemají dostatečnou zdravotní péči. Nutí vás to k zamyšlení. Jsou oni šťastnější než my v přetechnizované, moderní západoevropské společnosti? Máme vůbec právo takovým lidem diktovat a kázat nějaké hodnoty? To byly třeba momenty, které mě hodně posunuly a obohatily.

Jak vypadá vaše příprava na podobné vysílání?

Když jsme byli například v zmíněném Afghánistánu, odkud jsme asi čtyřikrát vysílali, jednalo se o několikatýdenní přípravu. Musíte se orientovat v základních informacích o té zemi, takže se toho hodně přiučíte. V Afghánistánu jsem kupříkladu studoval, jak vlastně vznikl taliban, jaký je problém afghánsko-pákistánské hranice, která je prostupná, a kudy se vozí drogy. Musíte rychle nasát všechny podobné informace, abyste byl na pořad co nejlépe připravený. Až měsíční příprava se pak promítne ve vysílání a nakonec jsou z toho dvě hodiny jako u každého jiného nedělního pořadu.

V Otázkách Václava Moravce hosty velmi tvrdě konfrontujete. Ztotožňujete se s touto rolí i v osobním životě, nebo jste spíš nekonfliktní člověk?

V normálním životě se snažím být více harmonický. Hlavně proto, že častěji potkávám lidi, kteří nemají takovou míru odpovědnosti. Když se ptáte lidí, kteří mají vliv a určitou odpovědnost, a ptáte se jich na míru té jejich odpovědnosti a na konkrétní politická rozhodnutí, tak je přirozené, že ty otázky mohou být více konfrontační, než když se setkám s přáteli v hospodě. Tam se snažím spíše poslouchat a co nejméně do toho vstupovat. Ve volném čase nemoderuju. (směje se)

Do jaké míry ovlivňují čeští politici média?

Víte, myslím, že to je často přeceňováno, pokud z toho není systémová věc. Mám pocit, že zatím nenašli čeští politici sílu, aby ta média systémově dostali pod kontrolu. Teď mluvím hlavně o médiích veřejné služby ‒ České televizi a Českém rozhlase. Když to srovnám se Slovenskem, Maďarskem nebo Polskem, tak je u nás ta míra vlivu v normě. Měli bychom si ji zachovat a neřídit se slovenskými nebo maďarskými vzory. Ovšemže i v západní Evropě se samozřejmě politici snaží média veřejné služby dostat pod kontrolu, různé ekonomické skupiny pak média soukromá. Je to permanentní souboj o vliv. Podstatné je, aby nepřevážila jedna strana, aby prostor pro kritické myšlení a žurnalistiku nebyl v médiích potlačen.

Láká vás myšlenka, stát se politikem?

Ne, v žádném případě. Mám to v hlavě opravdu srovnáno. Mám pocit, že bych tím doslova zpronevěřil těch uplynulých dvacet let.

Bavíte se o politice i mimo práci?

Snažím se tomu vyhýbat, ale mou tvář si každý spojuje s českou politikou a s diskuzním pořadem České televize, takže mě to nikdy nemine. Včera večer jsem byl u známých v Ostravě na návštěvě a diskuze se samozřejmě stočila na politiku. Bavíte-li se s přáteli a známými o svých profesích, tak je jasné, že ta má zpravidla skončí u výsledků voleb a u politiky celkově.

Čtete noviny?

Čtu všechny české noviny a také nějaké zahraniční. Snažím se například udržovat ruštinu čtením Kommersantu, což je ruský deník zaměřený na politiku a business. Poslouchám i rádio, které mají na webu. Co se týče anglicky psaných, tak Guardian nebo týdeník Newsweek.

Co děláte, když zrovna nepracujete?

Hlavně relaxuju. Mám chalupu, jezdím se sekačkou, teď jsem zrovna hrabal listí. Mám na takové věci méně času, než bych asi chtěl, ale snažím se. Manuální práce je skvělou relaxací.

Na přednášce jste se zmiňoval o vašem úmyslu napsat knihu. Co přesně máte v plánu?

Právě teď mám rozepsanou knihu, která se bude týkat novinářské etiky a jejích proměn, tedy oboru, který učím na fakultě. Jsem asi na osmdesáté straně z plánovaných tři sta padesáti. Tuhle knížku dopíšu a pak, až odejdu z České televize, tak si budu psát další knížky o tom, jak jsem byl v České televizi. (směje se)

 

 

Václav Moravec

  • narozen 25. června 1974 v Ústí nad Orlicí
  • český redaktor a moderátor
  • vystudoval obor Masová komunikace na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, kde nyní také vyučuje
  • prošel rádii Profil, Český rozhlas, Evropa 2 a Frekvence 1
  • jako redaktor a moderátor působil v české sekci rádia BBC
  • v současnosti moderuje diskusní pořad České televize Otázky Václava Moravce a každodenní interview Impulsy Václava Moravce na Rádiu Impuls
  • v roce 2003 obdržel Cenu Nadace Českého literárního fondu Novinářská křepelka pro novináře ve věku do 33 let
  • je čtyřnásobným držitelem ceny TýTý pro nejoblíbenější osobnost televizní publicistiky za rok 2007, 2008, 2009 a 2011

Klíčová slova: Václav, Moravec, rozhovor, přednáška

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.