12.11.2014 17:27


Buran ze severu

Autor: Martina Pavelková | Kurz: Stisk | Kategorie: Publicistika

Trocha nejistoty a trocha nadšení. A hlavně velký krok do neznáma. A možná ještě něco k tomu. Třeba absolutní neschopnost pochopit některé z věcí, které mě od toho dne měly obklopovat. A trochu odlišná mentalita, třebaže jsme všichni z jedné malé země. Byla polovina loňského září a já se ocitla v Brně. Ve městě, které jsem si vysnila. A také ve městě, kde bylo všechno tolik jiné.  

Pocházím z Havířova, výkvětu socialistické architektury, nejmladšího města v Česku, které se ve statistikách počtu obyvatel pravidelně objevuje těsně za první desítkou. V tabulkách vypovídajících o nezaměstnanosti nebo kriminalitě někdy i o nějakou tu příčku výš. Stěhování do Brna mi téměř způsobilo kulturní šok. Až jsem v některých chvílích nevěřila, že se obě města nacházejí na stejné straně státních hranic.

Na jihu jsem si však velice brzy nejen zvykla, ale dokonce jsem si tento kousek země oblíbila. A to natolik, že na otázku „Odkud jsi?“ odpovídám bez dlouhého přemýšlení „Z Brna.“ Ano, už jsem tak nějak z Brna. Mám tady proleželou postel, dvě poličky ve skříni, (nádherný) starý stůl a čas od času službu na úklid. A taky spoustu lidí, mezi kterými se cítím dobře, školu, kde některé z nich potkávám, a ta svá místa, kam si chodím odpočinout, nabrat nové síly a zbavit se nahromaděných negativních pocitů. Brno je prostě svým způsobem moje, i když s některými místními zvyklostmi se nejspíš nikdy nesžiju.

Prvním šokem, který na mě čekal už před budovou fakulty, byly plné stojany na jízdní kola. Ne že bychom u nás na severu neměli stojany na kola, těmi naše města samozřejmě oplývají, ale nadšeného městského cyklistu by u nás jeden pohledal. Že by jistá souvislost s výše zmíněnými policejními statistikami?

Taky mi vadí zima. Ale zkuste si někomu vysvětlovat, že i když se vaše město nachází o několik kilometrů od rovníku víc na sever a z okna vidíte na Lysou horu, tak vám v zimě rtuť teploměru nemrzne a cestu z domu si neprokopáváte skrz závěje (tedy, občas prokopáváme, ale to spíš kvůli nepříliš valné kvalitě práce odvedené místními technickými službami než z klimatických důvodů). Inu, smog je smog a prachové částečky mezi sebou přeci jenom nějaké ty kalorie tepla zachytí.

Ale co se dá dělat, rodný kraj je rodný kraj. I pocit, že jsem mezi svými, někdy přehluší stesk po domově a touha nechat si zanést plíce odpadem slezského průmyslu. To pak sednu na vlak (který stojí na všech nádražích, aby dal přednost spoji v opačném směru) a vyrazím na sever. Tam, kde je váš názor každému ukradený a kde vás bez skrupulí dokážou deseti různými způsoby odkázat do patřičných mezí. Tam, kde si při čekání na zelenou velice rychle zvyknu hlídat kabelku a kde řidiči jinde než na semaforech chodce na druhou stranu silnice nepustí. Ale taky tam, kde vám každý na rovnu řekne, že nestojíte za nic, a kde máme nejlepší pivo v Česku. Prostě sednu na vlak a jedu domů, abych se mohla zase těšit do Brna. Kde nikdy nebudu víc než buran ze severu.

Klíčová slova: fejeton, Havířov, Brno, stěhování

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.