31.01.2015 08:08


Budoucnost? Můžu si jít hodit mašli, směje se třiaosmdesátiletá důchodkyně

Autor: Jiří Zach | Kurz: On-line žurnalistika | Kategorie: Proti proudu

Brod nad Dyjí – Život ji opravdu nešetřil. Po smrti svého partnera Dana Paulusová zvažovala, co bude dělat dál. Téměř se nepohybovala a byla závislá na cizí pomoci. V rodinném domě, který společně s partnerem vlastníma rukama postavili, nemohla zůstat. Do domova důchodců se jí nechtělo, zvolila proto netradiční řešení. V osmdesáti letech si koupila domek v seniorské vesničce Formóza a plánovala strávit poslední roky života v příjemné společnosti v idylickém prostředí v srdci Pálavy. Brzy se však bude muset znovu stěhovat, mezi sousedy vznikly vážné spory.

Audio

    Dana Paulusová o životě v seniorské vesničce
         
    Autor: Jiří Zach

Platí za místního šaška

„Ať vám nepraskne čočka, když chcete fotit takovou starou bábu,“ komentuje paní Dana se smíchem moji snahu o její zvěčnění. „Doufám, že to potom v počítači vyretušujete, ať se někdo nelekne,“ dodává vzápětí. Dana Paulusová je třiaosmdesátiletá důchodkyně, která žije v seniorské vesničce v Brodě nad Dyjí. Na první pohled byste jí však její věk rozhodně nehádali. Má sice problémy s pohybem, stále si však udržuje svěží mysl. Je bystrá, ani moderní technologie jí nejsou cizí. Vždyť teprve před nedávnem prodala auto, na stole jí leží mobilní telefon.

Paní Dana však přiznává, že se občas cítí sama. „Pro ženskou, která žije sama, to tady není jednoduché.“ Humor ji však stále neopouští, a když někdo potřebuje spravit náladu, může ji kdykoli navštívit. „Chlapů je tu málo, to víte, že po nich pořád pokukuju. Jenže nejhezčí chlap z vesnice dostal před týdnem infarkt, od tý doby je v nemocnici,“ říká.

Má ráda společnost a přiznává, že ve vesničce platí za místního šaška. Oči a vrásky v obličeji však prozrazují, že to v životě neměla lehké. Zemřely jí tři vlastní děti a tři životní partneři. Minulost jí připomínají pouze fotky vystavené v obývacím pokoji. Když koupila domek v seniorské vesničce na Pálavě, doufala, že ji čeká příjemné stáří ve vlastním domě uprostřed krásné přírody.

Vesnička se rozdělila na dva tábory

Podle statistik devět seniorů z deseti touží strávit poslední chvíle života doma u své rodiny. Stejný podíl jich však dožívá v pečovatelských ústavech a léčebnách. Rodinní příslušníci nemají čas se o své rodiče a prarodiče starat a nedostává se jim informací o možných alternativách. Projekt seniorské vesničky se tak jeví pro mnohé důchodce jako ideální volba.

V idylické stáří doufala i paní Dana. Vesnička nabízela všechno, co starší člověk potřebuje. „Máme tady správce a správcovou, kteří nám uklidí, dojdou nakoupit, přinesou oběd nebo nás odvezou k doktorovi. Můžeme chodit také do společenské místnosti,“ popisuje seniorka.

Musí do pečovatelského ústavu

Při zmínce o společenském životě znatelně posmutní. Kolektiv ve vesničce už totiž zdaleka není tak skvělý jako dřív. „Někdo umřel, někdo odešel do ústavu, protože potřeboval trvalou péči. Lidi se vystřídali, přistěhovali se sem noví. Rozdělilo se to na dva tábory.“ Jediným blízkým člověkem, kterého paní Dana má, je místní správcová. „Jsme jako matka s dcerou, chodí za mnou každý den. Dáme si víno a kolikrát si do noci povídáme a chechtáme se,“ vypráví. V jejím hlase se ale zračí úzkost.

Spory mezi obyvateli totiž došly tak daleko, že manželé správcovi musí ve vesničce skončit. „Bez nich tady nemůžu zůstat. Oni na konci března odcházejí a Paulusová si může jít hodit mašli,“ říká Dana Paulusová s nadhledem sobě vlastním. Do smíchu jí však není. Už zažádala o místo ve dvou pečovatelských domech a brzy ji čeká další stěhování.

Klíčová slova: seniorská vesnička, stárnutí, společnost, kolektiv

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.