28.03.2017 21:32


Buddhismus není moc duchovní, říká učitel Diamantové cesty

Autor: Lenka Látalová | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

Učitel buddhismu Diamantové cesty Roman Lauš medituje už dvacet let. Víra do jeho života vnesla více spokojenosti. Kromě jiného tráví čas s rodinou, řídí firmu a přednáší o buddhismu. „Meditace je tu proto, abychom si vytvořili odstup od našich rušivých emocí a naučili se vidět potenciál v každém okamžiku,“ tvrdí.

Roman Lauš

Jste šťastný?

Štěstí je těžké definovat, každopádně můžu říct, že jsem spokojený se svým životem. Po dvaceti letech, co se buddhismu věnuji, už nemívám delší deprese a podzimní splíny. Velkou výzvou a menší krizí zárověň je, když něco dělám dlouho a stane se z dané věci stereotyp. Pro někoho to může být rodina, práce nebo třeba neziskové dobrovolnictví. 

Buddhistická meditace je tu proto, abychom si dokázali vytvořit odstup od našich rušivých pocitů jako hněv, touha, zmatek, pýcha a žárlivost a naučili se vidět potenciál v každém okamžiku. Když lidé začnou myslet hlavně na sebe, tak problémy, které máme podobné s ostatními lidmi, nám přirozeně začnou připadat velice reálné. 

Změnila vás meditace a přijetí buddhismu?

Než jsem poznal buddhismus, byl jsem neskutečně žárlivý. Ve vztazích jsem byl naprosto nepříčetný, dokázal jsem kvůli maličkosti udělat scénu, kterou by ani Hollywood nevymyslel. Vědomě jsem pak pracoval s meditací, a pokud žárlivost stále patří mezi mé vlastnosti, už se moc neobjevuje. Své manželce přeji to nejlepší a neznamená to, že bych jí denně posílal na večírky, ale dopřávám jí svobodu ve všech ohledech.

Lásku chápu tak, že dělám maximum pro svého partnera a pro svou rodinu. Učím se, co mám změnit, aby lidi kolem mě byli šťastní. Zároveň ale nemohou být závislí na mně a já na nich. Nikdo nemůže být zodpovědný za štěstí druhých. Ani náš partner nebo naše děti. Jsou pouze dobrými předpoklady pro to, abychom se mohli společně rozvíjet. To je pro mě změna.

Jak jste se dostal k buddhismu?

V osmnácti jsem měl slečnu, která byla velice duchovní. Za každou cenu chtěla, abych i já uvěřil, ale moc se jí to nedařilo. Zajímalo mě spíš to, co se děje v noci. Když ale řekla, abych s ní díval na duchovní pořady, radši jsem neprotestoval. Byl jsem zamilovaný. Jednoho večera mi sdělila, že se musím podívat na Malého Buddhu, protože je to významný film. Sám sebe jsem uklidnil, že dvě hodiny filmu zvládnu. Nečekal jsem, že mě tak moc osloví. Už druhý den jsem se chtěl dozvědět o buddhismu víc.

Jak jste si počínal potom?

Začal jsem meditovat, ale moc mi to nešlo, neměl jsem výsledky. Jednou jsme se s bývalou přítelkyní pohádali, a když mi ujel autobus k ní domů, uviděl jsem před sebou plakát na buddhistickou přednášku lamy Oleho Nydahla. Začínala za pět minut. Nepřemýšlel jsem a vydal se na ni. Tam jsem pochopil, že se v buddhismu cítím dobře.

Měl jste k nějakému náboženství vztah i před buddhismem?

Ne, byl jsem nereligiózní. Vždy jsem ale chtěl na věci přicházet sám a měl jsem problém s autoritou, která by mi kázala, co mám dělat. Jako mladí jsme zkoušeli i lehké drogy. Moji kamarádi mě však po čase moc neinspirovali. Všechno v jejich životě se točilo kolem toho, že si dají joint a pak mluví o věcech, které nedávají smysl. Snažil jsem se vždy zjistit, jak věci fungují a podobné zkušenosti mi umožňovali vyhodit svůj život ze zajetých kolejí. Drogy nejsou nic, co by lidi dál posouvalo, časem otupují, ale minimálně si pak po takové zkušenosti řeknete, že byste rádi dostali peníze za své vzdělání zpátky. Život je zajímavější, než nás učili ve škole.

Jak vás buddhismus inspiroval?

Inspirovala mě už zmiňovaná přednáška lamy Oleho. Tvrdil, že zná jenom tři stavy mysli – šťastný stav, šťastnější stav a extatický stav. Tato slova mi ještě dlouho zněla v hlavě, avšak bylo pro mě těžké uvěřit, že je možné prožívat neustále šťastný stav mysli. Protože učitel také zmiňoval, že v buddhismu nemáme ničemu věřit, ale vše si ověřit na základě vlastní zkušenosti, začal jsem s lamou Olem jezdit všude, kde to bylo možné a pozorovat jej i mimo přednášky. Lama Ole se skutečně o lidi zajímal. Byl pro ostatní k dispozici čtyřiadvacet hodin denně. Inspiroval mě tím, že nebyl mnich, měl manželku a žil život naplno. Skákal padákem, jezdil na motorce a do toho učil meditaci. Také pro něj neexistovala žádná tabu. Vadilo by mi, kdyby byl buddhismus moc duchovní a morální.

Je těžké najít učitele? Navíc takového, který cestuje po celém světě a je možné ho kdekoli navštívit.

Při hledání učitele je nejtěžší rozhodnutí, že chcete změnu. To, že se chceme něco naučit, ještě není konečná zastávka, musí následovat aktivita. Učitelů není málo, právě naopak. Je jich tak moc, že nikdo neví, od koho se učit. Každý očekává od učitele něco jiného, proto je zapotřebí se s ním potkat, zeptat se na jeho život, zjistit, jestli mu důvěřujete a chcete se učit přímo od něj.

Kupujete si i věci jen tak pro radost?

Mám rád pěkné věci a myslím si, že na nich můžete ujíždět pořád v tom smyslu, že se vám líbí. Nezáleží na tom, jestli vlastníme nebo nevlastníme věci, ale jak s nimi pracujeme. Stále žijeme ve společnosti, kde se vyplatí mít auto a dát děti do dobrých škol. Musíme ale myslet na to, že materiální věci jsou pomíjivé. Třeba když nám někdo zničí auto, máme dvě možnosti. Buď uděláme scénu, nebo to přijmeme tak, že by se to jednou stejně muselo stát. Dřív jsem strávil hodně času tím, že jsem přemýšlel, co si koupím, abych se rozhodl správně. Je to ale kolotoč, který vám zbytečně vezme čas.

Setkáváte se s negativními reakcemi na vaši víru?

Chtěl bych říct, že buddhismus není vírou, ale spíše vědou o mysli a cestou zkušenosti. A vždy je tu možnost, že spadneme do stereotypu, necháme se zmanipulovat a převezmeme názory, které nejsou naše. Toho se lidé občas bojí. Ale to jsou věci, které děláme my, ne učitel nebo buddhismus. Buď budete pořád pochybovat, nebo začnete důvěřovat. Můžete věřit nějakému učiteli, který říká „ohm, já jsem nejlepší“ nebo jezdíte k nim, ověřujete, co říkají, jste kritičtí a spoléháte na svůj vlastní úsudek. Pokud se chcete něco naučit, tak asi od někoho, kdo to umí, ne od někoho, kdo si koupil knížku a je o jednu kapitolu napřed. Já se rozhodl učit od lidí, kteří něco dokázali, z jejich zkušeností. Nepřijde mi správné se učit z domova u televize, jaká je podstata mojí mysli.

Založil jste vlastní firmu. Seznamujete zaměstnance s buddhismem?

Nemohu nařídit lidem ve firmě, aby se mnou každé ráno hodinu meditovali. Možná by jim meditace i pomohla, ale není to způsob, jakým se lidi učí. Učí se až v okamžiku, kdy se sami rozhodnou, že chtějí něco změnit. Vědí, že jsem buddhista, a když mají otázku, zeptají se. Ale můj styl života není výhoda nebo nevýhoda. Důležité je být dobrým příkladem pro ostatní, ať už si říkáme buddhista nebo ne.

 

*Roman Lauš je učitel přednášející nauku z buddhistické školy Diamantové cesty. Posledních dvacet let pravidelně medituje. Studoval Vysoké učení technické, pak začal podnikat. 

Klíčová slova: meditace, buddhismus, Roman Lauš, Diamantová cesta

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.