14.05.2014 11:17


Buddhismus je věda o mysli, říká jeho učitel Roman Lauš

Autor: Vojtěch Loskot | Kurz: Stisk | Kategorie: Publicistika

Roman Lauš je jedním z učitelů přednášejících nauku z buddhistické školy Diamantové cesty linie Karma Kagjü. Tato škola je jedním ze tří hlavních směrů buddhismu a letos je to dvacet let, co přišla do České republiky. K této příležitosti brněnské buddhistické centrum pořádá několik filmových projekcí, výstavu fotografií na náměstí Svobody nebo veřejné přednášky. Jednu vedl právě Roman Lauš a ještě před ní se rozpovídal o tom, co může buddhismus dát Evropanovi, co si myslí o ministerstvu zahraničí a jak může člověk být stále šťastný. Bezprostřední a milý Roman mi hned po seznámení nabídl tykání.

Co to vlastně je buddhismus? Náboženství, filozofie nebo víra?

Ani jedno a vše zároveň. Náboženství pochází z latinského slova religare, což znamená něco znovu sjednotit. Pokud jsme však již jednou naše dosažení ztratili, kdo nám dá jistotu, že jej neztratíme znovu. Nemůžeme ani říct, že je to filozofie, protože na rozdíl od ní buddhismus obsahuje i praktickou stránku věci. Buddhismus je teorií, která se musí uvést v praxi. A není ani psychologií, protože nepracuje jen s mentálními vzorci, ale snaží se najít odpověď na to, co nebo kdo je tím prožívajícím. V buddhismu ničemu nevěříme, vše si důkladně prověřujeme. Naše jednání zakládáme na vlastních zkušenostech a důvěře v náš potenciál.

Vojtěch LoskotBuddhismus pochází z Východu, není proto trochu vzdálený evropské mentalitě?

Západní společnost se může od Východu naučit něco o podstatě mysli. Na Západě můžeme studovat z čeho se například skládá tahle místnost, jaké jsou zde použité materiály, umíme velice dobře popsat vnější svět. Velmi málo toho ale víme o samotném prožívajícím. Východní systémy naopak po staletí zkoumají lidskou mysl. Moudrost a metody, které Východ přináší, jsou schopny změnit naše vnímání světa a ne se neustále snažit změnit svět okolo, což je typické pro Západ. Je tu hlubší pochopení, že to, co se děje, je pouze odrazem naší vlastní mysli. Západní civilizace se oproti tomu snaží měnit svět k lepšímu za pomoci nových technologií a inovací. 

Takže nám buddhismus může nabídnout duchovní rozvoj?

Pro Evropana může být buddhismus spíš vědou o mysli. Umožní nám dozvědět se víc o sobě a poskytne metody, které pracují s našim způsobem vnímání. Metody jsou navíc prakticky použitelné v každodenních situacích – při rozchodu, když se zamilujeme, když ztratíme práci, kdykoli. Učíme se být bdělí a chápat, kdo prožívá každou situaci. Jinými slovy kdo se právě teď dívá skrz naše oči a slyší skrze naše uši.

Jak je možné se to naučit?

V buddhismu Diamantové cesty je nejrychlejší metodou rozvoje přímá identifikace s učitelem. Když se chceme naučit hrát na klavír, tak to zkoušíme buď sami podle knihy, zeptáme se známých, a nebo si najdeme nejlepšího klavíristu na světě. Neučíme se od něj pouze noty, ale přebíráme i některé jeho vlastnosti a snažíme se pochopit, co z něj učinilo mistra. V buddhismu je učitel odborníkem na lidskou mysl a proto se snažíme co nejlépe se mu otevřít a pochopit, že jeho mysl a naše mysl jsou jedním. 

Co konkrétně nás naučí buddhistický učitel?

Učí nás chápat, odkud se věci berou a kam mizí. Můžeme se od něj naučit jak se věci mají a jak více důvěřovat naší vlastní mysli. Ukazuje nám cestu k naší vlastní moudrosti.

Kolik českých učitelů buddhismus přednáší?

V rámci center Diamantové cesty nás učí více jak deset. Ve svém volném čase jezdíme po Česku nebo okolních zemích a přednášíme o buddhismu. 

Jedním z nejznámějších lamů v Evropě je dánský lama Ole Nydahl. Je jediným evropským lamou?

Lama Ole určitě není jediným lamou, který pochází z Evropy. Je však jeden z mála lidí, kteří dostali plný odkaz od 16. Karmapy, což byl velký meditační mistr tibetské školy Kagjü. Karmapa v sedmdesátých letech Lamu Oleho a jeho ženu po několika letech strávených v Himálajích požádal, aby zakládali buddhistická centra po celém světě. Lama Ole není mnich, cestuje, přednáší a žije svůj život naplno.

Vojtěch LoskotPrávě mnišský styl života a celibát je představou, která je s buddhismem spojená. Vyjadřuje se Buddhovo učení k sexualitě praktikujících laiků?

Sexualita je něco přirozeného. Pokud je praktikující laik, může se něco od druhého partnera naučit. Buddha se nechodí koukat nikomu do ložnice, je to každého věc. Existují však různé druhy praktikujících. Prvním z nich je mnišský způsob, který obsahuje mnoho slibů, z nichž jeden je i celibát. Je to tradice a v rámci komunity, ve které mnich žije, to dává smysl. Dále tu máme laiky, kteří se starají o rodiny a zároveň se věnují každodenní meditaci a udržování pohledu. Poslední úrovní jsou jogíni, kteří tradičně meditovali v jeskyních a poustevnách bez vnějších pravidel a závazků. V našich centech se snažíme skloubit přístup laika a jogína, máme partnery, případně rodiny, snažíme se věnovat svůj volný čas meditaci a také se snažíme hodně cestovat a učit se z každé situace.

Kolik buddhistických center vlastně u nás funguje?

Po celém světě jich máme víc než 650, z toho v Česku asi 50. Každý, kdo má zájem, může přijít a lidé z centra mu vysvětlí vše, co potřebuje vědět a jak má začít. 

Zvyšuje se počet lidí, kteří k vám docházejí?

Určitě ano, nejenom u nás, ale i v Evropě.

Co vůbec říkáš nedávnou návštěvu ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka v Číně, kdy podepsal prohlášení o územní nedělitelnosti čínského území v jeho dnešních hranicích, tedy i spolu s Tibetem?

Snažíme se politicky neangažovat. Politika a buddhismus nejdou dohromady. Zajímá nás více meditace a pomoc lidem, kteří mají zájem na sobě opravdu pracovat. Ministři zahraničí většinou hájí také ekonomické zájmy vlastní země a Čína jako velmoc je pro každou ekonomiku světa atraktivní, takže někteří ministři jsou bohužel schopni přimhouřit oči i nad tak do očí bijícím porušováním lidských práv.

Pochopil jsem tedy správně, že jedním z cílů buddhismu je potlačit ego?

Nejde o to, něco potlačovat. Díky meditaci a práci s myslí začneš důvěřovat tomu, že každá situace je v pořádku. Postupně získáváš odstup a vidíš, jak se věci objevují a mizí,  což je jejich podstata. Díky tomuto odstupu, pak získáváš čas zareagovat správně. Takže s egem pracuješ, ale nepotlačuješ ho. Jen přestáváš poslouchat svůj vnitřní komentář, který říká, co máš, nebo nemáš dělat. Už nepřemýšlíš o tom, co bylo, nebo co bude, ale najednou věci vnímáš takové, jaké jsou. Čím dál míň se zabýváš sám sebou a život začíná být opravdu bohatý.

Klíčová slova: buddhismus, Brno, Diamantová cesta, meditace, karma

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.