19.03.2019 20:23


Brutalistní stavby jsou upřímné, demolice Transgasu nás mrzí, říkají autoři Brutální Prahy

Autor: Tereza Kráčmarová | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Kultura

Stavby z dob socialismu se většině lidí nelíbí. Přitom se jedná o upřímné a promyšlené budovy. Pavlína Karbanová Krásná a Pavel Hrubý se rozhodli, že se pustí do osvěty. Vydali průvodce Brutální Praha, založili stránku Architektura 489 a pořádají akce SOS Transgas.

Autoři projektu Architektura 489

Praha - Před dvěma lety vydaly průvodce Brutální Praha, bojují za záchranu Transgasu a na stránce Architektura 489 vypráví příběhy betonových brutalistních budov, které většina lidí považuje za ošklivé. Pavel Hrubý a Pavlína Karbanová Krásná věří, že lidé jednou najdou krásu ve stavbách, které vznikaly za minulého režimu.

 

Co je tak zajímavého na socialistických stavbách?

Pavlína: My tedy nemáme rádi úplně všechny socialistické stavby. Nemyslíme si, že všechno, co vzniklo za socialismu, má nějakou hodnotu. Zároveň ale některé stavby dalece přesahují kvalitu těch dnešních. Třeba sedmdesátá léta a brutalistní stavby. Líbí se nám, že jsou nekompromisní a reflektují světové trendy v architektuře. Nemusím už tolik socialistický realismus, ten byl hodně diktovaný režimem. Naopak v ostatních případech mohli autoři často tvořit bez omezení a je to znát. 

Pavel: Nesrovnatelnost kvality s architekturou dnešní doby. Už minimálně proto, jakým procesem musely projít. Výběrová řízení kladla důraz na správnou volbu a zpracování všech materiálů. V té době také fungovala několikaprocentní část investice, která se musela vložit do uměleckých realizací. To se projevilo nejenom na budovách, ale i ve veřejném prostoru. 

Pavel Hrubý

Vznikala mezi lety 1948 až 1989 jen kvalitní architektura?

Pavlína: Určitě ne. Celé období by se dalo rozdělit na několik dekád. První mezi lety 1948 až 1958 byla vyloženě nadiktovaná komunistickým režimem. Zajímavé ale je, že zrovna tyto budovy bývají památkově chráněné, třeba hotel International v Praze. Vidím zde trochu paradox, když říkáme, že nechceme chránit nadiktovanou architekturu a pak chráníme právě International a ne třeba Transgas, který diktovaný nebyl.

hotel International / foto: Tomáš Rubín

A další období?

Pavlína:Do roku 1968 vznikaly stavby na vysoké úrovni od kvalitních architektů. Souviselo to i s celkovou oblevou ve společnosti a v režimu. A spousta projektů vystavěných až v sedmdesátých letech, architekti navrhli už v éře šedesátých let. Přesto je to, co se ochrany týče, nejsložitější období. K brutalistním stavbám si pořád ještě neumíme najít cestu. A pak tu máme postmodernu, ta je nám časově nejbližší. Tu už také dokážeme chránit. 

Průvodce Brutální Praha 

Jaké období je podle vás nejzajímavější?

Pavlína: V šedesátých letech vznikaly nejzásadnější filmy. Stejně tak vznikly i zásadní stavby, jako třeba hotel Thermal nebo Transgas. Věra Machoninová (autorka hotelu Thermal, pozn. red.) je možná stejná ikona jako Věra Chytilová.

 

Transgas je také stavba šedesátých let? Vždyť byl postavený za normalizace.

Pavlína: To sice ano, ale projekt vznikl už v šedesátých letech. Když jej pak za normalizace postavili, sami komunisti se divili, co že to vlastně vzniklo a Transgas se jim nelíbil. Sami ho odsoudili a řekli, že není komunistickou stavbou.

Pavel: Prrávě Transgas byl spíše zápaďácká stavba. Už v té době nevyhovoval režimu.

 

Transgas už má nyní asi rozsudek smrti jasný…

Pavel: Ještě před měsícem jsme doufali, že jej koupí město. Ale je šílené, aby za něj dalo téměř dvě miliardy. Ani žádný fanoušek brutalismu miliardář se nenašel. Teď už jsou na místě bagry, rozebírá se fasáda z keramických kostek. Mrzí nás, že se záchrana nepovedla. 

Transgas

Jak se dá vůbec v betonu, sklu a oceli vidět krásu?

Pavel: Brutalismus je o surovosti materiálů. Ocel, sklo a hlavně beton jsou drsné, přímé, syrové. A ty budovy jsou nekompromisní a výrazné. Na první dojem nejsou líbivé a načechrané, jsou svérázné a upřímné. Člověk nad nimi musí přemýšlet a musí se naučit dívat, aby viděl všechny promyšlené prvky. A na to lidé nejsou zvyklí, rádi vidí krásu na první pohled.

Pavlína: Jako se musíte projíst k olivám, tak i brutalismus je taková náročná chuť. Musíte se umět koukat.

 

Jaká další stavba je podle vás takto upřímná?

Pavlína: Například Federální shromáždění u Národního muzea přiznává všechno. Ukazuje svařovaný mostový nosník, který bývá všude zakrytý, používá se většinou na mosty. Ale na Federálním shromáždění je odhalený. To mě fascinuje, co všechno si architekti dovolili. Byla to oslava nových materiálů, ukázka moderních postupů.

Federální shromáždění

Jak máme s podobnými budovami zacházet? Lidé je většinou nepovažují za památky, ale za připomínku socialismu.

Pavlína: Zaprvé nebourat. Ale je nám zároveň jasné, že jsou to stavby ekonomicky náročné. Tehdy se moc neřešila energetická náročnost. Stejně tak i rekonstrukce je drahá záležitost a neméně drahý je i samotný provoz. Podle nás je ale hodnota takové architektury natolik vysoká, že to za to stojí.

Pavel: U budov, která si to zaslouží, nad tím přece člověk ani nepřemýšlí. Pražský hrad je taky neekonomický a nikdo ho bourat nechce.

 

 A napadá vás nějaké jejich využití?

Pavlína: Nejlépe, aby sloužily svému původnímu účelu. Nemůžeme ze všeho udělat galerie a muzea. To je trochu problém třeba Transgasu, byl to jeden velký počítač. Můžeme do něj dát Epopej nebo třeba slibovaný Apple store, žejo…

Pavel: A ano, pak jsou budovy, kde se opravdu nové využití hledá těžko, třeba UTB (Ústřední telekomunikační budova, pozn. red.) na Žižkově přezdívaná mordor. U ní je jasné, že půjde k zemi. Využití je opravdu oříšek, dříve tam byly obrovské sály s počítači. Říkal jsem si, proč tam třeba neudělat vysokoškolské koleje. Ale to by budovu muselo vlastnit město.

UTB / foto: Daniela Šrámková

Jaké další stavby jsou podle vás v ohrožení? Co třeba hotel Thermal v Karlových Varech nebo hotel Černigov v Hradci Králové?

Pavel: Je jich hodně. A pokud jim nehrozí demolice, projdou často necitlivou rekonstrukcí. A občas to bolí i víc, dívat se, jak je nějaká stavba předělaná a zničená. To čeká třeba Thermal.

 

Co přesně?

Pavlína: Například odstranění původních interiérů. Málokdy se zachovají. A dneska už nikdo nedá tolik peněz na designerský nábytek přesně navržený pro konkrétní prostor. To je unikátní. V každém salonku je jiná židle, lustry. Bohužel jejich hodnotu nikdo nevidí.

 

Lze od sebe brutalismus a socialismus oddělit?

Pavlína: Určitě ano. Samotný brutalismus ani nepřišel z východu, ale ze západu z Londýna v padesátých letech. Naopak tedy považujeme za pozitivní, že jsme v tomto ohledu drželi krok. Navíc, náš brutalismus je celkem lehký odvar pravého brutalismu.

Pavel: V zahraničí je brutalismus ještě víc betonový, český brutalismus je jemnější. Architekti pracovali se sklem, keramickými obklady, například Nová scéna je celá skleněná.

Nová scéna

Brutalismus a socialistický realismus ve světěBuzludža v Bulharsku

Palác kultury ve Varšavě

Kyjev

Klíčová slova: transgas, brutalismus, rozhovor, Praha, sorela

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.