21.03.2017 16:08


Brno považuji za svůj druhý domov, říká student z Mexika Jesus Bocanegra

Autor: Pavel Podešva | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

Z agávových polí mexické Guadalajary až k vinným révám Jižní Moravy. I tak by se dala popsat cesta Jesuse Bocanegry do České republiky. Dvaadvacetiletý mexický student mezinárodních vztahů na Universidad de la Guadalajara se vždycky zajímal o střední a východní Evropu. Když se mu pak skrze univerzitu naskytla příležitost k semestrálnímu pobytu v Česku, neváhal. 

V Brně jsem se hned cítil jako doma, říká Jesus Bocanegra. Foto: Pavel Podešva.

Brno  - Procestoval celou Ameriku a část Evropy. Nyní se dvaadvacetiletý mexický student Jesus Bocanegra, původem z Guadalajary, na půl roku usadil ve druhém největším městě České republiky. Brno jej uhranulo. "Je to město, kde se spojuje historie s dravým mládím. Člověk místní atmosférou rychle nasákne," říká o Brnu Jesus Bocanegra.

Jak se student z Mexika ocitne v Česku? Přeci jen to není zrovna přes ulici.

Rád cestuji a hledal jsem něco úplně nového, nepoznaného. Byl jsem například v New Yorku, Chicagu nebo Londýně. To jsou obrovská města, kde se mísí spousta kultur a národností. Brno má tohle vše taky, ale zároveň neztrácí svůj styl. Chtěl jsem zkrátka na vlastní kůži poznat místní život. Navíc moc nemusím velké davy lidí.

Jak jste se o České republice vůbec dověděl?

Studuji mezinárodní vztahy na Universidad de la Guadalajara a střední a východní Evropa mě vždy fascinovala, takže o České republice jsem něco málo zaslechl.

Proč jste si vybral právě Brno?

Tady je ten důvod o něco prostší. Masarykova univerzita má s mou školou jako jediná bilaterální smlouvu. Navíc jsem zjistil, že Brno je druhé největší město Česka. Guadalajara, odkud pocházím, je zase druhé největší město Mexika. Připadalo mi to jako milá náhoda.

Splnilo Brno vaše očekávání?

Určitě. Je to město, kde se spojuje historie s dravým mládím. A i když mi připadá klidné a malé, rozhodně se nenudím. Je tady hrozně moc míst, kam se dá zajít. Kavárny, bary a kluby jsou na každém  rohu. Stejně tak parky. Brno je navíc plné památek a krásných budov. Nejvíc mě ale dostávají hospody. Je jich tolik, až mám pocit, že na každého Brňana je tu jedna hospoda (směje se).

Když jsme u těch hospod, co říkáte na pivo?

Nejsem úplně pivní fanda. V Mexiku jsem ho nepil vůbec. Tady si občas dám. Když jsem přijel, neměl jsem moc peněz a chtěl si dát v restauraci něco k pití. Zprvu jsem si myslel, že v nápojovém lístku musí být chyba - pivo vycházelo levněji než voda! Číšnice mi vysvětlila, že tam žádná chyba není. Tak jsem pokrčil rameny a dal si pivo. Docela mi zachutnalo, s tím mexickým se to nedá srovnávat.

Co vás ještě zaskočilo? Krom ceny piva.

Ceny obecně - všechno je tu oproti například Německu nebo USA neuvěřitelně levné. A také rozdíly mezi mladými a starými lidmi.

Jak to myslíte?

Staří lidé se pořád mračí a vůbec vypadají rozmrzele. Navíc bůhvíproč pořád křičí. Jednou na mě v tramvaji začala křičet nějaká postarší paní. Snažil jsem se jí vysvětlit, že nerozumím ani zbla, ale očividně tento fakt odmítala přijmout. Takže mi nezbylo než sedět, přiblbe kývat hlavou a předstírat, že vím, o čem mluví. Mladí mi připadají veselejší a otevřenější. Chtěl bych se naučit česky, abych tomu všemu přišel na kloub.

A co Češi obecně, jak na vás působí oproti mexičanům?

Chladněji. Víte, v Mexiku se zdravíme okázale, nahlas. K tomu přidáme objetí nebo polibek. Tady mne lidé zdraví mávnutím nebo podáním ruky, což je trochu nezvyk. To ale není všechno. Když se v Mexiku na ulici na někoho zeširoka usmějte, skoro vždy vám úsměv oplatí. A když to uděláte v Česku, hledí na vás jako na cvoka. Nechápejte mě ale špatně, Čechy jsem si oblíbil. Jakmile úvodní formálnost opadne, zdrženlivost je ta tam. Najednou jsou veselí, ochotní a usměvaví.

Přicestovat z Mexika do Česka není jen tak. Co všechno jste musel zařizovat?

Bylo toho hodně. Vízum, letenky, ubytování, pojištění a tak dále. Kdybych měl vyjmenovat všechno, sedíme tu až do večera. Celý ten byrokratický proces zabral šílené dva měsíce běhání po ambasádách a úřadech. Myslel jsem, že se zblázním, ale stálo to za to. 

Připravoval jste se nějak speciálně na nové prostředí?

Moc ne. Nějaké zkušenosti s cestováním mám, takže jsem byl na určitý kulturní šok připravený. Doopravdy mě děsilo jen to, že jedu do země, kde se nemluví anglicky. Nakonec se však ukázalo, že jsem se bál víceméně zbytečně.

Víceméně?

Mám problémy s nakupováním. Drtivá většina věcí je samozřejmě česky, takže místy netuším, co kupuji. Jednou jsem přes hodinu plahočil po supermarketu kvůli máslu, jen abych na koleji zjistil, že jsem vůbec nekoupil máslo, ale nějakou prapodivnou pomazánku.

Jaká byla cesta z Mexika do Česka?

Náročná. Celkově mi zabrala tři týdny. Z toho dva jsem cestoval po USA a týden strávil v Německu, odkud je to do Česka blízko. Chtěl jsem to už mít za sebou, takže jsem příjezd až tak neprožíval, přesto je tu jedna věc, která mě na Brnu okamžitě zaujala. Nedokážu to úplně přesně popsat, ale měl jsem pocit, že se vracím domů. To se mi v novém městě stalo vůbec poprvé. Nejlepší na tom je, že ten pocit přetrvává. Dá se říci, že Brno považuji za svůj druhý domov. Člověk místní atmosféru rychle nasákne.

Zatím na moravskou metropoli pějete jen samou chválu. Musí tu být něco, co vás štve. 

To určitě ano. Například ty peripetie při nakupování a počasí. Teď už to je lepší, ale když jsem na začátku února přijel, myslel jsem, že umrznu.

Do Brna jste však nepřijel jen vychutnávat krásy města, ale i studovat. Jaké jsou rozdíly mezi Universidad de la Guadalajara a Masarykovou univerzitou?

Největší rozdíly vidím ve způsobu výuky a přístupu ke studentům. Ve třídě je nás pár, takže učitelé nás znají. Člověk pak nemá pocit, že je jen číslo v systému. Přednášky jsou navíc dlouhé jen hodinu a půl. V Mexiku jsou tříhodinové. Také se mi líbí provázanost s nočním životem. Jinde jsem nezažil, že by nám učitelé doporučovali party a večírky. Co mi na druhou stranu trochu vadí, je, že vše musím řešit přes informační systém. S technikou si příliš nerozumím a každý mě vždy odkáže právě na tento systém.

Můžete trochu rozvést rozdíly ve výuce?

Mexický přístup mi připadá o něco lepší. Většinu látky se naučíte v hodinách, ne doma. Učitelé s vámi hodně pracují a diskutují. Nutí vás nad tématem uvažovat. Nejde tam tu přednášku jen odsedět. To mi tady trochu chybí. Uvítal bych větší zapojení do aktivit při hodinách. 

V Česku si pobudete ještě minimálně pár měsíců. Máte představu, co chcete během té doby zažít?

Chci si dát kachnu. Pokaždé, když někam přijedu, ochutnám tamější kuchyni. Už jsem vyzkoušel vepřo, knedlo, zelo. Úžasné jídlo, jen jsem při něm měl pocit, že se mi cévy ucpávají tukem. Taky chci procestovat celé Česko. Je tu spousta úžasných míst, které stojí za to navštívit. 

 

Jesus Bocanegra je dvaadvacetiletý student původem z Mexika. Narodil se v Guadalajaře - městě tequily - kde také studuje mezinárodní vztahy na Universidad de la Guadalajara. V Mexiku žije sám. Mezi jeho záliby patří cestování a vše okolo střední a východní Evropy. Za svůj pobyt v Česku chce procestovat celou zemi a ochutnat kachnu.

Klíčová slova: Mexiko, Masarykova univerzita, Universidad de la Guadalajara, Brno, ISEP

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.