17.04.2018 09:09


Brno hrané na varhany

Autor: Hana Rubická | Kurz: On-line žurnalistika | Kategorie: Uchem Brna

V Brně je více než čtyřicet kostelů. Všechny mají neopakovatelnou atmosféru, kterou lze vidět, cítit a v neposlední řadě také slyšet. Jako například zvuky bohoslužby z kostela svatého Tomáše na Moravském náměstí.

Audio

    Bohoslužba u svatého Tomáše
         
    Autor: Hana Rubická

Je neděle krátce před jedenáctou hodinou dopoledne. Trochu vítr, ale jinak slunečné dubnové počasí. My, kteří jsme si chtěli přispat, se ještě líně a ospale ploužíme ulicemi svátečního Brna. No co, sám Bůh říká, že šest dní máme pracovat a sedmý odpočívat. Ovšem neudělat si časovou rezervu a chodit na čas se častokrát v životě nevyplácí, a to platí i v případě nedělní bohoslužby.

Vcházím s davem pravým křídlem dveří. Ihned cítím známý pach starého dřeva, kamene, zlata, ze kterého mám na jazyku chuť jako kdybych olizovala železo. Do skřípajících lavic si skoro už není kam sednout, natož kleknout. Jsem ale sama, vklíním se mezi babičku v šátku a pána s motýlkem. Konečně odložím kabelku, kancionál na mě nezbyl, místo listování se tedy konečně začnu věnovat tomu, proč jsem (mimo jiné) přišla – poslouchat zvuky nedělního kostela svatého Tomáše na jihu Moravského náměstí.

Většinou není kostel svatého Tomáše moje pravidelná nedělní zastávka, dávám přednost komornějším kostelům, ale kam jinam zajít, pokud chcete slyšet pravou brněnskou bohoslužbu? Brno nemá o kostely nouzi, výběr míst je široký, ale právě kostel svatého Tomáše je ve středu dění celého města. Jako by měl k Brňanům blíže než Petrov.

Sedím v lavici, která ohlašuje každý můj pohyb a snažím se soustředit jen na zvuky. Raději zavřu oči a poslouchám, jak se všichni snaží být potichu. Snaha o ticho je do začátku bohoslužby takový nepsaný cíl, kterého velmi pravděpodobně nelze dosáhnout.

Štěbetání pokračuje. „Psst, sedněte si a nelítejte už,“ slyším naléhavý hlas maminky, která by se nejspíš také ráda vpravila do sváteční nálady jako ti, kteří kolem pronáší tiché modlitby. Slyším podpatky rozpačitě cvakající o kamennou podlahu za neustálého vrzání dřevěných lavic. Trochu mi to připomíná čekárnu u doktora, když všichni netrpělivě vyčkávají s kartičkou pojišťovny v ruce, než konečně přijde sestra.

Odbíjí jedenáctá. Otevírám oči. Sestra přichází. O ticho už nikdo nestojí. Varhany zní celým kostelem a… jen si poslechněte sami!

Mše končí a za doprovodu zvonů společně s celým kostelem vycházím ven. Ve všech doznívá bohoslužba a já se od účastníků snažím dozvědět, jaký zvuk mají v kostele nejraději. „Asi ty varhany, jak vždycky začnou hrát strašně nahlas,“ svěřuje se mi studentka Věra Tomanová. „Nejradši mám, když mluví pan farář, on má vždycky pěkný slovo,“ dodává důchodkyně Jarmila Charvátová.

Všechny zvuky nedělní bohoslužby jsou náhle v nedohlednu a v zádech cítím pondělí. Nevadí, za týden tu budou zas.

Klíčová slova: Brno, Kostel svatého Tomáše, bohoslužba, zvuky, neděle

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.