25.10.2016 23:56


Brněnští alternativní hudebníci oživují pudy starých půd

Autor: Kateřina Chládková | Kurz: Stisk | Kategorie: Publicistika

Půda jako úložný prostor je součástí většiny domů. Mnohdy leží celá desetiletí ladem, zanesená prachem a skladovanými věcmi. Brněnský AVA kolektiv se rozhodl vrátit starým a zanedbaným prostorám život a nechat je dýchat. Umožňuje to série hudebních produkcí Půdní pudy.

AVA kolektiv přivedl na půdu bývalé fary v Obřanech norské duo Simiskina. Foto: Kateřina Chládková

Brno - Potemnělá Francouzská ulice. Každou jinou neděli by se v tuto hodinu pravděpodobně utápěla v tichu. Dnes ale ne. Z nízkého nenápadného domku se linou zvuky a rytmy něčeho nezvyklého. Otevřením starých dřevěných dveří se naskýtá pohled na skupinu lidí vlnících se v rytmu elektronické hudby opakující se v hypnotických smyčkách. Prostor staré zimní zahrady je zašlý, oprýskané zdi a trámy napovídají, že zde již dlouho nikdo exotické rostliny nesázel. Přesto ale působí útulně a zajímavě. Světelné instalace a světélka lákají projít dál, ke dveřím na dvůr. Najednou se ocitáme pod širým nebem na úzkém chodníčku. Vedle vchodu si návštěvníci mohou koupit něco k pití, o kousek dál pak několik lidí sedí kolem ohniště, někteří si opékají večeři.

Po desáté nastává změna. Aby akce mohla pokračovat i po začátku nočního klidu, rozdávají organizátoři návštěvníkům sluchátka. Na dvou frekvencích, dvou stageích, hudební produkce pokračuje, aniž by rušila sousedy. Zábavě až do rána už nic nebrání.

Půdy musí dýchat

Akce v prostorách ve Francouzské ulici je součástí cyklu koncertů a hudebních produkcí, které pořádá brněnský AVA kolektiv. Kluci z AVA se potkali při vytváření pořadu zaměřeného na alternativní hudební směry pro Rádio R. Rozhodli se produkovat vlastní hudbu, nejprve v klubech po celém Brně. Když ale zjistili, že je klubová atmosféra svazuje a nedokáží se s ní ztotožnit, začali hledat něco jiného. Po skončení klubu Boro se uchýlili do budovy takzvaného Rumiště v Králově Poli, zvláště pak na jeho půdu. Kromě toho hledají i další zajímavé prostory, kterým se svými akcemi snaží vdechnout život. Tak vznikla i myšlenka Půdních pudů.

„Nechceme, aby tyto akce působily jako festival, jako něco exotického. Naopak, je to každodennost města,“ říká jeden z organizátorů, který se představil přezdívkou Buky. Na hudební scéně je Buky známější pod jménem Snediggen Snurssla jako dj a člen AVA kolektivu. Podle něj existuje ve městě spousta prostor, které slouží jen k odkládání věcí a ukládání prachu. Cílem Půdních pudů je tyto prostory objevit, nechat je dýchat a společně je využít a prožít. Půda je podle Bukyho nejpřirozenější část domu, skoro každý ji má, a je škoda ji nechat chátrat.

Druhý večer Půdních pudů přivádí návštěvníky na bývalou faru do Obřan. Kafara, jak jí dnes provozovatelé říkají, je spojením starých prostor s kulturou a kávou. V přízemí mohou návštěvníci navštívit kavárnu, v dalších místnostech se přes den pořádají například dílny a kroužky. Dnes ale všichni míří po schodech dál až na půdu. AVA kolektiv sem pozval norské improvizační duo Simiskina. Ještě před začátkem si však připravili překvapení, také improvizační taneční performanci tří dívek ze skupiny Filigran doprovázenou Bukyho terénními nahrávkami. Profesionálně provedenými pohyby i naléhavostí představení skvěle zapadlo do půdního prostoru, všichni diváci jej bedlivě a se zatajenými dechy sledovali.

To samé se možná nedá říct o vystoupení norské dvojice složené z kontrabasisty Adriana Myrha a pianisty Jonase Cambiena. Jejich kombinace netradiční hry na kontrabas a preparovaného piana vytvářející nezvyklé elektronické zvukové motivy může na netrénovaného posluchače působit až hypnoticky. Je snadné se v hudbě ztratit a myšlenkami se zatoulat do daleké a mrazivé norské tundry. „Pokud na tento styl hudby člověk není zvyklý, může ho to snadněji rozptýlit. Když se však soustředí na zvuky a přítomný okamžik, prožívá nevšední zážitek,“ popisuje po skončení jeden z posluchačů Jan Řehák.

Svět zvuků a symfonie pro ledničku a hodiny

Potvrzuje to i Jonas Myhr z dua Simiskina. „Na naší hudbě se mi líbí právě to, že může oslovit i někoho, kdo ji normálně neposlouchá. Každý si v ní něco najde,“ říká. Simiskina hrála v Brně již dříve, také na pozvání AVA. Tentokrát však poprvé koncertují i v jiných městech, čeká je ještě Olomouc a Praha.

Je po desáté večer a organizátoři musí hudbu ztišit. Hraje už jen v pozadí. Uprostřed rozhovoru se Jonas zastaví a zahledí se na reproduktor. „To je moje nahrávka! Díky, kámo,“ volá na Bukyho, který stojí za pultem. Ptám se, jestli je všechny rozezná, prý ano. I Buky sám říká, že poslouchání zvuků kolem je úplně jiný styl prožívání reality. Při tanci Filigranu jsme podle něj měli tu čest slyšet kromě jiného i kompletní symfonii jeho kuchyně – ledničku, hodiny i dohasínající konvici. Je to jiný svět, svět zvuků, které většina lidí vnímá jen podprahově. Mnozí z nich se možná po těchto zážitcích budou bát podivných zvuků na půdě o něco méně.

Klíčová slova: AVA kolektiv, půda, Simiskina, Brno, elektronická hudba

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.