20.04.2014 08:58


Boj o přežití v městské hromadné dopravě

Autor: Vlčková Kamila | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

Cestování v Brně je někdy o život. Nemyslím teď nebezpečí na ulici, kdy vás na každém metru může srazit auto či jiný dopravní prostředek. Nepříjemnosti číhají hlavně uvnitř vozů městské hromadné dopravy. Je jich mnoho a každá zvládnutá cesta tak může být malým vítězstvím. Problémem, se kterým bojuji hlavně v letních měsících, jsou zavřená okna.

Jízda brněnskou hromadnou dopravou je zážitek. Ne ovšem pozitivní. S dubnem tu máme aprílové počasí, které se vyznačuje podobnou náladovostí jako ženy. Tedy tak to říkají muži, nevím, co je na tom pravdy. V jednom okamžiku se vaříte i v krátkém rukávu nebo lehkém svetříku, aby vás hned v tom příštím pěkně zchladil ledový aprílový deštík. Nebo pěkný liják. Být venku, navíc bez deštníku a bez střechy nad hlavou, je nepříjemné. Člověk by si řekl, že nastoupit do vozu emhádéčka je výhra. Nenechte se ale mýlit!

Sotva se nebe zatáhne, můžete vzít jed na to, že nějaká dobrá duše zabední všechna okna, aby dovnitř nenapršelo. Za pár minut je ale po dešti a mezi mráčky se objeví slunce. Okna však zůstanou zavřená a vůz se zaplňuje těžkým a vlhkým vzduchem. Z autobusu se tak pomalu, ale jistě stává skleník. Vy, coby rozumný člověk, který nechce za chvíli křísit některého omdlelého spolucestujícího, si proto proklestíte cestu k oknu a otevře ho. Jak snadné, že? Pokud se k němu skutečně probojujete, je to polovina úspěchu. S vidinou čerstvého vzduchu odsunete okénko. Nádech, výdech. V tu chvíli se za vámi ozve nepříjemný hlas, který důrazně upozorní, že na jeho nositele fouká a prší. Nebo bude pršet. Načež vstane a důrazně okno přibouchne. Nezbývá, než na danou osobu koukat s otevřenou pusou a snažit se ji pochopit. Ti odvážnější mohou okno znovu otevřít. Po svých četných zkušenostech to nedoporučuji a raději se přimlouvám za strategii přesunout se k jinému oknu nebo ven z vozu.

Ještě lepší je situace v dopravní špičce, kdy si můžete být jisti, že po nekonečném čekání přijede třeba ten nejkratší a nejmenší autobus, trolejbus či tramvaj z arzenálu dopravního podniku. Tomu se říká zákon schválnosti. U mě funguje s železnou pravidelností. Nejenže se pak mačkáte jak sardinky v konzervě. Vlhký vzduch je navíc nasáklý potem cestujících. Není se čemu divit, zima už přece jen není. Kouknete směrem k oknům, která pro vás znamenají spásu. Všechna jsou zavřená. Rozhlédnete se kolem. Některým lidem po obličeji stékají krůpěje potu. Nikdo se ale nezvedne, aby okno otevřel. Možná se bojí, že by mu mezitím někdo zasedl těžce vybojované sedadlo. Nebo to okno neotevře, protože loni touto dobou sněžilo nebo lilo jak z konve. Nebo předloni či jindy. Tak co kdyby náhodou.

Cestování městskou hromadnou dopravou je opravdu o zdraví. A nemluvě o tom, když se na scéně objeví další nebezpečí. Říkáte si, co je horší, než zavřená okénka a jejich zimomřiví hlídači? Hádejte. Na zastávce se to nahrne dovnitř jako velká voda a když se přes ni snažíte vystoupit, omlátí vás hůlkou. Nedej bože, pokud zrovna sedíte na oblíbeném místě někoho z této dravé vlny. A je jedno, že hned vedle vás je volno. Může být prázdný třeba celý vůz, ale oblíbené místo je jen jedno. Ale o tom zas někdy jindy.

Klíčová slova: MHD, cestování, zavřená okna, Brno

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.