07.05.2015 08:43


Blokáda, která spojila nespojitelné

Autor: Kubová Barbora | Kurz: Stisk | Kategorie: Publicistika

Byl to dlouho plánovaný prvomájový pochod neofašistů přes samotné centrum Brna. Ten nemohl uniknout zřejmě nikomu, kdo se alespoň minimálně zajímá o dění kolem sebe. A tak tu stojíme. Proti lidem, kteří podle mě představují dávnou minulost, která skončila, a která se (snad) již nikdy nevrátí. Přešlapuji na místě a přemýšlím, jak je zkrátka možné, aby v naší demokratické zemi mohlo být takové divadlo úředně posvěceno. Možná je to na závěr dobře. Aspoň se ukáže, kdo tím Brnem nakonec projde.

Akce Brno blokuje se zůčastnilo více jak dva tisíce lidí. To už je pořádná síla. Ani já jsem si to nenechala ujít. Celá naše protidemonstrace by se dala označit za poklidnou, nebýt vyhrocené situace v Lidické ulici, kde místy na blokující létaly gumové projektily z pistolí, nad hlavami se vznášela oblaka slzného plynu a teleskopické obušky policistů si snadno nacházely své cíle. Pod tíhou vypjaté situace se i profesionálové mohou zachovat impulsivně, i přesto se mi některé zásahy policie zdály prostě nepřiměřené.

Přesto jsem ráda, že jsem se mohla stát součástí těch, jež se odhodlali postavit tomu neofašistickému defilé. Touha vyjádřit svůj názor s trochou zvědavosti, mě donutily vstát ze židle a jít demonstrovat. ABarbora Kubová. Foto: Veronika Kovářová.tmosféru, jež jsme při tom cítili, jen tak člověk nezažije. Lidé různých národností, etnického původu, rozličných názorů a pohledů na svět, vyznání i věku, kteří by si jinak o sebe takzvaně „kolo neopřeli“ tam společně stáli a bránili hodnoty moderní společnosti. Byla to prostě mozaika všech barev i chutí, které Česku ukázaly, že Brno zůstává tolerantním a otevřeným městem.

Nakonec to nejlépe vystihl jeden z blokujících, jenž měl na svém transparentu napsáno „Život je barevnej, tak se s tím smiřte!“  A pod to se prostě musím podepsat. 

Každý ať projeví svou barvu – ať už tím představí postoje, zájmy či vyznání. Vždy ale v rámci tolerance a respektu „barvy“ ostatních. Má svoboda končí tam, kde začíná svoboda druhého. Nemůžu brát lidem jejich přirozená práva a bránit jim v cestě za lepším životem. S tím se prostě nesmířím.  Můj, možná pro mnohé naivní a sluníčkářstvím zavánějící názor je zkrátka ten, že tato země je dost velká na to, abychom se na ni všichni vlezli a nepřekáželi si. Jen je k tomu nutná větší dávka tolerance a pochopení. Názory některých lidí, kteří veřejně hlásí „Vykažte všechny cizince ze země!“ nebo „Ať táhnou Romové zpátky do Indie, odkud přišli! “ ve mně vyvolávají dávící reflex a husí kůži.

Před pár dny se na blokádě projevilo, byť jen na pár hodin, že se všichni dokážeme spojit a koexistovat bez sebemenších problémů. Jen je škoda, že nám toto vzájemné přátelské spojení tolerance jde jen tehdy, pokud proti nám pochodují členové Dělnické mládeže nebo nějaký jiný nepřítel.

Klíčová slova: blokáda, neonacisté, sluníčkářství

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.