18.12.2016 22:58


Betlémské světlo se vydalo na svou pouť

Autor: Klára Procházková | Kurz: Stisk | Kategorie: Publicistika

Betlémské světlo rozváží brněňští skauti vlakem po celé republice. Na toto předvánoční putování se vydali už po dvaadvacáté. Redaktorka Stisku s k nim letos přidala a přináší vám z ní unikátní reportáž.

Skauti světlo převáží v petrolejce ve velkém kyblíku a několika dalších svíčkách. Foto: Klára Procházková

Skauti světlo převáží v petrolejce ve velkém kyblíku a několika dalších svíčkách. Foto: Klára Procházková

Vystupuji z tramvaje, ostrý mráz mi olízne tvář a já se reflexivně oklepu. Rychle vcházím do podchodu u nádraží a snažím se nemyslet na zimu, která mi pomalu zalézá pod kabát. Potřebuji kafe, nutně. Je 6:10 a venku je stále tma jak v pytli. V hale je zatím otevřený jediný stánek, u kterého je fronta málem až za roh, takže kafe zůstává jen myšlenkou. Paní u pokladny vypadá asi tak stokrát čileji než já. V hloubi duše jí závidím. „Prosím jednou na in padesátku do Kutné Hory,“ mumlám a pokladní tiskne lístek.

Po úspěšném zisku lístku letím na nástupiště. Chci totiž stihnout vlak se skauty, co dnes rozváží Betlémské světlo z Brna přes Vysočinu až do Prahy. Na nástupišti je ale klid po pěšině a vlak je poloprázdný. Doufám, že jsem si ho nespletla a procházím postupně všechny vozy. V jednom z posledních je můj lov úspěšný. Skupinka asi pěti rozesmátých skautů v krojích čile postává v kupé a nadšeně se o čemsi baví. Pozorně si prohlížím jejich věci a hledám petrolejku s plamínkem. Což o to, petrolejku nacházím, ale nesvítí. To mi začíná být podezřelé.

„Ahoj, asi už o mně víte. Psala jsem mail vaší koordinátorce. Budu o vaší jízdě psát reportáž,“ říkám jim po chvíli. „Aha, no to je možný, někdo něco psal, problém je v tom, že my rozvážíme světlo až od Ústí nad Labem. Jsme sice z Mostu, ale pravidelně spojujeme výpravu za Betlémským světlem s výletem na vánoční trhy do Brna. Rozvážet ale budeme až od Ústí. Oficiální výprava, co rozváží světlo z Brna do Prahy, sedí ve vedlejším kupé,“ odpovídá mi brýlatá slečna ve skautském kroji, čímž mě úplně odzbrojí.

Jdu tedy na průzkum do vedlejšího kupé, kde skutečně posedávají čtyři mladí skauti. V kyblíku mají speciální petrolejku s červeným stínítkem, na menším stole ještě jednu a s ní několik svíček. Na okně mají přilepený papír, že jsou výprava, co rozváží Betlémské světlo.

Šéfce skupinky Veronice, které nikdo neřekne jinak než Nika, je osmnáct a jako pomocníky s sebou má třináctiletého Rosťu a čtrnáctiletého Vojtu, který má přezdívku Kulička. Čtvrtá skautka Míša je z Havlíčkova Brodu a vrací ze z Brna z pracovního školení. „Naplánovala jsem si to letos tak, abych mohla jet spojem, kterým se světlo rozváží. Přišlo mi, že by to mohlo být fajn,“ vysvětluje účel své cesty.

„Já rozvážím už popáté,“ říká Nika. „Letos je nás výrazně míň než v minulých letech. Nějak se lidem nechce. Možná to bude tím, že to máme z Klášterce nad Ohří do Brna osm a půl hodiny vlakem, ale je to středisková tradice a máme ji moc rádi,“ vypráví. To už ale přijíždíme do Tišnova. Skauti z Mostu mávají z vlaku vlajkami Betlémského světla a zvoní na zvonečky. Když vlak zastaví, Kulička s Rosťou z něj se svíčkou vyskakují. Na nástupišti čekají dva lidé s lucernami. Rosťa jim je v rychlosti zapaluje a naskakuje zpátky do vozu. Vlak se rozjíždí a Nika si zapisuje na papír počet lidí čekajících na nádraží. „Na Vysočině to bude lepší, uvidíte. Tam běžně na nástupišti čeká třeba třicet lidí,“ říká. Dává to smysl, protože tam budeme už po sedmé. Teď je teprve 6:49 a jen pomalu se tma začíná měnit v šero.

Ve Žďáru nad Sázavou dává celá výprava Nice za pravdu. Na nástupišti stojí asi dvacet lidí s lucernami a svíčkami. Mladí, staří, skauti v krojích i rodiny s dětmi. Ti všichni si od Rosti nechávají v rychlosti zapálit světlo a do oken podávají čokoládu a chlebíčky. „Šťastný a veselý,“ přejí si navzájem a vlak se pomalu rozjíždí. Začíná svítat. Podobné zástupy lidí nás čekají i v Přibyslavi a v Havlíčkově Brodě, kde se od nás odpojuje Míša a vítá se s místními skauty. Čeká tu i skupinka lidí oblečených v keltských kostýmech s metrovou lucernou na tyči. Začínají hrát keltské písně a celé nástupiště se usmívá. Opět jim rychle zamáváme a vlak se pomalu rozjíždí. Paprsky slunce nás začínají pomalu olizovat a obě skautské výpravy prochází z jednoho kupé do druhého, povídají si a svačí.

V Golčově Jeníkově rychle zapalují lucerny několika ranních ptáčat a vlak už si to šine do Čáslavi, kde nás vítá početná skupinka skautů. Zde z vlaku vyskakuje i šéfka výpravy Nika a předává skautům, kteří rozváží světlo z Čáslavi do Třemošnice, červenou tašku s povolením, letáčky a informacemi. Na vedlejším sedadle v kupé má takových tašek asi deset. „Na hlaváku v Praze máme asi hodinu volna a bude nás tam čekat několik dalších skupin, co rozváží světlo z Prahy do různých koutů, ty ostatní tašky jsou pro ně,“ říká.

To už ale přijíždíme do Kutné Hory, kde má společná cesta s kurýry Betlémského světla končí. Čeká tu i několik dalších skautů. Zdravíme se a přejeme si navzájem veselé vánoce. Třiadvacátého prosince se kutnohorští skauti, stejně jako řada skautů z jiných měst, sejdou u velkého teepee na náměstí a za zvuku koled rozdají světlo každému, kdo o něj bude mít zájem.

Klíčová slova: Betlémské světlo, vlak, skaut

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.