09.10.2018 13:47


Beethoven v Číně nezaujal. Jiná kultura, jiné chutě, hodnotí muzikant na cestách

Autor: Ondřej Mazoch | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

Už jako malý trávil Jakub Sobotka na cestách mnoho času. Začalo to se skauty, se kterými se po moravských a slezských vrších v mládí hodně nachodil. Náklonnost k horám a divočině mu zůstala i v pozdějších letech, stejně jako vztahy, které si ve skautu vypěstoval. Nyní cestuje nejen ve svém volnu, ale také v rámci svých pracovních povinností.

Muzikanti užívají zaslouženého odpočinku na pláži v Ománu, vlevo Jakub Sobotka

S orchestry, ve kterých hraje na kontrabas, navštívil exotické destinace jako je například Omán nebo Čína. Právě dvoutýdenní pobyt v Číně hodnotí jako zatím nejzajímavější. „Je pravda, že nebýt skautských výletů v minulosti, těžko bych tyhle pracovní snášel,“ popisuje Jakub náročnost programu.

Klasický harmonogram spočívá v častých přesunech po regionech země. Jeden den se hraje, druhý den cestuje. Ve většině případů autobusem. Ve velkých zemích jako je Čína to ale jinak než letadlem nejde. Takové cestování za prací je náročné především fyzicky. Každou noc se spí jinde, což je především pro starší osazenstvo v orchestru namáhavé. Samotné hraní už prý takový zápřah nebývá.

 V Číně měl Jakub pod taktovkou PKF – Prague Philharmonia možnost procestovat větší regionální centra, než na která jsme zvyklí v Evropě. Většina měst, která s orchestrem navštívili, měla přes deset milionů obyvatel, což je v našem středoevropském kontextu těžko představitelné. Největším zážitkem a také největším otřesem bylo podle Jakuba vidět na vlastní oči syntézu kapitalismu a komunismu v plné síle. Obrovská míra znečištění způsobuje potíže s dýcháním, které často vedou až k tracheotomii, chirurgickému zákrouk pro zajištění dýchání. „Boří starou Čínu a na jejích základech staví nové haly, mrakodrapy. Díky těmhle unifikovaným stavbám vypadá pak každé město skoro stejně,“ sklesle komentuje Jakub.

Velkým překvapením ale byla první reakce čínského publika na velikány celosvětového formátu jako jsou Beethoven, Dvořák nebo Smetana. „Pamatuju si, že jsme hráli Osudovou od Beethovena a celý sál to nechalo naprosto chladným. Potom přišla na řadu nějaká čínská národní skladba, jejíž jméno si ani nepamatuji a celý sál začal řvát a tleskat radostí,“ směje se vzpomínkám. Vysvětluje si to tím, že Číňané třeba na rozdíl od Japonců nejsou zvyklí na naši hudbu, jelikož se tu hraje řádově kratší dobu. Je také zajímavé, že velká část publika poté proseděla zbytek koncertu s očima upřenýma na telefonní displeje, což by si v našem kulturním prostředí asi málokdo dovolil.

Naprosto odlišné zážitky si přivezl z Ománu, kam dnes jede již potřetí. Zde publikum více ocenilo muzikantský um orchestru. Z části tím, že nemalou část tvořili turisté, z části díky bližšímu kulturnímu průniku.

V Saudské Arábii bylo zase hraní pod širým nebem pro místní svátkem. „Muzikanty málokdy zajímá, pro koho hrají. V těchto zemích se hraje pro vyšší společenskou třídu. Jestliže sultán nebo král v tomto ohledu upřednostňuje evropskou kulturu, není pro něj problém si postavit perfektní koncertní sál právě pro podobné akce,“ hodnotí Jakub.

Klíčová slova: Hudba, cestování, Blízký Východ, Čína

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.