14.11.2017 17:04


Azylové domy suplují sociální bydlení, místo aby byly krátkodobou přestupní stanicí, myslí si vedoucí domova pro matky s dětmi Monika Žewucká

Autor: Tereza Hotová | Kurz: Stisk | Kategorie: Publicistika

Diecézní charita v Brně provozuje azylový dům, nabízející pomoc matkám s dětmi, které se ocitly bez střechy nad hlavou. Brněnský Domov sv. Markéty ale kvůli nedokonalé politice sociálního bydlení ve městě nemůže správně fungovat. V běžném provozu supluje chybějící sociální byty, tudíž se kvůli permanentně naplněné kapacitě nedostává pomoci těm, kteří by to ve složité životní situaci akutně potřebovali. Nelehké téma není lhostejné ani Monice Žewucké, která v azylovém domě působí jako vedoucí. Podávat pomocnou ruku lidem v nouzi může každý den, ale činnost domova by mohla být mnohem efektivnější, kdyby azylové domy plnily pouze funkci krátkodobého poskytnutí pomoci těm nejpotřebnějším.

Sociální politika a bydlení je jedním z nejožehavějších témat, která je nutné řešit ať už na lokální nebo celostátní úrovni. Své o tom ví i Monika Žewucká, vedoucí brněnského Domova sv. Markéty pro matky s dětmi v tísni.  Azylový dům, který spadá pod neziskovou Diecézní charitu Brno, poskytuje ženám a jejich dětem jednu z nejzákladnějších lidských potřeb – střechu nad hlavou a teplo domova.

Přístřeší je ale jenom krátkodobé, ženy s dětmi nemohou v zařízení zůstat déle než jeden rok a v domově nemohou být spolu se svými partnery. V ideálním případě by se matky měly po uplynutí stanovené doby přesunout do obecního bytu, který by jim byl přidělen, realita je ale jiná. „Azylové domy by měly být provizorním řešením třeba na tři měsíce. My ale momentálně suplujeme sociální bydlení, aktuální bytová politika v Brně není rozhodně ideální,“ otevírá Monika Žewucká téma, na kterém jí díky její práci tak záleží.

Klientky azylového domu by měly za dobu, kdy v zařízení s dětmi pobývají získat kompetence k tomu, aby následně nejen dostaly od města obecní byt, ale byly v něm také schopné s případnou podporou sociálního pracovníka vést samostatný život. To se ale neděje, jelikož bytů, které by se tímto způsobem mohly využít je trvalý nedostatek. „Jsou tady rok a potom jdou v lepším případě do jiného azylového domu, v horším případě zpátky na ubytovnu,“ přibližuje odevzdaným hlasem Žewucká. S klientkami po celý rok podává žádosti na všechny městské části, přesto se přidělení bytu dočká pouze pět procent z nich.

Kvůli nedokončenému systému sociálních bytů v azylových domech končí i poměrně funkční rodiny, které by se do podobných zařízení vůbec neměly dostávat. Jenže jim chybí střecha nad hlavou. „Příkladem jsou třeba rodiče s pěti dětmi, kteří nemají kde bydlet, protože je vyhodili z nájmu. Takže se rozdělí, tatínek jde na noclehárnu a maminka s dětmi jdou k nám. Prakticky to potom vypadá tak, že celý den sedí v návštěvní místnosti, aby mohli být spolu,“ naráží Monika Žewucká na hlavní problém, kvůli kterému je aktuální podoba fungování azylového domu neudržitelná. Zařízení by totiž mělo primárně sloužit lidem, kteří se ocitli v krizové situaci. Tu by měli za pomoci sociálních pracovníků rychle vyřešit a jít do vlastního bydlení. V konečném důsledku neakutní případy mnohdy zabírají již velmi omezené místo těm, kteří potřebují bezodkladnou pomoc. „Potom se stane, že zavolá paní, kterou s dětmi vyhodili na ulici a my jí řekneme: bohužel, můžete se zapsat do pořadníku. A co se stane, když nesežene žádné bydlení? Děti dají do Chovánku nebo Klokánku a matku na ubytovnu. Takže takhle to tady je.“

V domově si vedou transparentní pořadník. „Bez ohledu na to, jaké nás ke konkrétnímu případu vážou emoce, každá klientka se musí zapsat do pořadníku, předřadit se můžou pouze naléhavé sociální případy,“ říká Žewucká a vzápětí dodává, že v pořadníku na byt je momentálně zaregistrováno přes deset žadatelek, čekací doba může být i déle než tři měsíce. V Brně byly dříve tři azylové domy, nyní fungují pouze dva. „Jsme pořád plní,“ konstatuje Monika Žewucká s omluvou v očích. Sama se o problémy v  sociálním bydlení dlouhodobě zajímá a situaci v Brně mapuje. Brno je z jejího pohledu v podobných otázkách průkopnické město, nicméně ani tady se plánované změny nepovedly. „Zákon o sociálním bydlení neprošel a byty nejsou, přestože to měla být priorita téhle vlády,“ nebojí se Žewucká kritiky. „Ten zákon nebyl dobře připravený, ale nějaké řešení je potřeba. Naši klienti se pohybují po ubytovnách a nic se nezměnilo. Musí vzniknout zákon, který jasně řekne, jak to se sociálním bydlením bude. Je strašně těžké to nastavit, protože jde o obrovský majetek, ale dokud se to neudělá, tak to bude vypadat takhle.“


Klíčová slova: azylový dům, Monika Žewucká, charita, Brno, sociální bydlení, sociální byty, matky s dětmi

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Nový komentář