09.04.2020 18:55


Až to všechno skončí, nechci narážet na zatlučené dveře, říká spoluautor projektu Utrácím na rohu Petr Medek

Autor: Kateřina Hlaváčková | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Zpravodajství

Nouzový stav, zavedený kvůli šíření nového typu koronaviru, způsobil omezení provozu mnoha malých podniků, které kvůli nedostatku zákazníků bojují o přežití. K podpoře lokálních podniků vybízí autoři iniciativy Utrácím na rohu.   

Jeden z autorů iniciativy Utrácím na rohu Petr Medek. Foto: Utrácím na rohu

Praha – Projekt Utrácím na rohu založili čtyři zaměstnanci pražské sítě posiloven Železná koule a snaží se pomocí něj zachránit malé a lokální podniky. „Často jde o rodinné živnosti s malou finanční rezervou, které se na současnou situaci neměly jak připravit,“ vysvětluje v rozhovoru pro Stisk spoluautor iniciativy a provozovatel holešovické pobočky posilovny Petr Medek. Se svými kolegy proto vytvořil mapu Česka, do které mohou lidé fungující prodejny přidávat. Na svých facebookových stránkách také sdílí medailonky otevřených podniků.

Ne všichni si mohou v současné situaci dovolit utrácet za kávu či jídla z restaurací. Jak vnímáte, že ani zbývající počet zákazníků nemusí na záchranu podniků stačit?

Záleží, kde se podnik nachází a jak dokázal provoz přenést na internet. Když jsme byli v jedné restauraci, za hodinu do ní přijelo nespočet kurýrů. Do jiné ale za stejnou dobu přijel pouze jeden. Samozřejmě chápeme, že jsou lidé, kteří si podporu nemohou dovolit. Pořád ale fungují i různá řeznictví. Jde o to, že když už si jdeme něco koupit, mohli bychom místo supermarketu zvolit lokální podnik.

Jak iniciativa vznikla?

Bydlím v Praze na Letné, kde je celá řada podniků, kam rád chodím a které zároveň vytvářejí atmosféru celé čtvrti. Až to všechno skončí, nechci narážet na zatlučené dveře svých oblíbených prodejen. Malé podniky jsou momentálně nejohroženější, protože nepatří velké korporaci. Často jde o rodinné živnosti s malou finanční rezervou, které se na současnou situaci neměly jak připravit. Je proto potřeba, abychom je podpořili.

Kdo se na projektu podílí?

Vede ho čtveřice lidí spojená se sítí posiloven Železná koule. Ale jako fotografy využíváme třeba i naše klienty. Lidé, kteří do Železné koule chodí cvičit, se často zabývají informačními technologiemi, marketingem, focením či jinou tvořivou profesí. Všichni mají podobné myšlení, a když jsme do skupiny na Facebooku iniciativu sdíleli, měli jsme hrozně pozitivní ohlas.

Plánujete rozšířit tým i do dalších měst kromě Prahy?

Nově máme i skupinu v Ostravě, která bude stejně jako my v Praze jezdit po městě a pro facebookové stránky vytvářet medailonky majitelů fungujících podniků. Momentálně hledáme cestu, jak oslovit podobné týmy v dalších městech. Chceme uchovat kvalitu a mít jistotu, že budou lidé práci dělat dobře.

Jaké podniky ve své mapě máte?

Restaurace, kavárny, pekárny a cukrárny se vyskytují asi nejčastěji, najdete tam ale i holičství, kadeřnictví, kluby, optiky, obuvnictví, tělocvičny a další specializované obchody a služby. Na mapě máme okolo dvě stě padesáti podniků.

Jak nejčastěji vypadá náhradní provoz, který podniky volí?

V Železné kouli děláme pro naše klienty online tréninky s osobními trenéry, kteří cviky upravili na doma. Než byl vyhlášen stav nouze, rozvezli jsme také mezi naše klienty po Praze asi sto padesát kettlebellů, železných koulí s madlem na posilování. V gastronomii ale současné restrikce dovolují výdejová okýnka, a především různé rozvážkové služby. Mluví se ale o takzvané e-shopizaci, protože velká část prodejen převádí svou nabídku na internet.

Není bezpečnější zůstat doma a necestovat k různým okénkům?

Vycházení ven je sice omezené, nakoupit si ale pořád můžeme. Samozřejmě to není o tom koupit si kafe a jít se projít. Spousta lidí si ale doma nevaří a do okýnka si chodí třeba pro obědy. Když si pak cestou domů koupí i kávu a vypijí ji doma na balkoně, ničemu to nevadí. Nenabádáme lidi, ať zařízení obchází.

Jak dlouho plánujete projekt provozovat?

Byli bychom strašně rádi, kdyby měla iniciativa přesah nouzového stavu. Aby lidé neběželi nejkratší cestou do nadnárodních řetězců, ale byli většími vlastenci a podporovali místní. Když se srovnáme s Itálií, Španělskem nebo Řeckem, kde je gastronomie založená na rodinných podnicích, zjistíme, že něco takového u nás moc nefunguje.

Myslíte si tedy, že se i po návratu k normálu budou lidé vašeho hesla držet?

Jak se říká, v nouzi poznáš přítele. Za posledních čtrnáct dní se na sociálních sítích aktivita příspěvků s označením Utrácím na rohu o dost zvětšila. Zájem je veliký, na Facebooku máme jedenáct set fanoušků. Lidé jsou solidární, spousta klientů nám například řekla, ať jim členství v Železné kouli nepozastavujeme a rádi si zaplatí i nové. Můžeme doufat, že když už se někdo rozhodne podniky podporovat v nouzové chvíli, vydrží mu to i do běžného života.   

Klíčová slova: Utrácím na rohu, nouzový stav, lokální podniky, koronavirus, ekonomika

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.