26.11.2018 17:15


Až po Vás, slečno

Autor: Adriana Široká | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

Na začátku listopadu se na sociálních sítích rozhořela debata, zda pouštěním žen do dveří muži vyjadřují svou dominanci. Pomyslnou zápalnou lahví byl komentář Jana Moláčka z Deníku N, který autor nazval „Pouštíme ženy do dveří první, abychom je do rovnoprávného postavení nemuseli pustit nikdy. Galantnost je jen sladký potah na hořké pilulce.“ 

Pouštění do dveří

Spousta žen se v souvislosti s komentářem vyslovila, že jim je pouštění do dveří někdy nepříjemné a že teď už ví proč – pouštěním do dveří žena přijímá podřízenou pozici. 

Jedním z komentářů oněch nadřazených mužů bylo, že ženy mají být rády, když jim silnější polovička pomůže s otevřením těžkých dveří. Já sama, vždy když se peru s nějakými tunu vážícími dveřmi, beru jako vysvobození, když mi nadřazený muž pomůže. Uvědomuji si, že jsem slabší a pokud to znamená, že jsem v podřízené pozici, tak tuto pozici přijímám. Se svými sto padesáti dvěma centimetry uvítám jakoukoliv pomoc od většího a silnějšího muže. Je to otázka slušnosti a respektu. Tuto zásadu dodržuji vždy, ovšem pokud se nejedná o pomoc do kabátu. Nejde přeci o žádný těžký úkol, tedy když nevlastníte dvacetikilový kabát z norka. 

Podle mého názoru se ženy bijící se za rovnoprávné postavení s muži zuby nehty, snaží spíše o to, aby nás muži už nikdy nebrali vážně. 

Když se nad tím zamyslím, nepřitahovali ženy vždy spíše muži dominantnější než muži, kteří za nimi budou cupitat? Pokud nám tedy muž pouštějící ženy do dveří ukazuje svou dominanci, není pouštění do dveří takovou malou předehrou? 

Klíčová slova: pouštění do dvěří, dominance, feminismus

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.