09.05.2015 21:25


Až budu velká

Autor: Gillíková Kristýna | Kurz: Stisk | Kategorie: Publicistika

Bylo mi sedm, nosila jsem puntíkované šaty s modrými deštníčky a na školních chodbách závistivě pozorovala ostřílené deváťáky. Tvářili se zkušeně, dospělí s nimi jednali jako se sobě rovnými, já jim všechno věřila a těšila se, že jednou budu jako oni. Patřil jim svět.

Kristýna Gillíková. Autor: Veronika KovářováJenže když jsem za pár let taky přišla do deváté třídy, o moc větší jsem si nepřipadala. Pořád jsem ještě spoustu věcí nevěděla, pořád jsem nerada zvedala cizí telefonní čísla, pořád jsem musela hlásit rodičům, v kolik hodin se vrátím domů. Utěšovala jsem se tím, že na osmiletém gymnáziu stále ještě patřím k těm mladším, ale až dojdu k maturitě, všechno bude jinak.

A vážně. Po maturitě jsem si chvilku myslela, že už jsem doopravdy dospělá. Zkouškou dospělosti jsem úspěšně prošla. Už nikdy se nebudu na začátku hodiny muset omlouvat, že jsem si zapomněla studijní průkaz, už nikdy žádné písemky na slovíčka a stresující matematické pětiminutovky. 

Pak jsem zjistila, že sama nedokážu vytáhnout klíště, aniž bych ho při tom nerozčtvrtila. Rozbil se nám elektrický kráječ na chleba a já jsem v devatenácti letech nedokázala nožem ukrojit rovný krajíc. A nakonec přišel den zápisu na vysokou školu a já se zařadila do zástupu vyplašených prváků. Zase jsem byla ta nejmladší.

Minulý měsíc jsem oslavila jednadvacáté narozeniny, dospělá jsem už na všech kontinentech. A stejně mi dnes při fénování kuřecích stehen, která jsem zapomněla včas vytáhnout z mrazáku, došlo, že ta pravá dospělost je ještě na míle vzdálená. A že to možná není úplně špatně. Protože se mám pořád co učit a na co se těšit. Pořád můžu věty začínat slovy "až budu velká". A to mě baví.

Klíčová slova: dětství, dospělost

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.