10.03.2015 16:08


Asie není o moc nebezpečnější než Václavák, říká mladý cestovatel

Autor: Bozděchová Aneta | Kurz: Stisk | Kategorie: Publicistika

KAPELLE - Asi každý z nás chtěl jednou sbalit do ranečku svých pár švestek a vyrazit do světa daleko od svého domova. Zatímco většina mladých lidí o takovém kroku jen hovoří a nechtějí se vzdát svého komfortu, Zdeněk Nový se rozhodl před třemi lety odjet na Nový Zéland, sběrem ovoce si vydělat na cestování a splnit si tak své sny. Cestování se pro něj stalo životním stylem, po pár měsících mění pracoviště a odchází pracovat do jiné země. Od své první cesty na Nový Zéland vystřídal několik farem na různých místech, vydělává si převážně sběrem ovoce. Momentálně v Holandsku třídí hrušky a poohlíží se po nové práci ve Skotsku. „Nemám rád stereotypní usazený život. Nejsem na něj prozatím připravený, chci ještě urazit několik mil,“ říká čtyřiadvacetiletý cestovatel.

 

Zdeněk na svých cestách po Asii

Místo remcání v hospodě se rozhodl aktivně změnit svůj život. Na pražskou filozofickou fakultu na Karlově univerzitě se nedostal, práce ve fabrice ho nenaplňovala. Nechtěl zůstat celý život ukotvený v rodném Nýrsku, při přemítání co dál se svým životem si vzpomněl na svou kamarádku, která pracovala na Novém Zélandě. „Nespokojenost jak v osobním, tak i v pracovním životě dosáhla takové meze, že jsem se rozhodl pro radikální změnu. Chtěl jsem se resetovat svůj život a Nový Zéland byl pro nový start ideální,“ vzpomíná na důvody svého odjezdu nýrský rodák.

Začátky ovšem nebyly vůbec jednoduché. Na Nový Zéland sice přijel se svým kamarádem, jenž se ovšem rozhodl po týdnu odjet zpátky do Čech za svou přítelkyní a Zdeňka nechal na ostrově samotného. „Pomohl mi ještě zařídit auto a bankovní účet. Do ruky mi vrazil turistického průvodce a česko-anglický slovník a popřál mi hodně štěstí,“ vypráví Zdeněk. Angličtina dělala Zdeňkovi problémy, tehdy znal pouze pár slovíček, jelikož se na střední škole učili pouze němčinu. „Zůstal jsem sám na druhém konci světa bez znalosti jazyka a země, byl jsem vyřízený,“ říká Zdeněk.

Jazyková propast ho přesvědčila k tomu, aby se vrátil domů. Během shánění zpáteční letenky však náhodou zaslechl rozhovor několika Čechů. Spřátelil se s nimi, tamní Češi mu pomohli se postavit na nohy a hlavně mu poradili, kde sežene práci. Doporučili mu sběr ovoce, mnoho cizinců si na Zélandu takto přivydělává. Větší část svého zélandského pobytu bydlel Zdeněk na severu jižního ostrova ve městě Montueka. „Žil jsem v domě, který patřil sadu, a zaměstnavatel mi strhával ze mzdy nájem. Při cestování a práci na jiných farmách, jsem spal tři měsíce v autě, které jsem si tam koupil a poté ho zase prodal,“ upřesňuje Zdeněk své ubytování na cestách.

Na Novém Zélandu zažil obrovský kulturní šok. Kiwi, jak si místní lidé říkají (ovoce kiwi se řekne kiwi fruit), jsou podle Zdeňka velmi usměvaví, milí, přátelští a ochotní lidé.  Samozřejmě s hajzly se setkáte všude, ale celkově jsou moje zkušenosti velmi dobré,“ upřesňuje Zdeněk. Sever ostrova jako jiní cestovatelé prostopoval a lidé mu většinou zastavili.

Na ostrov se Zdeněk dostal přes pracovní vízum. Získat zélandské pracovní povolení je ovšem velmi těžké, rozhodující je rychlost- kvóta 1200 lidí se naplní během čtyřiceti minut. V roce 2012 měl velké štěstí, ještě v srpnu se mu podařilo vejít do stanovené kvóty. Po roce a čtvrt Zéland opustil a za našetřené peníze dále cestoval. Jeho přátele ze Zélandu, kteří byli povětšinou zkušení cestovatelé, ho inspirovali k jeho dalším cestám. „Nejprve jsem navštívil Cookovy ostrovy, poté jsem si zvolil Asii. Asie je levná, krásná, okouzlující a také je napůl cesty domů,“ říká Zdeněk. Na Indonesii ho uchvátila tamní příroda, zvláště pak zvířata. Odtud se poté přemístil na Sigapur, Brunei a navštívil i část Malajsie. „Asii doporučuji. Místní si na nic nehrají, jsou sví, pohostinní a velmi zvědaví. Navíc Asie není o moc nebezpečnější než Václavák,“ sděluje své dojmy z cestování Zdeněk.

Když Zdeněk odjel do světa zkusit štěstí na Novém Zélandu, kalendář ukazoval prosinec 2012. Pobyt na ostrově a toulky po Asii se protáhly na rok a půl.  Zdeňkova maminka a babičky nejsou z jeho cestování příliš nadšené. „Sice mi to přejí a jsou rády, že jsem spokojený, ale stejně by mě radši viděly žít někde usedle poblíž a ne abych se doma ukázal dvakrát za rok,“ říká Zdeněk.

V současné době plánuje Zdeněk pokračovat v cestování, což považuje za plnění a prožívání svých snů. Ovšem na to potřebuje peníze, a proto pracuje v zahraničí. Zároveň se snaží myslet na budoucnost a část svého výdělku si odkládá stranou, aby až se rozhodne někde usadit, měl nějakou částku na začátek. Kdy ale tento okamžik nastane, netuší. „To nikdo neví, nevím to ani já sám. Jsem na cestách  už dva a čtvrt roku a za tu dobu se moje myšlenky a názory tak moc změnily, že věci kolem sebe teď vidím úplně jinak. Rád se samozřejmě usadím a budu žít obyčejný život, ale kdo ví, kam mě osud zavane,“ uzavírá Zdeněk.

Klíčová slova: cestování, nový zéland, asie, práce v zahraničí, zdeněk nový

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.