03.05.2016 23:23


Anomálie, která musí najít svého diváka

Autor: Barbora Tichá | Kurz: Stisk | Kategorie: Publicistika

Loutkový film, co není pro děti. Tak by se dal jednoduše popsat nejnovější počin scénáristy Charlie Kaufman Anomalisa. Je to ale Kaufman a každému, kdo viděl alespoň jeho dílo V kůži Johna Malkoviche, musí tušit, že to nebude standardní podívaná.

Autor: Totalfilm.cz

Barbora TicháBrit Michael Stone přilétá do Cincinnati za prací. Je motivační mluvčí, zvláště pro lidi pracující ve službách. Vydal už i knihu, která inspiruje pracovníky z třetího ekonomického sektoru v jejich povolání, a právě v hotelu ve městě, kde byl první hasičský sbor USA, má přednést jednu ze svých motivačních řečí. Michael je postarší muž s manželkou a synem, momentálně se nacházející v Los Angeles, ale jeho život je stereotypní. To je samozřejmě chtěný paradox autora. Motivační mluvčí bez životní motivace.

Michael přiletí na letiště, nastoupí do taxíku a jede do hotelu. Nechá se ubytovat a odnést kufry na pokoj. Několikrát za cestu si poslechne, jaké je ve městě počasí. Dostane doporučení na jídlo a hlavně návštěvu místní zoo, jejíž  atrakcí jsou pandy. Vše zní naprosto stejně. Hlavně proto, že všechny postavy mluví jedním hlasem a to nejen personál hotelu, ale úplně všichni.

Za prazvláštním filmem, ve kterém se toho zase tak moc neděje, stojí méně známý Duke Johonson a zmiňovaný Charlie Kaufman. Anomalisia, kterou napsal původně jako divadelní hru v roce 2005, ve skrze zapadá do jeho tvorby. Svět jako depresivní místo, kde přes lidskou přetvářku a neustále se opakující fráze není vidět podstata věcí. Přesně to představuje i Anomalisa. Loutky, které Kaufman nechal vytisknout na 3D tiskárně, působí velmi realisticky. Přesto mají šev uprostřed obličeje. To spolu se stejným hlasem všech postav atmosféru stereotypu a smutku nad neupřímností člověka k člověku naprosto dokreslují. Vše pak doplňuje prostředí hotelu, kde se většina příběhu odehrává. Stejné sterilní a neosobní pokoje seřazené vedle sebe na nekonečných chodbách. Hotel vypadá jako tisíce jiných hotelů kdekoliv na světě, kterými hlavní postava prochází stále znova a znova.

V polovině filmu přijde samozřejmě potřebný zvrat. Jinak by film, který s každou minutou přináší víc deprese a neochvějného pocitu, že jsme ve všem podobně jako Michael úplně sami, neměl v podstatě žádný děj. Nejdříve Michael absolvuje všechny hotelové rituály osvojené už za dlouhá léta přednášení a pak dvakrát dobře nedopadne jeho schůzka s bývalou lásku ze Cincinnati, kterou neviděl deset let a doufal, že ukončí jeho bezbřehé tonutí v moři stejnosti. A potom konečně přijde „někdo jiný“, jak Michael výstižně zvolá, když uslyší hlas jedné ze své obdivovatelek Lisy. Lisa totiž jako jediná má hlas jiný, jako jedniná ženský. Divákovy je hned jasné, že Lisa bude něčím výjimečná, že bude anomální, že to bude Anomalisa.

Loutky jsou realistické, přesto jim autoři nechali šev na obličeji a trhavé pohyby. Autor: The AtlanticTo, že nebude následovat happyend a že svět najednou nezrůžoví, musí být znalci scénáristy a nyní už podruhé režiséra, jasné. Film v záplavě „blbé nálady“ a podstaty krize středního věku nevesele pokračuje. Není pro každého, chce se říct. Je to jeden z těch filmů, u kterých si část publika řekne, že právě ztratili hodinu a půl života. Další budou namítat, že umělecké filmy jsou opravdu přeceňované a každý „divný“ film ještě není veledílo. Leckdo si řekne, že to bylo zkrátka o ničem. Ale bylo to opravdu o ničem, nebo naopak naprosto o všem? Kaufman ve svém filmu neukazuje nic a zároveň tak mnoho. Každý člověk někdy usoudí, že už není kam jít, že každý den je stejný a doufá v objev svojí Anomalisy.

Klíčová slova: Anomalisa, Charlie Kaufman, film, recenze

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.