11.04.2017 21:34


Ani v reflexních vestách si před řidiči nepřipadáme v bezpečí, říká dobrovolník přenášející žáby přes cestu

Autor: Marta Svačinová | Kurz: Stisk | Kategorie: Zpravodajství

Silnice každé ráno lemují těla mrtvých žab. Obojživelníci na cestě za rozmnožováním z lesa do rybníka končí pod koly aut. Po celém Česku Správa údržby silnic umísťuje výstražné dopravní značky, které řidiče upozorňují na výskyt žab. V obzvláště kritických místech pak dobrovolníci v reflexních vestách přenáší žáby přes cestu a staví dočasné bariéry. V Přívratu přenos obojživelníků už po několikáté organizuje Vít Bednář.

Obojživelníci se každý rok vrací rozmnožovat do vodních ploch, kde se sami narodili. Foto: Marta Svačinová.

Přívrat - Obojživelníci se každý rok vrací do rybníků, kde se sami vylíhli. Na jejich cestě před i po rozmnožování musí často překonat silnici, kde jich spousta skončí pod koly aut. Po celém Česku proto dobrovolníci staví dočasné bariéry a pomáhají žábám bezpečně cestu překonat. "Obojživelníci migrují v noci, nejvíce pokud je vlhko, prší nebo mrholí. V takovém počasí nemá řidič ani při dobré vůli šanci vyhnout se přecházejícím obojživelníkům," říká Vít Bednář, který přenos žab přes silnici v lokalitě Přívrat organizuje od roku 2013.

Proč přenášíte žáby přes cestu?

Při jarní migraci v krátkém časovém období přecházejí tisíce obojživelníků ze zimních stanovišť v přilehlých lesích na rozmnožovací místa, tedy k rybníkům. Přívrat je svým způsobem unikátní v tom, že soustava rybníků, kam žáby migrují, je ze všech stran obehnána silnicemi.

Jak moc tam jezdí auta?

Silniční provoz není silný, je to několik desítek aut za hodinu. Protože však obojživelníci cestují především po setmění a velmi pomalu, mnoho jich zahyne pod koly vozidel.

Je v místě korigovaná doprava?

Zábrany jsou postaveny podél jedné silnice a místní cesty, kterou používají lidé jako zkratku. Na ní je omezení a široká vozidla tudy neprojedou. Nic víc tady dopravu neupravuje. 

Berou řidiči ohled na žáby a dobrovolníky, kteří je přenáší přes cestu?

Obojživelníci migrují v noci, hlavně za vlhka. Ideální je pro ně, když prší nebo alespoň mrholí. V takovém počasí nemá řidič ani při dobré vůli šanci vyhýbat se přecházejícím zvířatům. Přes den žáby necestují, a tak řidiči, které potkáváme, většinou berou ohled spíš na náš pohyb ve vozovce než na případné živočichy. To je důvod, proč používáme reflexní vesty. Ani tak si však nepřipadáme před některými řidiči v alespoň zdánlivém bezpečí.

Jak dlouho převádění obojživelníků v Přívratu děláte?

Záchranné transfery obojživelníků v okolí Přívratu provádíme každoročně od roku 2005 s výjimkou roku 2014. Já osobně jsem se účastnil těchto akcí přibližně od roku 2007.

O jak dlouhém úseku se bavíme?

U nás jde o úsek v délce skoro jeden a půl kilometru. Stavíme dočasné záchytné bariéry, které na místě stojí přibližně měsíc. Nikdy nelze přesně říci, jak dlouho nebo kdy přesně je postavíme, popřípadě zbouráme. Záleží na počasí, které řídí celý průběh migrace obojživelníků. Lokalitu sledujeme s předstihem a na základě zkušeností a předpovědí počasí určíme termín stavby zábran. Při bourání sledujeme jiné faktory, především zda nenacházíme jedince migrující zpět do lesů.

Které obojživelníky konkrétně přenášíte?

V naší lokalitě se jedná především o chráněné ropuchy obecné, kromě nich zaznamenáváme skokany hnědé, skokany zelené, blatnici skvrnitou a čolka obecného. Vzácnější jsou pro nás rosničky zelené a ropuchy zelené. V předchozích letech jsme také sledovali výskyt čolka velkého. Pro manipulaci s těmito druhy je potřeba mít výjimku, protože se ve většině případů jedná o zákonem chráněné druhy obojživelníků.

Počítáte přenesené obojživelníky?

Zaznamenáváme nejen počty jednotlivých druhů, ale i ve které záchytné nádobě byli nalezeni. Tím je možné lépe sledovat migrační trasy obojživelníků pro přípravy trvalého řešení tohoto problému. Celkové počty přenesených zvířat za jednotlivé roky se pohybují v rozmezí pět až deset tisíc jedinců.

Co jejich počty ovlivňuje?

Je to dáno nejen zásahy do krajiny, které mohou mít velmi negativní vliv na populaci obojživelníků, ale také přirozený jev, kdy část obojživelníků zahyne přirozeně během roku. Populace může klesnout až na deset procent ze dříve zaznamenávaných hodnot. Letos jsme zatím po třech týdnech přenesli přes pět tisíc obojživelníků. Předpokládáme, že přenášet budeme ještě asi týden.

Provádíte transfer i v jiných oblastech?

Pro naši organizaci, základní organizaci Českého svazu ochránců přírody Podorlicko Česká Třebová, je náročné zajistit i tento jeden transfer jak finančně, tak především personálně. Proto nesledujeme žádné další lokality v okolí.

Přenášíte za každého počasí? 

Protože obojživelníky zachytáváme do nádob, které jim neumožňují zahrabat se do půdy, je nutné každé ráno tyto boxy kontrolovat. V opačném případě by to vedlo k úhynu obojživelníků v záchytných nádobách. Kontroly jezdíme provádět každé ráno v šest, popřípadě si o víkendu přispíme až do osmi. To také znamená, že kontroly je nutné provádět za každého počasí. Pro příklad mohu uvést, že jsme se před několika lety dokonce brodili závějemi sněhu. Na druhou stranu, letos jsme zatím ani nezmokli.

Kolik dobrovolníků se letos asi účastní?

Personální obsazení je problém každý rok. Najde se jen malé množství lidí ochotných ráno brzy vstávat kvůli žábám. Každoročně se však účastní přes třicet dobrovolníků, ať už členů Českého svazu ochránců přírody Podorlicko, studentů, žáků, anebo i široké veřejnosti od dětí až po důchodce.

Přibývá dobrovolníků každým rokem?

Nelze mluvit o tom, že by počty dobrovolníků stoupaly. Každý rok přibudou noví dobrovolníci, ale zase nemohou nebo se neozvou ti z předchozích let.

Může přijít přenášet kdokoliv?

Pomoci nám může kdokoli, kdo je ochotný a to dokonce i lidé, kteří odmítají na obojživelníky sahat. Většinou totiž chodíme kontrolovat ve dvojicích, kdy jeden dobrovolník zapisuje do připravených tabulek počty a druhý dobrovolník vybírá záchytné nádoby. 

Dopravují se dobrovolníci na místo sami?

Dopravu na místo zajišťujeme soukromými auty členů organizace z města Česká Třebová od našeho ekocentra. Ekocentrum je naší základnou obsahující všechno potřebné vybavení. O víkendech pak často chtějí jet celé rodiny, kdy je snazší, když přijedou na místo svým vozidlem. 

Poskytujete dobrovolníkům nějaké ochranné pomůcky?

Vybavení, které v ekocentru vyzvedneme, obsahuje záznamové tabulky, nářadí na zběžnou opravu poškozených zábran, věci na otření rukou, jednorázové rukavice, reflexní vesty a především transportní nádoby na obojživelníky. Jediné co si dobrovolníci musí pohlídat sami je, aby měli obuv a oblečení vhodné do bláta.

Uvažujete i o jiných opatřeních, než jakým jsou dočasné bariéry?

Po celou dobu, co děláme záchranné transfery, se snažíme dosáhnout něčeho trvalejšího a lepšího. Kolem dálnic a silnic první třídy lze občas zahlédnout trvalé zábrany, které neslouží k zachytávání, ale k navádění živočichů do bezpečných míst. Totéž nyní připravujeme na jednom z úseků v Přívratu. Do příštího období jarní migrace by tak měl  Pardubický kraje postavit přes devět set metrů trvalých zábran, které budou svádět živočichy do navrhovaných propustků pod silnicí. Ochrání se tak necelý půl kilometr silnice v obou směrech. Trvalé zábrany jsou mnohem lepším řešením, než stávající dočasné zábrany. Ošetřují vozovku z obou stran a tak zajišťují i bezpečnou migraci obojživelníků zpět do zimovišť.

Účastníte se i letního transferu obojživelníků?

Další tahy  zvířat dočasnými bariérami už neošetřujeme, protože trvají od května až do listopadu, což nejsme schopni každé ráno kontrolovat. Trvalé zábrany mají veliký přínos pro všechny drobné živočichy, dnes se stává, že v záchytných nádobách nalezneme malé hlodavce nebo ještěrky. Běžně do záchytných nádob padá velké množství hmyzu. Jediným dalším řešením je zcela uzavřít některé silnice, to však omezuje dopravní obslužnost některých míst. Věříme, že až se podaří postavit tento jeden úsek trvalých bariér, podaří se postupně prosadit podobné zábrany i na ostatních úsecích.

Jak jste se k přenášení obojživelníků dostal vy?

Před deseti lety jsem se k transferu dostal jako člen oddílu ochránců přírody. Později jsem přešel do Českého svazu ochránců přírody. Projekty na ochranu obojživelníků organizuji od roku 2013. 

 

Vít Bednář je student učitelství matematiky a fyziky Přírodovědecké fakulty Univerzity Hradec Králové a členem Českého svazu ochránců přírody Podorlicko Česká Třebová. Přenos obojživelníků v Přívratu organizuje od roku 2013.

Klíčová slova: Obojživelník, žába, dobrovolníci, příroda, jarní migrace

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.