17.05.2014 18:37


Adult skating aneb když se dinosauři pokouší o axela

Autor: Koláříková Tereza | Kurz: Stisk | Kategorie: Publicistika

Každý už určitě slyšel o kurzech bruslení pro děti a hodně lidí i o kurzech pro dospělé. Adult skating se však u nás ještě příliš nerozšířil. Je to kategorie pro ty dinosaury, jak nás nazvala moje krasobruslařská kolegyně, kteří se na kurzech snaží skákat, točit piruety, a dojde to tak daleko, že si vytvoří i volnou jízdu a hrnou se na závody. 

„Když osmnáctiletý holky jsou v kategorii veteránky, tak my musíme být dinosauři!“ říkává často kamarádka. Na věku nezáleží. Ve čtyřiceti stejně jako ve dvaceti se můžete učit přešlapy a skákat axela. Když tomu propadnete, nedá se už nic dělat, prostě musíte bruslit. A přitom to začalo tak nevinně. Kamarádka mě pozvala před pěti lety na veřejné bruslení. Vrazila mi do náruče bundy, a na druhý konec mantinelu mě musela dotlačit. V tu chvíli jsem stála na bruslích snad po páté v životě. A pak na ledě udělala trojku, a já tomu propadla.

Tereza Koláříková. foto: Alice Krejsová

A trojka přitom není žádné terno. Stačí jet na jedné noze oblouček po vnější hraně, přes přední stranu brusle se otočit o sto osmdesát stupňů, a vyjet obloučkem na hraně vnitřní. A tento krok nakreslí na led krásné – pokud to vyjde – číslo tři. Pokud to nevyjde, zkoušíte to znovu a znovu. A znovu. A pořád dokola, až se to najednou podaří. 

Opravdu obdivuji, jakou s námi mají trenéři trpělivost. V něčem jsme jistě výhodnější skupina, než začínající děti – minimálně nás nemusí vodit rodičům do šatny se slovy, že potřebujeme čůrat. Ale začínající dospělí jsou taky pěkný zápřah. Od dětí určitě neslýchají: „To já dělat nemůžu, to moje kyčel nevydrží!“ A i když nás nečeká žádná slibná kariéra a o trojitých skocích si můžeme nechat jen zdát, trenéři nás podporují, jako bychom byli příští mistři světa.

 Kdo ví, jak moc vážně nás berou. Beztak si z nás adulťáků později dělají legraci – stejně jako my sami ze sebe. Nikdy by mě však nenapadlo, jak moc by nám mohli vycházet vstříc. Chodíme na povinné cviky, kde se procvičuje důkladně technika, na balet, učí nás valčík na ledě, plánují letní soustředění, a když si vymyslíme, že chceme umět skok do zadní piruety v holubičce – není problém: „to musíte takhle“.

A teď se dokonce naše malá skupinka bruslících pomatenců houpala na laně, které má zbrzdit pády při tréninku axela. Axela! To není toeloop, kde se otočíte o půl otáčky. To není lutz, kde se ve vzduchu máte otočit o 360 stupňů. To je jeden a půl otáčky, na které se musíte pořádně odrazit, rychle zabalit ruce i nohy a doufat, že stihnete aspoň část zase rychle rozmotat, aby ty ruce nebo nohy mohly při pádu trochu ochránit zuby. V mém případě, samozřejmě. Oficiálně má axel prý končit výjezdem na jedné noze, ale po mých zkušenostech si myslím, že to musí být fáma. Tolikrát jsem se na ledě snad nevyválela za celou sezónu.

Já osobně se tedy na bruslích pokládám za strašpytla, který než aby si pěkně namlátil, raději skok nedotáhne do konce. Ale nakonec si namlátí tak jako tak. V šatně si pak se smíchem všichni ukazujeme nové podlitiny a stěžujeme na naražené končetiny. No a co? Jak říká má další spolubruslařka, kdo nepadá, bruslí pod svoje možnosti. Z ledu nás stejně nikdo a nic nedostane. 

Klíčová slova: bruslení, axel, lutz, kurzy bruslení

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.