14.03.2017 21:41


Adopce dětí homosexuálními páry není žádné privilegium

Autor: Marie Mrázová | Kurz: Stisk | Kategorie: Publicistika

V minulém roce bylo schváleno Ústavním soudem, že lidé žijící v registrovaných párech mají právo si jako jednotlivci adoptovat děti. Před několika týdny vyšel článek na serveru idnes.cz představující gay pár, který si snad brzy bude moci adoptovat dítě jako první mužský pár v Česku vůbec. To zvedlo vlnu nevole. Vyvstává tedy otázka, zda by homosexuální páry měly mít možnost adoptovat děti, tedy homoparentalitu, jak se tomuto jevu odborně říká. Moje otázka spíš zní a proč by neměly"?

Marie Mrázová. Foto: Lenka JebáčkováMinulý rok v červnu rozhodl Ústavní soud, že lidé žijící v registrovaném partnerství si mohou jako jednotlivci individuálně osvojit dítě. O pár  měsíců později (v říjnu) ministři schválili návrh novely zákona, a sice že sezdané homosexuální páry mají právo si dítě přisvojit, pokud je jeden z partnerů jeho biologickým rodičem. Co to znamená? Pokud  jste s partnerem vychovávali jeho  biologické dítě, vlastně jste k němu neměli žádná práva, například ohledně přístupu k informacím o jeho zdravotním stavu. Poněkud kuriózně může znít fakt, že jednotlivci z nesezdaných homosexuálních párů  si děti adoptovat mohli, jakmile však přešli do registrovaného partnerství, toto právo pro ně zaniklo. 

Před několika týdny vyšel na serveru idnes.cz rozhovor s mužem, jenž se se svým partnerem pravděpodobně stane prvním gay párem, který adoptuje dítě. A to vzbudilo plno vášní na sociálních sítích. Mnoho lidí zastává názor, že dítě by mělo vyrůstat v „normální rodině“. Co je to normální? Jsou snad homosexuální páry nebo lidé v něčem „nenormální“? A pak je tu také mýtus o potřebě úplné rodiny. Český statistický úřad řadí mezi úplné rodiny i dva nesezdané partnery stejného pohlaví, kteří vychovávají dítě. Neúplnou rodinou se tedy rozumí taková, ve které vychovává dítě jeden rodič.

Pojďme se trošku podívat na historii. Zákon o registrovaném partnerství platí v Česku od léta 2006. O necelých jedenáct let později tu máme velký krok kupředu se zákonem o adopci. Pro srovnání – v Dánsku zákon o adopci dětí registrovanými páry prošel v roce 1999, v Německu v roce 2004 a ve Velké Británii v roce 2005. Soud minulé léto rozhodl o tom, že zákon, který dlouho registrovaným párům toto právo neumožňoval, byl diskriminační, a soudce neviděl důvod, proč by si jeden z partnerů nemohl adoptovat dítě. 

Když se podíváme na manželství mezi mužem a ženou, každé druhé končí rozvodem. Rozvod se tedy stal jakousi běžně praktikovanou věcí, nad kterou se již nikdo nepozastavuje. Děti tak často vyrůstají jen s jedním z rodičů a žijí v neúplných rodinách. Naproti tomu registrovaných partnerství je u nás okolo dvou tisíc a podle statistik se rozvádí patnáct procent registrovaných párů.

Žijeme ve 21. století, je tudíž standardem, že bychom všichni měli mít stejná práva. Konec konců se to píše i v Listině základních práv a svobod. Ovšem u některých lidí toto téma vzbuzuje spoustu nejen kontroverzi, ale i nesouhlas či nechuť. Uvědomme si, že lidé, kteří jsou orientovaní na stejné pohlaví, ničím nevybočují z normálu, a mohou vychovat dítě stejně tak dobře jako heterosexuálně orientovaný člověk. „Je prokázáno, že výchova rodiči stejného pohlaví nijak neovlivňuje sexuální identitu ani pohlavní orientaci dítěte. Nezpůsobuje dětem větší trauma či frustraci, než s jakou se lékaři setkávají v rodinách rodičů heterosexuálních", říká sexuoložka Hana Fifková ve své knize O sexu s Hankou. Lidé, kteří na sociálních sítích se zápalem řeší výchovu homosexuálními páry, by se měli stejnou měrou zabývat i výchovou u heterosexuálních párů, jak podotknul politik Dominik Feri.

Jako mohou být homosexuální rodiče delikventi, živit se prodejem drog či být promiskuitní, stejně tak mohou i heterosexuální rodiče. Jeden z rodičů se rozhodne rodinu opustit a přenechat výchovu v drtivé většině případů matce, což se samozřejmě může stát i u homosexuálních párů. Netvrdím, že jeden typ párů je lepší nebo horší, pouze se domnívám, že bychom se měli dívat stejným měřítkem a s nadhledem. 

Stačí si uvědomit, že homosexuálové chtějí jen rovné podmínky. Nejsou to žádné výhody, či dokonce privilegia. Aneb jak řekl můj známý, který se svým partnerem usiluje o adopci: „Chceme jen to stejné, co ostatní páry.“ Se svým partnerem se ostatně už šest let starají o neteř jednoho z nich a chtějí si ji adoptovat. Pokud by se o ni nestarali, skončila by s největší pravděpodobností v dětském domově nebo by byla vychovávána matkou závislou na drogách. Dítě potřebuje především lásku a té se mu v ústavní péči většinou moc nedostane. Opravdu si myslíte, že homosexuální páry nedokáží dát dítěti stejně lásky, co heterosexuální páry?

Klíčová slova: gay pár, homosexuální páry, adopce dětí

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Nový komentář