22.11.2015 11:30


Adele se na albu ‚25‘ opět vyzpívává ze zlomeného srdíčka

Autor: Pavlína Hornová | Kurz: Stisk | Kategorie: Publicistika

Dlouho očekáváné třetí album Britky Adele Adkins vyšlo 20. listopadu. Nese název ‚25‘ a dle slov zpěvačky je o smíření se s předchozím životem. Nového počinu se fanoušci dočkali po čtyřech letech odmlky, kdy se Adele soustředila na soukromý život. Na skoro padesáti minutové desce o jedenácti skladbách mladá zpěvačka rozebírá své trable s láskou z dřívějška.

Oficiální přebal alba 25, autor: XL Recordings

Když v roce 2012 získala šest cen Grammy, šokovala Adele veřejnost zprávou o plánované tvůrčí pauze. Její prioritou bylo totiž budování vztahu se Simonem Koneckim. Ačkoli sdělila, že díky tomu bude v budoucnu moci psát radostné písně, nestalo se tak. Adele na nové desce opět řeší nešťastnou lásku z minulosti.

Třetí řadovku otevírá emocemi nabitý singl ‚Hello‘. Melancholická sloka s klavírním doprovodem je vystřídána naléhavým refrénem. Asi není třeba zmiňovat, že hlavní zbraní sedmadvacetileté Angličanky je právě její silný hlas, ze kterého jde v dramatických refrénech mráz po zádech. Doprovodné vokály v pozdějších refrénech jsou proto naprosto zbytečným, ba iritujícím prvkem. Na dynamice určitě nepřidávají. Sama o sobě však skladba splňuje snad vše, co má singl mít. Je líbivá, útočí na city a posluchač - tedy spíše posluchačka - rázem zjišťuje, že se s hrdinkou a jejími strastmi může lehce ztotožnit. ‚Lajky‘ na YouTube jen přibývají.

Druhá skladba ‚Send My Love (To Your New Lover)‘ je o poznání dynamičtější. Hned zpočátku zaujme akustická kytara a rytmické ‚beaty‘. Pokud sloka posluchače nepřiměje vlnit se do rytmu, tak refrén téměř jistě. I když je text o nenaplněné lásce, skladba jako celek působí poměrně vesele. Zde doplňující vokály naopak hodnotím kladně. Melodie je pravda poněkud banální, dávám však plusové body za vystoupení autorky z vlastního stínu. Něco takového jsme od Adele ještě neslyšeli.   

‚I Miss You‘. Člověk nemusí dlouho přemýšlet, aby odhadl, co přijde. Minimálně po obsahové stránce. Co se týče formy, je pravda, že jsem očekávala typickou klavírní baladu ‚á la Adele‘. Ta se ale nekonala. Skladbě dominují bicí, které jsou však po celou stopáž – což je pět minut a čtyřicet devět sekund, podotýkám – naprosto monotónní. Brzy se začínám nudit. Melodie je neobjevná, ani zpěvaččin silný hlas to nezachrání. Možná na jeden poslech. Ve čtvrté minutě mě z mikrospánku probouzí změna tóniny. Bicí pořád stejné. Čekám nějaké alespoň trochu zajímavé či úderné vyvrcholení. Párkrát v refrénu zarezonuje basa a objeví se jakási vzdálená klavírní melodie a… to je vše.

Sentimentální  ‚When We Were Young‘ ozvláštňuje jedině netypická basová linka, která je však v refrénu v podstatě zastíněna. Skladba nemá čím zaujmout, větší klišé bychom asi těžko pohledali: „It was just like a movie, it was just like a song when we were young.“

V následující písni je zpěvaččin hlas doprovázen pouze klavírem. To rozhodně není na škodu, alespoň mě nemělo co iritovat. Musím však podotknout, že více než čtyřminutová ‚Remedy‘ ničím zvlášť nezaujala.

Při poslechu ‚Water Under The Bridge‘ se pomalu smiřuji s faktem, že Adele o ničem jiném než o nešťastné lásce nejspíš nezazpívá. Klavírní vzlyky sice vystřídal pokus o dynamiku v podobě zapojení více nástrojů, to ale nestačí. Přitom stačilo jen přijít s netuctovou melodií.

Sloka ‚River Lea‘ mi něco hrozně připomíná, ale nedokážu to zařadit. Krátký předrefrén i refrén chytnou, na poslech jsou sympatické. Singlu ‚Hello‘ se však doposud nic z ‚25‘ky nevyrovnalo. 

S ‚Love In The Dark‘ přišla opět klavírní melancholie umocněná o naléhavost houslí. Když se mi začíná líbit sloka, úplně ji zničí refrén. Se smyčci bych rozhodně šetřila. Zase se přibližujeme hloupému klišé.

‚Million Years Ago‘ je docela příjemná, snad trochu šansonová záležitost. Jen hlas a akustická kytara. Klavírní ‚All I Ask‘ dokazuje, že to jde i bez smyčců. Rozhodně působí příjemněji než přeplácaná ‘Love In The Dark‘. I když to nejspíš nebude skladba, ke které bych se vracela, špatná není.  Závěrečná ‚Sweetest Devotion‘ je velice slibný kousek. Byla pro mne největším překvapením alba. Oceňuji elektrickou kytaru a zajímavou basovou linku, která skladbě dodává rozměr. Škoda, že na třetí studiovce není víc takovýchto milých záležitostí.

Jako celek je pro mě album ‚25‘ trochu zklamáním, ocenila bych více silných skladeb. Dokáži si nicméně představit, že se mnoha posluchačům trefilo přímo do vkusu. Na mě jsou písně z valné většiny příliš prvoplánové a sentimentální, pozbývají v podstatě jakýchkoliv originálních prvků. 

Hodnocení redaktora: 3/5

Adele -25

Datum vydání: 20. listopadu 2015

Žánr: Pop – R&B

Délka: 48:25

Vydavatelství: XL 

Klíčová slova: Adele, 25, album, recenze

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.