11.12.2018 12:00 - 13:00


Online rozhovor s reportérom, ktorý vie tiež vypátrať stratené deti. Jiří Kubík patrí medzi najvýraznejšie postavy českej investigatívnej scény

Host: Jiří Kubík

Autor: Tomáš Povrazník | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Zpravodajství

Jiři Kubík je polovicou reportérskej dvojky, ktorá pred mesiacom dokázala to, čo nevedela dlhšie urobiť ani polícia. Spolu so Sabínou Slonkovou pre Seznam zprávy vypátrali zmiznutého Babišovho syna, ktorý svojím svedectvom v kauze Čapí hnízdo opäť silne otriasol českou spoločnosťou a rozvíril kalné vody jej politickej scény. Meno Jiří Kubík však v českom prostredí nie je spájané len s poslednou reportážou, napríklad prestížna cena Ferdinanda Peroutky mu bola udelená za investigatívnu reportáž zaoberajúcu sa financovaním politických strán.

Autor: archiv Jiřího Kubíka

Tomáš Povrazník | t.povraznik@gmail.com Stretávate sa, napríklad v práci alebo u iných novinárov, s názorom, že Vaše konanie bolo neetické? Ak áno, ako reagujete? Tyto otázky jsme si vyřešili už při natáčení a zpracovávání reportáže. Věděli jsme přesně, proč to děláme a proč právě takto. Tato věc, pokud jde o případ kriminální kauzy, v níž je vyšetřován předsedy vlády, je předmětem veřejného zájmu. A jako taková si vyžaduje i speciální prostředky, jako je například natáčení skrytou kamerou. Jisté důkazy prostě jinak nezískáte. Ano, jsou i někteří novináři, kteří zastávají názor, že skrytá kamera je vždy a za všech okolností špatně, ale často jde o kolegy, kteří s podobnou prací nemají zkušenost, pracují v redakcí, komentují zprávy a podobně. Nic jim nevyčítám, jen se snažím vysvětlit, jak rozdílný typ novinařiny to je. Když to vezmeme do důsledků: pokud bychom naši reportáž nenatočili tak, jak jsme to udělali, tak bychom dodnes nevěděli nic o verzi případu Čapí hnízdo, jak ji prezentuje trestně stíhaný syn trestně stíhaného premiéra. Nevěděli bychom nic o jeho prazvláštních cestách na Krym a východ Ukrajiny, které dnes vyšetřuje česká policie. Věděli bychom jen to, co nám říká premiér Babiš - že kauza Čapí hnízdo je prostě účelovka a na něj ušitá politická kauza. To přece říká od začátku. Útočil na politickou konkurenci, útočil na policii, tak teď ještě útočí na konkrétní novináře. Překvapuje to ještě někoho?
David Křída | davikrida@gmail.com Překvapilo vás, že Andrej Babis (a jeho vláda) kauzu ustál? Záleží, co si představíme pod pojmem "ustál". Že nebyla vládě vyslovena nedůvěra? To mě nepřekvapilo. Komunisté, sociální demokraté a vlastně i SPD Andreje Babiše, resp. vládu podrží, každý z jiných důvodů, ale tak to prostě je. A ostatní mají málo hlasů. Že neklesla podpora hnutí ANO, to mě vlastně taky nepřekvapilo - už proto, že se za Andreje Babiše postavili voliči extremistických stran, jako je SPD a KSČM. Jiná věc je, jestli si myslím, že by politik s takovými problémy a s trestním stíháním na krku měl být předsedou vlády. Tady mám naprosto jasno: neměl a myslím, že ještě v nedávných dobách bývalo zvykem, že lidé s mnohem menšími problémy z vlády odcházeli. Zrovna dneska jsem si vzpomněl na případ z roku 1996, kdy odcházel místopředseda vlády Kalvoda jen proto, že neoprávněně použil titul JUDr., ačkoliv byl "jen" Magistr. Dneska by se mu asi někteří lidi vysmáli. Bohužel.
Libor Potočár | liborpotocar@gmail.com Vedeli by ste, aspoň v skratke, opísať ako také investigatívne pátranie prebieha? Kde sa začne, aké sú ďalšie kroky a kedy považujete pátranie za úspešne alebo neúspešne ukončené? Na začátku je vždycky nějaká zásadní otázka typu "jak je tohle ve skutečnosti", "co se děje v zákulisí". Pak hledáte dostupné zdroje informace (písemné dokumenty, svědectví konkrétních lidí), dáváte si do sebe jednotlivé články skládanky, víte, kudy se bude ubírat vaše pátrání, s kým vším musíte mluvit, vzpomenete si na někoho, s kým jste na podobné téma mluvil před lety... Pak to najednou do sebe všechno zapadne a můžete začít točit nebo psát. A přitom tyto věci samotným zveřejněním většinou nekončí, tam pak nastává často fáze číslo dvě: věc začíná žít svým životem. Případu se ujme policie (jako tady v případu Andreje Babiše ml.), ozývají se vám noví svědci s novými svědectvími a případ pokračuje dál...
Petr Hodina | petr.hodina@seznam.cz Dobrý den, kdybyste měl tu možnost, udělal byste v případu z reportérského hlediska něco jinak, když nyní vše můžete zhodnotit relativně s nadhledem? Děkuji za odpověď. Moc rád bych Vám odpověděl něco ve stylu "pozval bych si Andreje Babiše ml. do studia Seznamu a natočil s ním rozhovor na dvě kamery a hned po něm bych si pozval jeho otce a udělal to samé". Ale oba víme, že to je nesmysl. Co by kdyby. Za daných okolností a v dané situaci, kdy syn premiéra žije v Ženevě a před tím pobýval na Krymu atd., a v situaci, kdy Andrej Babiš na nepříjemné dotazy absolutně neodpovídá (všimněte si, komu poskytuje rozhovory a jaké jsou), jsme jinak postupovat nemohli. Za Zvláštním vyšetřováním, jak jsme jej zveřejnili, si naprosto stojíme a nic bychom na něm neměnili.
Ondřej Mazoch | ondrejmazoch@gmail.com Je pravda že jste byli za své aktivity ve Švýcarsku obviněni z trestného činu? Pokud ano, jaké by to mohlo mít následky? Není to pravda. Jde o matení pojmů, které vychází z informace, kterou do veřejného prostoru v rámci své obhajoby vypustil premiér Babiš. Řekl, že jeho exmanželka, u níž žije jeho syn, na nás podala trestní oznámení pro narušení svobody (vniknutí do domu, skryté natáčení...). Kromě toho, že to oznámil premiér Babiš, nás o tom nikdo jiný neinformoval, žádné švýcarské úřady se na nás neobrátily. Znovu musím připomenout, že jsme svůj postup v této kauze konzultovali s právníky a i když jsou ve Švýcarsku daná pravidla, jak se smí a nesmí natáčet, tak i v této věci byly případy, kdy soudy ve veřejném zájmu rozhodly o správnosti použití skrytého nahrávání. On ten veřejný zájem je dost podstatný detail na celé té kauze. To není tak, že bychom si přijeli do Ženevy a někoho nebohého jen tak pro vlastní zábavu natáčeli skrytě.
Ondřej Mazoch | ondrejmazoch@gmail.com Jak se stavíte k zlehčování novinářské práce ze strany některých politiků? To mě na tom všem mrzí ze všeho nejvíc. Za ta léta, co tuto práci dělám, jsem se setkal s řadou reakcí "potrefených hus" mezi politiky. Zkrátka investigativní reportér a politik nemůžou být nikdy kamarádi, nestojí na stejné straně - a je to tak dobře. Ale když se začnou politici hájit tím, že zpochybňují práci novinářů, jen aby sami sebe před voliči obhájili, tak tím de facto u části voličů posilují dojem, že novináři jsou darmožrouti, rozvraceči, spiklenci atd... Je neuvěřitelné, že někteří lidé jsou schopni propadnout tomu blábolu, že všechno řídí "Soros a Bakala", protože to četli někde v mailu, který jim přeposlal "Franta odvedle". Prostě posilování nálady "ničemu nevěřit" je naprosto zhoubné a myslím, že naši vzdálenější sousedi na východě, kteří nás tady ještě před 29 lety okupovali, si nemůžou přát nic jinýho než takovýto rozklad hodnot a zpochybnění normálních demokratických principů.
Klára Zajíčková | klarazajickova@gmail.com Přijala vaše redakce nějaká speciální bezpečnostní opatření po zverejnení reportáže? Děkuju za pochopení, že o takových věcech nemůžu mluvit veřejně.
Tomáš Povrazník | t.povraznik@gmail.com Ešte dodnes si pamätám, ako vyzeral (nielen) twitter po zverejnení Vašej reportáže. Takmer každý, koho sledujem, oslavoval Vaše úspechy a ďakoval Vám. Ste na seba a Váš úspech pyšný? Ste teraz celebritou medzi novinármi? Celý svůj život se snažím stát nohama na zemi a tyhle věci moc neprožívat. Jsem rád, když lidé reagují, vyjadřují podporu a je vidět, že si uvědomují význam naší reportáže. To samozřejmě člověka velmi potěší a dodá mu to energii do další práce. Ale abych se kochal tím, že teď nás bude znát víc lidí, to vážně ne. Dokonce jsou situace, kdy si člověk najednou uvědomí, že ztratil jistou anonymitu v davu. Například 17. listopadu v centru Prahy - šli jsme s manželkou po ulici, byla zima, já měl šálu, čepici na hlavě, a na každých 50 metrech mě někdo oslovil a děkoval. Celkově samozřejmě příjemné, ale zároveň to má v investigativní práci jisté nevýhody: třeba už těžko někam přijdu zjiš'tovat informace jako anonymní občan, a přitom se to často hodí :-)
Veronika Kusalíková | v.kusalikova@seznam.cz Výpovědi obou Babišů zní pochybně. Komu vy osobně více věříte? Velmi těžká otázka. Nechtěl bych mezi nimi dělat soudce. Na jedné straně jsme mluvili a pak i písemně komunikovali se synem Andreje Babiše, byl velmi vstřícný, odpovídal na věci, na které jsme se ho ptali, když něco nechtěl rozvádět, tak o tom nemluvil... Naproti tomu vidíme premiéra, který reaguje velmi emotivně, odvádí pozornost od podstaty problému k intimním informacím o zdravotním stavu a využívá to k napadání nás z toho, že jsme hyeny. Zkrátka volí způsob obhajoby, který ve mně žádnou důvěru nevzbuzuje. Ale v této souvislosti bych upozornil na jeden podstatný detail: ony ty výpovědi Babiše staršího a mladšího zas tak rozdílné nejsou. Syn mluví o tom, že byl nedobrovolně na Krymu a na východě Ukrajiny, že ho tam odvezl Petr Protopopov proto, aby zmizel z Česka... No a co říká premiér Babiš? Syn tam odjel "na výlet, je tam hezky, našel si tam slečnu, odjel tam proto, aby se tady vyhnul té štvanici novinářů (přitom šlo o zahájení stíhání ze strany policie!) a bohužel je dodnes přesvědčený, že tam byl nedobrovolně". To jsou ve zkratce premiérova slova z jeho veřejných vystoupení. Když si k tomu přidáte to, že cílovou destinací tohoto "výletu" byl Ruskem anektovaný Krym, kam se občanům EU vůbec nedoporučuje cestovat, tak si myslím, že máte celkem jasno, jaký byl smysl této cesty a že premiérova verze poněkud kulhá. Aspoň já to tak vidím.
Libor Potočár | liborpotocar@gmail.com Nebojíte sa, hlavne v súvislosti s nedávnymi udalosťami v susednom štáte, pracovať ako investigatívny novinár? Na tuto otázku se strašně špatně odpovídá. Když řeknu "bojím", pak přijde otázka "tak proč to děláš?". Když napíšu "nebojím", bude to vypadat, že člověk si absolutně nic nepřipouští. Vždycky si se Sabinou říkáme, že děláme zkrátka svou práci, ptáme se, zjišťujeme informace, které by někteří vlivní chtěji tajit, a věříme, že veřejnost - diváci, čtenáři - tyto informace dokáží vyhodnotit sami, nakolik jsou pro ně zásadní. V případu Andreje Babiše ml. se navíc ukázalo, že to veřejnost vyhodnotila celkem rychle.
Karolína Bieliková | bielikova.karolina@gmail.com Kde je podľa Vás hranica etického správania v rámci investigatívnej žurnalistiky? Hranice je tam, kde je veřejný zájem, respektive kde veřejný zájem končí. V naší reportáži to například bylo jasně dané tím, že osobou veřejného zájmu je trestně stíhaný syn předsedy vlády.
Klára Zajíčková | klarazajickova@gmail.com Čelíte výhrůžkám po zveřejnění vaší reportáže? Především "čelíme" obrovské vlně podpory, která neutuchá. Musím říct, že to jsem za celých 27 let, kdy jsem v médiích, nikdy nezažil. Nejen okamžitá podpora po zveřejnění, ale vzkazy i čtyři týdny poté. Lidé nás vyzývají, ať ve své práci pokračujeme a nenecháme se otrávit. Na sociálních sítích se samozřejmě objevilo i několik vzkazů inspirovaných Babišovou obhajobou ve stylu "jste hyeny, které natáčí nemocného na skrytou kameru", ale ty jsou v naprosté menšině. No a pak jsou tady klasické výhrůžky, kdy vlivná postava (v tomto případě premiér) hrozí žalobou či trestním oznámením. Andrej Babiš už prohlásil, že jeho exmanželka na nás podává trestní oznámení, ale kromě tohoto Babišova výroku o tom nic dalšího nevíme. Ale na část veřejnosti - tu, která bezmezně stojí za AB - to evidentně zafungovalo, protože nedávno mi například jeden pán na facebooku napsal, že se Babišovi vůbec nediví, že se "s námi, trestně stíhanými novináři, nebaví". Odpověděl jsem mu: Pane, máte to trochu pomotané - jesti je tady někdo trestně stíhaný, tak je to pan premiér, ne my.
Veronika Kusalíková | v.kusalikova@seznam.cz Vaše investigativní postupy čelí kritice, a to hlavně v otázce etiky. Vnímáte vy sám svou odvedenou práci jako košer? Investigativní postupy budou vždy čelit kritice, to tak už z podstaty je. Minimálně u lidí, kterých se reportáž týká (Andrej Babiš, například). Použijete-li ještě tak mimořádný prostředek jako je skrytá kamera, můžete si být jistá, že Vás budou kritizovat i lidé, kteří s touto prací nemají žádnou zkušenost a jenom jim to prostě připadá nějaké "divné". Jsou to výjimečné postupy, ale v takovýchto případech naprosto bezpodmínečně nutné. Myslím, že dnes každému dochází, jaké bychom čelili kritice, kdybychom žádný důkaz neměli, nic nenatočili a jenom tvrdili: Našli jsme syna AB, mluvili jsme s ním a říkal nám zhruba toto... Všichni by se ptali na důkaz. První, kdo by to celé zpochybnil, by byl premiér Babiš. Že byl v této věci veřejný zájem na tom, abychom reportáž natočili a zveřejnili, na tom se shodli jak právníci, s nimiž jsme věc konzultovali, tak Syndikát novinářů a řada odborníků z mediálních fakult. Pořád připomínám, že se jedná o navýsost důležitou kauzu - dotační podvod - spojenou s osobou předsedy vlády a jeho syn je v této věci spoluobviněný. Nebyl dokonce jako jediný ve věci vyslechnut, protože ho policie nezastihla. Jeho výpověď přitom může být, jak se ukázalo v naší reportáži, naprosto zásadní.
Míša Bilíková | michaela.bilikova.94@gmail.com Reportáž jste údajně měli natočenou již dřív. Proč jste s jejím zveřejněním čekali? Nebyla to zpravodajská reportáž, kterou ráno natočíte a večer pustíte do zpráv. Tohle je dokument, navíc s velmi citlivým tématem a filmovým zpracováním. Omlouvám se za ten příměr, ale je to, jako kdybyste se ptala, že poslední klapka filmu padla letos na jaře, tak proč jde film do kin až v prosinci a ne hned v dubnu. V Ženevě jsme natáčeli v druhé polovině října, pak jsme točili i v Praze, pak jsme dávali natočený materiál dohromady, pak jsme řadu informací ověřovali, konzutlovali s právníky - a samotná postprodukce při výrobě filmu taky zabere pár týdnů... Zkrátka publikovali jsme film ve chvíli, kdy byl hotový a my jsme s ním byli spokojeni.
Tomáš Povrazník | t.povraznik@gmail.com Zohľadňujúc len výsledky Vášho pátrania, tie vyvovali v Čechách búrlivé reakcie. Čakali ste takúto odozvu českej spoločnosti? Alebo, naopak, nebola dostatočná? Dobrý den všem. Upřímně řečeno, že bude reakce až tak bouřlivá, jsme nečekali. Přece jen my jsme si ten svůj šok odbyli několik týdnů před zveřejněním reportáže, to když jsme po mnoha měsících pátrání našli zmizelého premiérova syna v ženevském bytě a mluvil s námi. Obsah jeho slov byl velmi silný. V dalších týdnech, kdy jsme reportáž zpracovávali a konzultovali s právníky, jsme se tak z prvotního šoku trochu "oklepali" - a pak přišlo 12.11. zveřejnění v Televizi Seznam. A přišla rána. Najednou se ze všech stran valily reakce lidí, kteří zažívali to samé, co my pár týdnů před tím. Reakce byly silné. Že bude zasedat Sněmovna a hlasovat o vyslovení nedůvěry ve vládu, nás ani ve snu nenapadlo. Že se budou konat demonstrace, to jsme taky nečekali. Ale na Vaši otázku, zda mohla být reakce silnější, odpovědět neumím. Byla prostě taková, jak ji lidi cítili.