22.05.2018 13:16 - 17:16


Online rozhovor s Karolínou Presovou, zakladatelkou projektu, který má upozornit na zvyšující se vliv sociálních sítí

Host: Karolína Presová

Autor: Eliška Hypšmanová | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Zpravodajství

Karolína Presová je v současné době studentkou magisterského programu Mediálních studií a žurnalistiky na Masarykově univerzitě.  Na jaře roku 2016 přerušila studium a odstěhovala se na dva roky do Indonésie. V Indonésii pracovala Karolína pro neziskovou organizaci pro mladé AIESEC. V Asii si Karolína začala všímat, že tamní obyvatelé tráví mnohem více času na sociálních sítích než Evropané. Znepokojovaly ji dopady moderních technologií na život lidí. A tak se rozhodla založit v Jakartě projekt Replug me. Projektem se snažila upozornit tamní společnost na problematiku sociálních sítí a na dopady moderních technologií na společenský život člověka. Po návratu do České republiky se Karolína rozhodla s projektem Replug me pokračovat. Zabývá se především vlivy technologií na člověka, jaké dopady mají technologie na kreativitu, soustředění nebo sociální aspekty.

Adam | adamcek@seznam.cz Mohu se nějakým způsobem do projektu také zapojit? Ahoj Adame, napiš mi přes fomrulář na www.replug.me. Aktuálně nikoho nehledám, ale nikdy neříkej nikdy :)
Tereza Košťálová | 457676@mail.muni.cz Ahoj, chtěla bych se zeptat, co považuješ za největší úspěch projektu, co tě příjemně překvapilo v Asii i v Česku? Ahoj Teri, děkuju za otázku :) Za největší úspěch považuju obecně to, když mi účastníci workshopu po týdnech napíší, že mají moje rady v paměti a že jim to opravdu změnilo jejich denní návyky i pohled na svět. Nedávno se mi ozval jeden maturant, že si myslí, že maturitu zvládne hlavně kvůli Replug me, protože se naučil “učit se” a nenechat se rozptylovat mobilem a sítěmi. To vždy potěší. V Indonésii jsem měla pár příkladů, kdy mi lidé se slzami v očích řekli, že jim projekt změnil život, že se konečně našli ve smyslu vlastní identity. To jsou silné momenty, které mě pak motivují nepřestávat.
Bára | barik33@seznam.cz Podporuje ta organizace AIESEC dobrovolníky nějakým způsobem, třeba finančním? Nebo z čeho jsi v Indonésii žila? Ahoj Barčo, poprvé jsem v Indonésii byla jako dobrovolník, ale s kapesným od instituce, která mě zaměstnávala. Po druhé jsem pak měla v Indonésii klasický kontrakt a mzdu.
Michaela Dvořáková | 407928@mail.muni.cz A ještě mám jednu otázku - na základě poznaných zkušeností, jak bys hodnotila pozitiva, která pro člověka sociální sítě v dnešní době přes svá veškerá negativa mají?
Michaela Dvořáková | 407928@mail.muni.cz Ahoj, jak se koukáš na skutečnost, že dnes není na sociálních sítích už pouze soukromý život - sdílení informací a fotek s přáteli a podobě - ale v mnohém se tam odehrává i hledání práce, hledání bydlení, volební kampaně a tak dále? Nejsou dneska sociální sítě už svým způsobem i součástí života občanského? Ahoj Míši, máš určitě pravdu s tím, že se na sítích odehrává velká část našeho života, i toho občanského. Já sama jsem si našla byt třeba přes Facebook, takže pozitiva vidím a myslím, že je sociální sítě mají. Jako Mark proklamuje - Facebook propojuje lidi z celého světa. Já mám známé všude možně a toto je pozitivum, které pro mě například Facebook rozhodně má. Domnívám se, že hranice mezi negativním a pozitivním si ale lidí určují sami a jsou do jisté míry za negativní dopady sítí zodpovědní sami. Každý by měl být schopný reflektovat, co mu sítě přináší, jak se k nim stavět a jak je využívat a nebýt jimi využíván. Problém ovšem je, že spousta lidí nemá páru o efektech sítí na jejich mentální zdraví, na tvorbu názorů nebo na jejich bezpečnost. Takže se stávají pasivními konzumenty, a moc o tom nepřemýšlí, to je pak zřejmě pozice, do které chce každá síť své uživatele dostat.
Karolína Kozubíková | kajule111@gmail.com Jaké konkrétní dopady (jiné než u nás) mají technologie v Asii na lidi? V čem jste viděla největší problém? Ahoj Kájo, jak jsem psala v dotazu předtím, velký problém byl v rodinném životě. Velmi obdivuji systém, jakým indonézské rodiny fungují, ale v podstatě neschopnost upřímnosti, nebo chybějící důvěra a pocit, že se můžeš svěřit a člověk se o to opravdu zajímá, byla velkou kaňkou na jejich rodinném životě. V Japonsku jsem zase pozorovala vzrůstající trend robotických chův pro kojence, to mě upřímně vyděsilo. Ovšem, v Česku s trendem, kdy rodič “zaparkuje” dítě před tablet k tomu nemáme zase tak daleko.
Adéla Formánková | adela.formankova@seznam.cz Zdravím. A kde tedy leží ta vyváženost? Jaký je tvůj návod na zdravé používání sociálních sítí, které nás nebude vylučovat ze "živé" společnosti?
Martina Moresová | martinamoresova@gmail.com Kdy nastal ten moment, kdy jste si řekla, že proti tamní situaci chcete nějakým způsobem bojovat? Ahoj Marti, děkuju za tuto otázku. Bylo to v momentu, kdy jsem často trávila čas s mými indonézskými kolegy u nich doma a viděla jsem, jak technologie formují rodinný život. Jak děti nemluví se svými rodiči, protože rodiče nemají čas naslouchat dítěti, protože hrají na mobilu Candy Crush. Vztahy v Indonésii se mi také moc nezdály. Každý se snažil hlavně o to vypadat dobře jako pár na sítích, ale už neřešili, že mají vztahové problémy. Někteří mí kolegové nedokázali bez mobilu usnout nebo si jít do kuchyňky pro kafé a do teď si nejsem jistá, jakou barvu očí měla slečna, která se starala o naše sociální sítě, protože prakticky na mě od mobilu nikdy nezvedla zrak :) To byly ty momenty, sice extrémní, ale ne tak vzácné :)
Eliška Hypšmanová | 460030@muni.cz Je zde uvedeno, že Evropané na tom nejsou tak zle jako Asiati. Co tedy vidíš jako největší problém české společnosti ve vztahu k technologiím? Podle mého názoru docela jednoduše přijímáme všechny technologie, které k nám přichází bez kritického pohledu na ně. Musíme vyzkoušet nejnovější mobil, mít ideálně všechny cool aplikace v mobilu. Ale už nezkoumáme dopady, jaké to na nás bude mít. Dnešní svět je rychlý, máme co dělat, abychom udrželi krok s inovacemi, nedivím se tedy, že málokdo stíhá koukat i za roh a zdvihat ukazováček jako alarm. :)
Marek Hadrbolec | 459886@mail.muni.cz Jak projekt funguje tady v České republice? Ahoj Marku, v České republice pořádáme zážitkové a praktické workshopy pro veřejnost (Brno a Praha). Plánujeme i seminář pro rodiče na červen, jelikož tam vidíme velký potenciál. Současně se každý může zdarma zapojit do naší Replug me Challenge. Je to výzva na 7 dní, kdy ti každý den ráno přijde do mailu návod na jednu aktivitu, která ti během dne trochu pomůže vypnout a být víc offline. Zkus to, je to fajn :) najdeš ji na www.replug.me
Adéla Formánková | adela.formankova@seznam.cz Zdravím. A kde tedy leží ta vyváženost? Jaký je tvůj návod na zdravé používání sociálních sítí, které nás nebude vylučovat ze "živé" společnosti? I postování na Instagram je podle mě v pořádku, pokud víš, jaké to má na tebe dopady (například lajky a komentáře a vyplavování dopaminu; nebo bezpečnost informací, které sdílíš). Je to o tom uvědomění si rizik a efektů na uživatele sociálních sítí a samozřejmě balancování času, který do sociálních sítí a internetu obecně člověk dává. Když se mě někdo ptá na praktické rady, za základ považuji a) nemít apku Facebooku v mobilu b) nespát s mobilem v jedné místnosti a pořídit si normálního budíka c) pokud jdeš například na Instagram, určit si přesný počet minut, kterých na něm strávíš a ten limit nepřekračovat.
David | 460177@muni.cz Vidis nějaké reálné dopady svého snažení? Jakým způsobem se snaží projekt docílit, aby lidé trávili mene casu na sociálních sítích? A jakým způsobem je projekt šířen do podvědomí populace? Využíváte k tomu sociální sítě? Ahoj Davide. Rukama mi na workshopech prošlo skoro 200 lidí, jak tady, tak v Indonésii a po každém workshopu vidím změnu hlavně v tom, že si člověk uvědomí, že život online není ten nejdůležitější. Většina lidí je schopna reflektovat svůj život a zamyslet se nad sebou mnohem hlouběji, protože mají najednou prostor a čas a to je pro ně velmi cenný moment. Pro mnoho z nich je to také okamžik, kdy si uvědomí svou roli, do které se na sociálních sítích staví a jakou “hru” vlastně hrají. Co se týče například párů, tam je pak jasný posun v komunikaci a v jakémsi hlubším sdílení a sounáležitosti. Co se týče firem/obecně zaměstnanců, tam lidé pozorují viditelné výsledky v efektivitě, kreativitě :) Nejsem zastáncem toho, aby lidé odešli ze sítí a všechno zahodili, ale spíše toho aby si našli balanc a uvědomili si, jak se sítěmi nakládají, jak formují jejich život, myšlení a mezilidské vztahy. A to se nám na workshopech myslím daří.
Hana Poledníková | polednikova.hana@gmail.com Ahoj, jak takový workshop v rámci Replug me probíhá? Jak často takové akce probíhají a kde všude po republice se objevují? A bojuješ v Česku s nějakým stigmatem ohledně dané problematiky? Ahoj Hani, workshopy probíhají v Brně a v červnu už je v plánu i Praha. Probíhají komorně, jsou cca pro 10-15 lidí. Sestávají se ze 2 částí, jedna je “teoretická”, kde vysvětlujeme základní úskalí používání sociálních sítí a mobilních technologií a jejich dopady na lidi a společnost. Sdílíme také praktické tipy a rady, jak si užít života mimo obrazovku o trochu víc, jak být efektivnější a kreativnější i s mobilem “vedle na stole” nebo v kapse. Ta obsáhlejší část je pak praktická, kde se v podstatě vracíme do dob, kdy nebyl ani internet ani mobil a nacházíme ztracený balanc, soustředění a dialog se sebou samými. Každý workshop je ale odlišný, závisí to na tom, kdo se přihlásí a s jakou cílovou skupinou pracujeme.
Sima Gálová | simus.galova@gmail.com Aký základný rozdiel vidíš medzi Európanmi a Ázijcami v rámci používania soc. sietí? Základní rozdíl je v tom, že asiaté si sítě, aplikace a internet naprosto infiltrovali do svého života. Je běžné, že lidé se definují svou identitou na sociálních sítích a mluví o sobě jako o personě online. Někteří, se kterými jsem na workshopech pracovala,už ani nejsou schopni říct, kým vlastně jsou doopravdy. Když to řeknu hodně obrazně, použili už tolik filtrů, že nevidí ten reálný obrázek sebe sama. To je ale ovšem jen jeden příklad, v Asii se jedná taky o zásah do fungování rodin, intimního života i do práce. V Evropě ještě existují lidé, kteří nechodí s mobilem na záchod a nemají ho při usínání vedle hlavy nebo ho nedrží v ruce, v Asii už je to spíše vzácné (rozdíl je ovšem na vesnicích a oblastech, kde není internet nebo signál).
Eliška Hypšmanová | 460030@muni.cz Uvědomovali si tamní obyvatelé sami, že mají tento problém? Ano, někteří z nich ano. Ti pak přišli na workshopy :)
Jan Cihlář | honza.cica@seznam.cz Jakou formou jsi v Jakartě projekt prezentovala, pořádali jste nějaké přednášky? A jak to tamní obyvatelé vnímali? V Indonésii jsem dělala workshopy pro širší veřejnost, ale také v rámci mládežnických organizací nebo firem. Nevedla jsem žádnou kampaň, jelikož jsem na to neměla finance a hlavně kapacitu, co se týče času. Workshopy ovšem relativně stačily. Brzo se to rozkřiklo, a protože téma s lidmi velmi rezonovalo, sami se hlásili a rozšiřovali myšlenku dál.
Zuzana Šikalová | sikalovaz@gmail.com Chceš se přestěhovat zpátky? Ahoj Zuzko, do Jakarty bych se vrátila hlavně kvůli Replug me. Bylo mi líto, že jsem musela odjet a projekt tam “nechat”. Přece jenom, jejich vztah k sociálním sítím a internetu je mnohem intenzivnější než u nás a viděla jsem, že tam má projekt velký význam. Jinak Indonésie je krásná pro delší dovolenou, ale život tam bych si představit nedokázala, i přesto, že jsem tam vydržela rok a půl. :)
Zuzana Šikalová | sikalovaz@gmail.com Proč ses rozhodla odjet zrovna do Indonésie? Ahoj Zuzi, v Indonésii jsem byla na stáži již v roce 2013 a velmi mi tato země přirostla k srdci. Když jsem se pak rozmýšlela, kam bych odjela pro intenzivnější pracovní zkušenosti, zvolila jsem ji znovu. Pracovat v naprosto jiné kultuře, s jiným mindsetem byla věc, kterou jsem si chtěla hrozně zkusit.
Max Záruba | maxzaruba22@gmail.com Ahoj, jak se stavíš k současnému fenoménu neustálého vytváření nových sociálních sítí, které se snaží zaplnit vakuum rádoby originálním obsahem, který ovšem často pouze kopíruje strukturu stávajících sociálních sítí? Jak vidíš budoucnost sociálních sítí v obecném pohledu? Myslíš, že se vše ustálí na několik mainstreamových "gigantů", kteří ovládnou pole sociálních sítí a budou určovat trendy nebo se v dohledném horizontu rýsuje pole pro něco skutečně originálního? Ahoj Maxi, skvělá otázka. Myslím si, že nejsem schopná přesně predikovat, kam se sociální sítě budou ubírat, ale můj osobní názor je takový, že se na digitální/online platformy bude přenášet čím dál větší část našeho života, což samozřejmě láká další podnikavce, kteří mají tendenci si zakládat svoje vlastní a nové sociální sítě. Je to dobrý business, co si budeme povídat, takže to, že někdo zakládá novou síť nebo platformu, naprosto chápu. Ovšem otázka užitečnosti a přínosu, jak jsi zmínil v tvé otázce, je druhá věc.
Eliška Hypšmanová | 460030@muni.cz Funguje projekt Replug me v Asii pořád? Ahoj Eliško, děkuji za otázku. Projekt po mně v Indonésii převzala kolegyně z práce a modifikovala si některé prvky do svého projektu o mentálním zdraví. Takže alespoň část z něj ještě pořád funguje. Jsem za to ráda, je to tam velmi potřeba. :)
Martina Moresová | martinamoresova@gmail.com Ahoj, kolik času trávíš ty na sociálních sítích? Ahoj Martino, dohromady na všech sítích, které mám, jsem denně okolo 30 - 40 minut.
Dominika Glaserová | domca.glaserova@gmail.com Máte účet na nějaké sociální síti? Ahoj Domčo, děkuji za otázku. Mám účet na Facebooku, Instagramu i LinkedIn.