10.04.2018 11:00 - 12:00


Rozhovor s Michaelou Marečkovou, účastnicí expedice v Antarktidě

Host: Michaela Marečková

Autor: Martina Moresová | Kurz: Stisk | Kategorie: Online rozhovor

Šestadvacetiletá Michaela Marečková vystudovala molekulární biologii a genetiku na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity. Nyní na doktorském studiu se věnuje anatomii a fyziologii rostlin. Zabývá se také vlivem nízkoteplotního stresu na fotosyntézu různých druhů lišejníků, což ji přivedlo na její první expedici do Antarktidy. Společně se svým týmem strávila téměř tři měsíce v polárních oblastech. Vědci nasbírali pro své experimenty vzorky hub, lišejníků a mechů i přes nepříznivé počasí. Některé nalezené druhy by podle odborníků mohly být nové.

Michaela Marečková strávila 70 dní v Antarktidě. Foto: fotoarchiv Michaely Marečkové

Max Záruba | maxzaruba22@gmail.com Zažila jste během celé expedice nějakou věc, při které jste si říkala, že vyloženě "přituhuje"? Cestou tam jsme zažili větší bouři na ledoborci u ostrova Krále Jiřího. Během vlastní expedice asi ne, byli jsme dobře vybavení, v terénu jsme nosili vysílačky, abychom se mohli spojit se stanicí, kdyby nastal nějaký problém. Větší krize asi nenastala. Na to jsme dávali velký pozor, protože v Antarktidě by jakékoli větší zranění nebo nedbalost mohla být dost problematická. Na ostrově jsme byli sami, pomoc z jiné základny bychom mohli čekat při špatném počasí i několik dní. Jednou jsem málem šlápla na lachtana, který pak protestoval a cenil zuby (500 m od břehu a 300 m výšky nad mořem jsem ho opravdu nečekala), tak jsem radši hned vycouvala a obešla ho. Ale to byla spíš příhoda.
Adéla Formánková | adela.formankova@seznam.cz Jak byste popsala expedici v Antarktidě pěti slovy? Nezapomenutelná. Slunce, lišejníky, led, hory.
Aneta Tarabášová | aneta.tarabasova@gmail.com Jak se vybírali účastníci expedice? Účastníci expedice byli z různých oborů – rostlinná fyziologie, mikrobiologie, geologie, geomorfologie, geografie, glaciologie, meteorologie atd. Vybíráni byli podle projektů, na kterých pracují a podle jejich zaměření – asi by nemělo smysl jet do Antarktidy zkoumat vliv fyziologii kukuřice, když tam cévnaté rostliny vpodstatě nerostou.
Michaela Dvořáková | dvorakova.michaela@yahoo.com Jaký jste měla pocit, když jste Antarktidu poprvé uviděla? A jaký jste měla pocit, když jste ji opouštěla? toto už jsem odpovídala.
Michaela Dvořáková | dvorakova.michaela@yahoo.com Jaký jste měla pocit, když jste Antarktidu poprvé uviděla? A jaký jste měla pocit, když jste ji opouštěla? Myslím, že na tuto otázku už jsem odpovídala, ale to nevadí. Pocit těžko popsatelný, jako když se vám splní životní sen a je to ještě lepší, než jste čekali. Na ostrově Jamese Rosse nás přivítalo opravdu krásné počasí, klidné moře a krásný východ slunce. Byla to nádhera. Když jsme odjížděli, současně jsem se už moc těšila domů, k rodině, přátelům a do tepla, ale také mi bylo líto, že už to končí a že Antarktidu opouštíme. Určitě bych se tam chtěla vrátit, pokud to bude možné.
Jolana Vorlová | jolana.vorlovaa@gmail.com Byl na expedici nějaký moment, kdy jste se vyloženě bála o svůj život? Asi nikdy jsem se o tam život nebála. Bylo o nás dobře postaráno a nikdo zbytečně neriskoval. Pokud jsem se někdy bála, tak jsem to zjistila až zpětně – během cesty jsme na ledoborci zažili poměrně velkou bouři, kdy se loď nahnula o skoro 60° a řízení převzal sám kapitám. Vyhýbali jsme se tehdy nějaké jiné chilské lodi, ale že byl náklon až tak velký jsem zjistila zpětně. Bouři jsem strávila v posteli, aby mi nebylo špatně.
Zuzana | sikalovaz@gmail.com Jaký nejsilnější zážitek z expedice si při vzpomínkách vybavíte? Jako první se mi vybaví příjezd, kdy nás vysadili z vrtulníku a já jsme poprvé zblízka viděla naši stanici, poprvé šlápla nohou na ten slavný ostrov Jamese Rosse. Ale silných zážitků bylo víc – cesta na člunech mezi plovoucími krami při zapadajícím slunci, jiskřivý východ slunce, nalezení krásných lišejníků, které potřebuji pro svou práci, hvězdná noc v Antarktidě a ticho, které ruší jen praskání ledu...
Lívia | glorca8@azet.sk Aký najkrajší okamih ste na expedícii zažili? Nejkrásnější byl pravděpodobně krásný východ slunce nad sousedním ostrovem Vega. Potřebovali jsme zkontrolovat ústřednu na Berry Hill a vyrazili jsme trochu dříve, abych stihli i východ slunce. Těžko to popsat několika slovy...
Simona | simus.galova@gmail.com Ako ste sa počas expedície stravovali? Vařili jsme si sami z přivezených zásob. Střídali jsme se ve službě po dvojicích, každá služba se snažila uvařit kolegům něco dobrého.
Adéla Formánková | adela.formankova@seznam.cz Měla jste na expedici nějaký volný čas? Pokud ano, jak jste jej trávila? Většinu času jsme strávili v terénu sběrem vzorků a dat, případně jejich zpracováním na stanici. Volný čas byl - četla jsem si knížky, pslouchala hudbu, třídila fotky (kterých bylo opravdu hodně), malovala jsem si, psala jsem domů, občas jsme si zahráli nějakou společenskou hru nebo se podívali na film. Nebyly to tři měsíce soustavné práce bez chvilky odpočinku, přestože o víkendech se pracovalo jako normálně.
Vítězslav Skřivánek | skrivanekvitezslav7@gmail.com Měla jste během expedice možnost komunikovat s rodinou a přáteli? Internet tam pochopitelně nebyl, ale měli jsme možnost komunikovat přes společnou mailovou adresu, obvykle jednou za 3-4 dny. Také jsme mohli občas zavolat satelitním telefonem, ale spojení nebylo moc dobré a často vypadávalo. Maily byly spolehlivější.
Jan Jakovljevič | jakovljevic.jan@gmail.com Pokud jsem tuto informaci zaznamenal dobře, dovezli jste z Antarktidy nový druh lišejníku. Mohla byste jej zkráceně popsat? V čem je specifický? Pravděpodobně nejde o přímo nový druh lišejníku, ale o lišejník, který ještě nebyl na ostrově Jamese Rosse popsán (ale jinde se vyskytuje). Bohužel budeme muset počkat na molekulární analýzu, abychom si byli jistí. Jde o keříčkovitý lišejník rodu Usnea (česky Provazovka) vizuálně trochu připomínající opadané březové mlází.
Marek Hadrbolec | marek.hadrbolec@gymnazium-milevsko.cz Když si v Antarktidě odplivnete, zmrzne to dříve, než to dopadne na zem? Během našeho pobytu bylo antarktické léto, teploty se běžne pohybovaly kolem -5 až -15°C, takže přibližně stejně jako tady. Takže ne. Asi by to bylo jiné přes zimní období, kdy je tam podstatně větší zima.
Eliška Hypšmanová | eliskahyp@gmail.com Jak je to v Antarktidě s hygienou? Na stanici jsme měli tekoucí vodu přivedenou čerpadlem z blízkého potoka, sprchy i normální splachovací záchod. Samozřejmě se vodou muselo šetřit a nesprchovali jsme se každý den, ale nebyl s hygienou problém.
Daniel | reither@seznam.cz Máte v plánu jet na další expedici ? Ano, ráda bych se do Antarktidy vrátila, pokud to bude možné. Byl to neuvěřitelný zážitek a je zde velký potenciál pro další výzkum v oblasti rostlinné fyziologie.
Martina Moresová | martinamoresova@gmail.com Jaké polární živočichy jste na své cestě potkali? V prvé řadě jistě musím zmínit tučňáky (když se tu bavíme o Antarktidě) – na ostrově Krále Jiřího, kde jsme cestou zastavovali, jsme potkali mnoho tučňáků oslích a kroužkových. Občas se některý tučňák přišel podívat i k naší stanici J. G. Mendel, ale bylo jich už méně. Také jsme často potkávali tuleně a lachtany, z dálky jsme viděli velryby. Na ostrově byly častí ptáci – chaluhy a rybáci.
Dominika Glaserová | domca.glaserova@gmail.com Jaká chvíle byla stěžejní pro váš výzkum? Bylo toho víc, měla jsem spíše dlouhodobější experimenty. Ale našli jsme krásné vzorky lišejníků včetně druhu Solorina, který je v Antarktidě velmi vzácný (vyskytuje se pouze na ostrově Jamese Rosse a to ještě vprostorově velmi omezené lokalitě).
Tereza Košťálová | terca.kostalova12@seznam.cz Jak jste se na Antarktidu dopravovali? Letecky s přestupem v Madridu a v Santiago se Chile jsme se dostali do Punta Arenas (městečko na jihu Chile), odtud nás odvezl chilský ledoborec Viel k ostrovu Jamese Rosse.
Michaela Dvořáková | dvorakova.michaela@yahoo.com Jaký jste měla pocit, když jste Antarktidu poprvé uviděla? A jaký jste měla pocit, když jste ji opouštěla? Poprvé vidět Antarktidu byl neuvěřitelný pocit, na ostrově Jamese Rosse nás přivítalo krásné počasí. Byl to splněný životní sen, asi těžko popsat několika slovy. Rozhodně nezapomenutelné. Když jsme pak odjížděli, moc jsem se těšila domů, k rodině a přátelům, ale současně mi bylo líto, že odjíždím, že už to končí.
Adéla Formánková | adela.formankova@seznam.cz Zdravím. Jak jste se zvládla vyrovnat s tolika stupni pod nulou, které na Antarktidě jsou? Když jste zrovna nebyla venku v terénu, stihla jste vůbec rozmrznout? Během naší zimy je v Antarktidě období léta, takže teploty se pohybují kolem -5 °C. Nejvyšší teploty jsme měli asi 7 °C jedne den, samozřejmě v březnu, kdy už tam byl podzim a blížila se zima, tak teploty klesly kolem -15 °C. Na stanici bylo 15-20°C, rozmrznout jsem stíhala. Hodně pomohl horký čaj a zabalit se do teplé deky.
Michaela Dvořáková | dvorakova.michaela@yahoo.com Jak náročné je dlouhodobé fungování v uzavřené skupině lidí? Zažili jste nějakou formu "ponorkové nemoci"? Toho jsem se zpočátku bála, ale nebyl to problém – měli jsme hodně práce a chodili jsme do terénu. Samozřejmě jsme měli omezený osobní prostor, to bylo náročné zvláště při několikadenním špatném počasí, kdy se nedalo jít ven. Ale všichni se snažili respektovat potřeby ostatních, jak to šlo. Také proběhlo několik kempů, kdy část expedice strávila několik dní ve stanech v jiné části ostrova, takže jsme rozhodně nebyli všichni neustále zavření na stanici.
Adéla Petřeková | 460054@mail.muni.cz Jak jste se v Antarktidě stravovali? Vařili jste si? Měli jste vesmírné balíčky? Bylo něco co Vám chybělo, na co byste měla chuť a nemohla jste to mít? Meli jsme vlastní zásoby, část byla nakoupena už v České republice a poslána předem, česrtvé ovoce a zeleninu jsme koupili v Punta Arenas a přivezli s sebou společně s ostatním nákladem. Vařili jsme si sami. Rozdělili jsme se do dvoučlenných týmů a každý měl službu jeden den, vždycky se snažili uvařit něco dobrého pro ostatní vědce. Ke konci mi chyběly čerstvé rajčata a jogurt, mléko jsme měli pouze sušené.
Dominika Glaserová | domca.glaserova@gmail.com Na Antarktidu jste jela na poměrně dlouhou dobu. Z čeho jste měla největší strach? Největší strach jsem měla právě z té dlouhé doby, bála jsem se, že bude hrozit „ponorková nemoc“. Ale naštěstí k ničemu takovému nedošlo – pořád bylo dost práce, chodili jsme do terénu sbírat vzorky a data, takže na to ani nebyl moc čas.