11.05.2015 10:36 - 14:36


Online rozhovor s Jakubem Mackem, odborníkem na nová média

Host: Jakub Macek

Autor: Štěpánková Natálie | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Zpravodajství

Trpí naše společnost okouzlením novými médii? Znamenají sociální sítě revoluci? Napomáhá internet rozvoji demokracie? Stojí nová média za úspěchem hnutí Žít Brno? Lze dělat politický aktivismus na facebooku? Na všechny tyto otázky dokáže odpovědět odborník na nová média Jakub Macek.

Své dotazy na Jakuba Macka můžete posílat už nyní na e-mail OtazkyMacek@post.cz nebo je psát do komentářů pod tímto textem 11. května od 10 hodin. Host bude na otázky ve stejný den od 13 hodin.

Barbora Dedková | BaraDedkova@seznam.cz Jaké je podle Vás největší riziko nových médií? Jde uživatele sociálních sítí rozdělit do nějakých skupin? Trošku se bojím formulací, jako je "největší riziko" nebo "největší přínos"... podobné formulace totiž mj. předpokládají nějaký velký, univerzální dopad těch kterých nových technologií. A navíc předpokládají nějaké univerzální hledisko, ze kterého se na nová média můžeme dívat. Rizika pro koho? Rizika v jakém smyslu? (Existuje samozřejmě řada rizik, která jsou výzkumně pokrývána - rizika týkající se dětských uživatelů. závislostní rizika, rizika spojená s politickou propagandou, ohrožením datového soukromí atd. Ale asi nerozhodnu, co z toho je nejvíc.) // Uživatele online sociálních sítí lze dělit do skupin stejně, jako kterékoli jiné typy populací - tedy podle nejrůznějších kritérií, která se nějak promítají do jejich jednání. Věkem počínaje a intenzitou používání těchto sítí, přes míru politické aktivity uživatelů či jejich důrazu na soukromý nebo veřejný charakter online komunikace po konkrétní motivace k používání Facebooku / Twitteru apod. Která kritéria by Vás zajímala?
Patrik El-Talabáni | Patas.El@seznam.cz Dobrý den, rád bych se zeptal v čem vidíte největší klady a největší zápory facebooku a ostatních sociálních sítí? Druhou otázka zní, od kolika let si myslíte, že je nejdříve vhodné, aby dítě začalo používat sociální sítě? Děkuji za odpověď. V podobném duchu jsem tu už odpovídal: obecně platné „největší klady a zápory“ tu asi nevysypu... k podobnému hodnocení se necítím být úplně způsobilý. Ale můžu zkusit napsat, co nejvýraznějšího Facebook přinesl (a u nás má smysl mluvit především právě u Facebooku, protože ostatní online sociální sítě jsou používány docela marginálně). Tedy: především posílil trend, který se zrodil s mobilním telefonem. Jsme zkrátka „always on“, jak tomu říká Sherry Turkle, tzn., že jsme neustále druhým komunikačně k dispozici. Důsledkem toho je, že žijeme v permanentních situačních mixech – sedíme s rodinou nebo přáteli, ale současně jsme ve třech dalších komunikačních situacích a jsme zároveň „v práci“, „ve škole“ nebo „s partnerkou“. A za druhé: Facebook podtrhuje na jedné straně naši potřebu konformity (sdílíme věci, o kterých víme, že sedí našim online vazbám, které je pěkně lajknou) a na straně druhé performativitu našeho jednání (pečlivě svůj výkon na FB menežujeme tak, aby byl nejen konformní, ale konformní patřičně ocenitelným, spektakulárním a „inovativním“ způsobem). To jsou věci, které tu byly už před Facebookem (stačí se podívat do starého dobrého Goffmana, do jeho knížky Všichni hrajeme divadlo), ale Facebook jim velmi dobře slouží. Jinak řečeno – platí tu teze Raymonda Williamse, že nové technologie často slouží velmi starým kulturním potřebám. // A kdy je vhodné, aby dítě začalo používat online sociální sítě? Odpověď neznám, respektive nejsem si vůbec jistý, jestli nějaká jasná a korektní odpověď existuje. Jisté ale je, že čím mladší dítě při používání podobných platforem a technologií je, tím větší roli sehrává rodič – rodičovská mediace. A to nejen ve formě přímé kontroly děcka, ale samozřejmě i v povídání si o té věci, o rizicích a přínosech. Tímhle se, mimochodem, na FSS MU velmi intenzivně zabývají kolegové z výzkumného týmu VITOVIN.
Adam Konečný | Adamkon@seznam.cz Myslíte, že se stírá hranice mezi realitou a virtuálním světem, jakoby tyto části srůstaly, nebo naopak bude v budoucnu virtuální svět nástrojem čím dál tím většího úniku od reality? Ta hranice nikdy (s výjimkou poměrně specifických online prostředí) nebyla příliš zřetelná v tom smyslu, že fyzické a online kontexty se vždycky prolínaly. A s nástupem Facebooku a dalších „sociálně-kapitálových“ online sociálních sítích je to o to zřetelnější. Online prostředí zkrátka povětšinou není virtuálním světem pro sebe, ale spíše jen další vrstvou už tak velmi vrstevnatého sociálního světa – další sociální arénou, v níž interagujeme a žijeme s ostatními. Facebook halt není únikem od reality – on je její součástí. (Zkuste na Facebooku oznámit, že jste se rozešel, a večer se pokuste vysvětlit partnerce, že to nebylo reálné, protože jste to jen napsal do virtuálního prostoru.)
Vykydal Filip | vykydalf@gmail.com Jak hodnotíte nebezpečí z možnosti vytvoření falešných ůčtů na Facebooku (státem, nějakou skupinou) a jejich následného použití k ovlivňování veřejného mínění? Například příspěvek, který bude mít 200 tis, "like", tak lidi budou k němu důvěřivý a více ho brat. Dá se tomu vůbec nějak zabránit? Děkuji za odpověď a přeji pěkný den. To je pochopitelně jedno z rizik online sociálních sítí – že jsou i tímto způsobem využitelné k šíření propagandy, znejišťování, k ovlivnění (části) veřejnosti. A to nejen prostřednictvím toho, že se social boti použijí k lajkování (a tedy zdůvěryhodňování) nějaké věci – ale patrně i nějakými sofistikovanějšími cestami (jak je aktuálně vidět například na ruské propagandě). Je to daň za to, že jde o prostředí relativně otevřené. A zabránit by se tomu dalo asi jen skrze utažení kontrolních šroubů ze strany Facebooku. Což by nebylo zrovna pěkné, řekl bych.
Marie Turková | 414587@mail.muni.cz Dobrý den pane Macku, vy se na nová média díváte kritickým okem. Stalo se ale v poslední době díky novým médiím něco, co vás nadchlo? Předem děkuji za odpověď a přeji krásný den Každou chvíli mě něco nadchne! Mám rád nové hračky. A v posledních letech mě nejvíc baví prostá kombinace cloudu a mobilních zařízení - prostě to, že si všecko můžu pěkně zesynchronizovat a ono to se mnou pěkně cestuje a já nemusím řešit, u jakého konkrétního stroje zrovna sedím.
Leona Mirošová | Mirosova.L@seznam.cz Dobrý den, zajímalo by mě, proč jste se rozhodl právě pro studii nových médií? A do jaké míry si myslíte že nás ovlivňují sociální sítě? Dokázala by podle Vás dnešní společnost fungovat bez sociálních sítí? Děkuji :)))))) Dostal jsem se k tomu jednak přes kladný vztah ke scifi literatuře a jednak skrze nadšení mého tehdejšího učitele Davida Kořínka. A když se to propojilo s tím, že mě bavila sociologie médií, bylo to téma na světě. // Jasně, že by společnost bez online sociálních sítí fungovala – tak jako bez nich fungovala někdy do roku 2007 nebo 2008. A právě tak by fungovala i bez mobilních telefonů (i to tu fakt bylo!) nebo mailu. Jen by spolu lidi interagovali trochu jinak. A trochu jinak by se asi organizovali v čase a prostoru.
Radek Kubala | kubala.radek@centrum.cz 1). Myslíte si, že uskupení jako Žít Brno, které vzniklo a žije převážně z podpory nových médií, se může stát stabilní politickou silou a udržet se v dlouhodobějším měřítku? 2). Jaký měla podle vašeho výzkumu brněnské blokády vliv nová média na mobilizací lidí, kteří na blokádu přišli? Ad 1) To je otázka spíš pro politologa než pro sociologa. Ale v principu nevidím důvod, proč by tomu tak být nemohlo – spíš než s novými médii to souvisí s tím, jak zkrátka budou fungovat v těch konkrétních politických / městských kontextech, ve kterých tu politiku dělají. Ad 2) Poměrně zásadní – spolu s komunikací f2f to byly online sociální sítě (Facebook na prvním místě), které posloužily jako mobilizační a informační kanál.
Magdaléna Šenkeříková | magda.senkerikova@gmail.com Nechystáte se v blízké době vydat další povídku (nebo celou knihu povídek) v podobném duchu knížky Punk Fiction? Strašně rád bych. Ale nemám na to teď moc času - naštěstí i naneštěstí mám hromadu další práce. Ale v posledních letech jsem se psaní fikce úplně nevzdal - psal jsem nějaké věci pro divadlo.
David Kohout | davekohout@seznam.cz Dobrý den pane doktore, Tomáš Sedláček v jednom ze svých komentářů docela trefně popsal dnešní dobu, jako druhé velké stěhování. S tím rozdílem, že se lidé nestěhují z vesnic do měst, ale z měst do virtuálního světa. Chtěl bych se zeptat, jak moc se s tímto názorem ztotožňujete. Je pravda, že generace 21. století již svůj život prožije více v internetovém prostředí než v reálném světě? Děkuji Vám za odpověď. Ono je to zvláštní stěhování – lidé se stěhují, a přitom pořád zůstávají v těch městech... takže se s tím názorem moc neztotožňuji. Podívejte se na pražskou Náplavku, na brněnskou kavárenskou scénu, na Klentnici – zkrátka na aktuální trend sílícího vztahu k lokalitě. Je zjevné, že nová média nejsou „novým místem“ ve smyslu útěku od fyzických kontextů – jsou spíš (jak už jsem tu psal) novým rozhraním, novým a dalším interakčním kontextem. A ve vztahu k fyzickým prostorům a místům mohou generovat oba efekty – jak posilování, tak oslabování vztahu.
Kristýna Gilíková | kristyna.gillikova@seznam.cz Umí čeští politici a politické strany efektivně požívat sociální sítě? Tím tématem se zabývá má sestra Alena Macková, politoložka a socioložka. A na základě toho, nač ve svém výzkumu přišla, bych řekl, že politici dobře používající online sociální sítě jsou spíše výjimkou.
Marek | psenko.marek@seznam.cz Dobrý den, rád bych se zeptal, zda-li existuje nějaký žebříček serverů, který by vyzdvihoval zpravodajské servery se zaručenými, relevantními a pravdivými informacemi, popřípadě kde hledat servery, které by nebyly nějak ovlivněny např. politickými názory a udržovaly si tak absolutně svou nestrannost a nezaujatost. Které servery například upřednostňujete Vy? (v domácí i zahraniční scéně) Děkuji Jestli takový žebříček existuje, tak ho rozhodně ocením :) Idea absolutní nestrannosti a nezaujatosti je normativní fikce – dobře slouží jako ideál, kterého je důležité pokoušet se dosáhnout, ale cosi takového asi dost dobře v plnosti existovat nemůže. V zásadě ale platí, že důvěryhodnější jsou vždy ta média, která fungují na profesionální bázi (a dodržují řemeslné standardy) a součastně jsou transparentní stran vlastnických a regulačních poměrů – když víte, kdo dané médium vlastní a kdo ho jak reguluje, můžete předpokládat případné vlivy na práci novinářů a na jejich výstupy. // Osobně nejčastěji sleduji Guardian (ten je zjevně politický), BBC (ta o poznání méně) a ČT a ČRo (v onlinu). A plošně pak na české scéně víceméně všechno, protože se snažím být v obraze. (Ne že by se mi to kdovíjak dařilo.)
Jarvis | godhunter@email.cz Dobrý den, rád bych se zeptal jestli si myslíte, že je možné v dnešní době zabezpečit na internetu svoje soukromí bez širokých znalostí ohledně tohoto tématu a zda-li si myslíte, že novodobá propojenost médií je velice nebezpečná a nebo jen ulehčuje jejich užívání? Děkuji za odpověď Záleží patrně na tom, zda to soukromí myslíte technologicky nebo kulturně. K důkladnému technologickému zabezpečení soukromí patrně znalosti potřebujete – a k nim dostatečnou dávku paranoie. Protože jinak zřejmě nebudete mít dostatečnou motivaci se důsledně technologicky obrnit. (Nejlepší pak je samozřejmě zůstat offline.) Co se kulturního soukromí týče – to je spíš věcí zvyku, bontonu, očekávané decentnosti. A jako takové se vymáhá coby společenská norma, spíš než jako technologicky ošetřitelný problém. Konvergentní povaha médií – aktuálně ztělesněná cloudovými technologiemi – pochopitelně může znamenat vyšší technologické riziko. Ale jak jsme nedávno viděli na leaknutých celebritních fotkách – ve výsledku jde právě o ten bonton než o cokoli jiného.
Tereza | vanilka22@tiscali.cz Dobrý den, chtěla bych se zeptat co si Vy, jako odborník na sociální sítě, myslíte o jejich dopadu na společnost. Souhlasíte s názorem, že kvůli Facebooku a podobným sítím, se vytrácí skutečný život a lidé ztrácí schopnost komunikace z očí do očí ? Děkuji. Do značné míry jsem už Vaši otázku zodpověděl v předchozích odpovědích. Takže odpovím jen na její poslední část: ne, data nenaznačují, že by nás Facebook připravoval o komunikaci tváří v tvář, ani o schopnost tak komunikovat. Online sociální sítě fungují v tomto směru tak, že komunikačně disponovaným, sociabilním jedincům otevírají cestu k další a intenzivnější přímé komunikaci s druhými. A těm uzavřenějším k ničemu příliš nepomáhají. Ale nezdá se, že by nás o cokoli v tomto směru připravovaly.
Mário | skullcrasherrm@seznam.cz Dobrý den, rád bych se Vás jako odborníka zeptal na Váš názor na současnou situaci televizního zpravodajství, které v dnešní době nabízí nezáživné a naprosto "mimo" zprávy, místo toho aby upozorňovaly na faktické dění ve společnosti a důležitá fakta. Rovněž se chci zeptat, zda-li si nemyslíte, že média právě tímto "opomínáním" důležitých novinek či nedostatečným informováním veřejnosti, nezatajují veřejnosti fakta dostatečně dlouho, než z nich vypukne mediální kauza. Tímto míním např. nesdělování skutečností z poslanecké sněmovny, přičemž místo včasného zastavení a upozornění na činnost jistých politiků (např. kauza Rath) v raném stadiu jejich nekalé činnosti, dojde k upozornění a informování veřejnosti až ve stavu, kdy je např. zahájeno trestní stíhání apod. Děkuji za odpověď. Asi byste musel upřesnit, jaké konkrétní televizní zpravodajství máte na mysli. Průběžně sleduji zpravodajství na ČT a na některých zahraničních kanálech – a neřekl bych, že by tu docházelo k nějakému systematickému a úmyslnému zatajovaní. Pokud tedy nepřistoupíte na argumenty takových rozlícených zdrojů, jako je aeronet a podobně;) Pokud se jedná o pokrytí konkrétních kauz (jako je ta Rathova), pak je samozřejmě otázkou, kdy novinář (pokud o věci ví) může jít proti již probíhajícímu policejnímu vyšetřování.
Kristina Kvapilová | krista.kvapilova@gmail.com Dobrý den, ráda bych se zeptala, co by mohlo být příčinou oblíbenosti sociálních sítí. Myslíte si, že by jejich oblíbenost mohla být způsobena pocitem osamělosti jedinců v dnešní individualizované společnosti? Řekl bych, že Facebook a další online sociální sítě jsou primárně ilustrací toho, že až tak individualizovanou společností nejsme. Pro některé uživatele pocit osamělosti samozřejmě motivací k používání online sociálních sítí je – ale jednak to není motivace převládající a jednak dává smysl jen u těch, kteří mají dostatečné kontakty k tomu, aby v online prostředí vůbec mohli osamělost zahánět.